[40] KOLIZE
„Ryane, jak zjistíme, jestli tam je skutečně Narmonov?“
„A kdo by to byl jiný, pane prezidente?“
„Hergot, Ryane! Vždyť ta hlášení máme od vás!“
„Uklidněte se, pane prezidente,“ řekl Jack ne zrovna klidně. „Ano, tu zprávu jsem vám přinesl já, ale rovněž jsem vám řekl, že není ověřená, a před pár minutami jsem vám navíc řekl, že máme důvod domnívat se, že to vůbec není pravda.“
„Copak vy neznáte vlastní informace? Sám jsi nás varoval, že jim možná chybí nějaké atomovky!“ upozornila Elliotová. „No, a teď se objevily, objevily se tady, právě tam, kde jsme měli být my!“
Ježíši, ona se bojí ještě víc než on, pomyslela si Helen D’Agustinová. Vyměnili si s Petem Connorem pohled. Pete byl bledý jak stěna. Je to nějak moc rychlé.
„Podívej, Liz, opakuju ti, že naše informace je hrozně nejistá. A nemáme dost informací, abychom mohli dospět k nějakýmu fundovanýmu závěru.“
„Ale proč uvedli svý jaderný síly do pohotovosti?“
„Ze stejnýho důvodu jako my!“ křikl Ryan. „Kdyby obě strany trochu ustoupily…“
„Ryane, neříkejte mi, co mám dělat,“ pronesl Fowler tiše. „Chci od vás jen informace. Rozhodnutí je na nás.“
Jack se odvrátil od mikrofonu. Goodley měl pocit, že se to Ryanovi vymyká z rukou, byl úplně bledý a nevypadal zdravě. Pan zástupce ředitele CIA zíral z okna na dvůr a prázdné budovy za ním. Párkrát se zhluboka nadechl a otočil se zpátky.
„Pane prezidente,“ snažil se ze všech sil ovládat, „náš názor je, že prezident Narmonov má sovětskou vládu pod kontrolou. Neznáme původ výbuchu v Denveru, ale nemáme žádné informace, jež by naznačovaly, že šlo o sovětskou zbraň. Domníváme se též, že kdyby Sověti chtěli takovou akci podniknout, bylo by to šílenství, a i kdyby převzala vládu v zemi jejich armáda – po nějakém puči, o němž nemáme sebemenší informace – takové šlápnutí vedle je nepravděpodobné jako –pravděpodobnost je velmi blízká nule, pane. Takový je názor CIA.“
„A co Kadišev?“ zeptal se Fowler.
„Včera i dnes jsme prozkoumávali důkazy a zjišťujeme, že jeho hlášení mohou být nepravdivá. Nedaří se nám potvrdit jednu ze schůzek, při kterých…“
„Jednu! Vám se nedaří potvrdit jednu schůzku?“ zeptala se Elliotová.
„Necháte mě domluvit?“ křikl Jack znovu nervózně. „Hergot, dělá na tom Goodley, ne já!“ Odmlčel se a zhluboka se nadechl. „Doktor Goodley si všiml několika drobných nesrovnalostí ve formulacích Kadiševových hlášení a rozhodl se je prozkoumat. Všechna Kadiševova hlášení prý pocházejí z uzavřených rozhovorů s Narmonovem. V jednom případě se časové rozvrhy obou mužů nedaří sladit. Nemůžeme si být jisti, jestli se v tomto případě vůbec setkali. A pokud se nesetkali, Kadišev lže.“
„Předpokládám, že jste zvážili možnost, že se setkali v tajnosti,“ otázala se Elliotová kysele. „Nebo si snad myslíte, že se o takovém tématu budou bavit jako o jiných věcech? Snad se nedomníváte, že bude o možnosti převratu debatovat na běžné, předem dohodnuté schůzce!“
„Pořád vám říkám, že tahle informace nikdy nebyla potvrzena, ani námi, ani Brity, ani nikým jiným.“
„Ryane, je pravděpodobné, že by vzpoura směřující k ozbrojenému puči, obzvlášť v takové zemi jako je Sovětský svaz, byla projednávána s nejvyšším utajením?“ zeptal se Fowler.
„Samozřejmě.“
„Bylo by tedy možné takovou informaci ověřit z jiných zdrojů?“ zeptal se Fowler tónem právníka u soudu.
„Ne, pane,“ připustil Ryan.
„Pak se tedy jedná o nejlepší informaci, kterou máme, že?“
„Ano, pane prezidente, pokud je to pravda.“
„Říkáte, že ji nemůžete potvrdit ničím stoprocentním?“
„Správně, pane prezidente.“
„Ale rovněž ji nemůžete ničím stoprocentním vyvrátit, že?“
„Máme však důvody –“
„Odpovězte na otázku!“
Ryan sevřel pravou ruku do pevné, bílé pěsti. „Ne, pane prezidente, nic stoprocentního nemáme.“
„A za posledních pár let nám dodával dobré, spolehlivé informace?“
„Ano, pane.“
„Děkuji. Navrhuji, Ryane, abyste se pokusil získat další informace. Až je budete mít, rád si je poslechnu.“ Spojení utichlo.
Jack pomalu vstal. Nohy měl vlivem stresu ztuhlé a …
