[28] SMLUVNÍ ZÁVAZKY
Marvin si říkal, že přelet časových pásem dokáže s člověkem pěkně zamávat. Z letiště odjel půjčeným autem a zamířil na západ k motelu kousek od Des Moines. Recepčního udivil, když za pokoj zaplatil hotově, ale vysvětlil mu, že ho okradli o peněženku s kreditkami. Na důkaz svého tvrzení měl zcela novou peněženku, a recepční navíc přijal hotovost radostně jako všichni obchodníci. Tu noc usnul velmi brzy. Probudil se nedlouho po páté, po vydatných deseti hodinách spánku, dal si velkou americkou snídani – jakkoli jsou Libanonci pohostinní, jíst neumějí, říkal si. Přemýšlel, jak můžou žít bez slaniny – a vyrazil směrem ke Coloradu. Kolem oběda byl v polovině Nebrasky a znovu překonával své plány. Na večeři se stavil v městečku Roggen, hodinu severovýchodně od Denveru, což bylo celkem blízko. Unaven cestou, našel další motel a zůstal zde přes noc. Tentokrát se mu podařilo podívat se na televizi, a shlédl rekapitulaci fotbalové sezony na ESPN. Překvapilo ho, jak moc mu fotbal chyběl. Překvapilo ho to skoro stejně jako nemožnost dát si drink, kdy se mu zachce. Tuto touhu ukojil lahví Jacka Danielse, kterou koupil cestou. O půlnoci se už cítil pěkně vláčný, rozhlížel se kolem sebe a měl radost, že je zase zpátky, a taky proč je zpátky. Byl čas na nějakou odplatu. Russell nezapomněl, komu kdysi Colorado patřilo, a ještě mu z paměti nevymizel masakr u Písečného potoka.
Dalo se to čekat. Vše šlo příliš hladce, a skutečnost se ne vždy rýmuje s dokonalostí. Objevili menší chybu jedné součástky v primární části, museli ji vymontovat a znovu vyfrézovat, díky čemuž se zdrželi o dobrých třicet hodin, čtyřicet minut trvalo frézování a zbytek demontáž a montáž bomby. Fromm, který měl zachovat klid, se během celého procesu choval velmi rozzuřeně a trval na tom, že to opraví sám. Pak přišlo náročné vyměňování bloků výbušnin, o to obtížnější, že už to jednou dělali.
„Pouhé tři milimetry,“ poznamenal Ghosn. Jen mylné nastavení jednoho ovládače. Protože šlo o ruční práci, počítačům to uniklo. Jeden údaj byl špatně pochopen a při první vizuální kontrole chybu neodhalili. „Ještě že jsme měli ten den navíc.“
Fromm pod svou ochrannou maskou jen zabručel, když s Ghosnem zvedli sestavu s plutoniem a opatrně ji položili na místo. O pět minut později už bylo jasné, že to umístili dobře. Pruty wolframu-rhenia pak zapadly na svá místa, po nich segmenty beryllia a nakonec těžká polokoule vyčerpaného uranu oddělující primární část od sekundární. Ještě padesát bloků výbušnin a bude hotovo. Fromm nařídil pauzu – právě dokončili náročnou práci, a tak chtěl krátký odpočinek. Obráběči už odešli, protože jejich služeb už teď nebylo třeba.
„Už jsme měli být hotoví,“ řekl Němec potichu.
„Není dobré očekávat dokonalost, Manfrede.“
„Ten nekňuba neuměl číst!“
„Ale údaj na výkresu byl rozmazaný.“ A za to můžeš ty, nemusel Ghosn dodávat.
„Tak se měl zeptat!“
„To je pravda, Manfrede. Ale zlobíš se zbytečně. Nemáme zpoždění.“
Ten mladý Arab tomu prostě nerozumí, pomyslel si Fromm. Je to zlatý hřeb jeho celoživotní práce a tohle mělo být hotovo! „Tak pojď.“
Za dalších deset hodin seděl poslední, sedmdesátý blok na svém místě. Ghosn připojil jeho drátek ke správnému terminálu a bylo to. Pak podal Frommovi ruku, ten ji stiskl.
„Gratuluji, Herr doktor Fromm.“
„Ja. Děkuji, Herr Ghosn. Teď už je potřeba jen svařit obal bomby, načerpat vakuum – ne, promiňte, tritium. Jak jsem mohl zapomenout? Kdo to svaří?“ zeptal se Manfred.
„Já. Svářet umím velmi dobře.“ Horní polovina bomby byla z důvodů bezpečnosti poslední procedury zajištěna svorkou a už vyzkoušeli, jestli vše přesně sedí. Technici odvedli dobrou práci i na výbušné části bomby. Každičká její součást – až na onu pokaženou součástku – byla vyříznuta a vytvarována podle Frommových instrukcí a obal bomby už zkontrolovali též. Vše pasovalo jako ulité.
„Tritium bude jednoduché.“
„Ano, vím.“ Ghosn se snažil vyvést Fromma ven. „S tvarem a montáží jste spokojen?“
„Naprosto,“ řekl Fromm upřím…
