Pátý jezdec (James Patterson)

Kapitola 73

Když jsem otevřela dveře restaurace U Susie, přivítala mě vůně smaženého stejku, cibule a zralých banánů. Moje kamarádky už byly zabrané do hovoru.

Strčila jsem do Claire, aby mi udělala místo na lavici, a objednala si pivo.

„O co jsem přišla?“ zeptala jsem se.

„Škoda že jsi dneska nemohla být u soudu, Lindsay,“ řekla Yuki. Její tvář poprvé od matčiny smrti ožila. „Garza se přímo vyhodil do vzduchu,“ řekla. „Ks parádou.“

„Chci slyšet všechno. Nesmíš vynechat ani slovo.“

Yuki měla něco vypito, to bylo jasné. Vzala mě doslova, hrála 0’Marovou a Garzu, opakovala jejich repliky doslova.

Cindy jí skákala do řeči, překřikovaly se, dokud nevybuchly smíchy.

Cindy nebyla k zastavení. „Jde o to – ne, fakt, holky! Všechno co musel říct, bylo ‚Ne, ne. Nemám nic společného s úmrtími těch pacientů.‘“

„A místo toho se odvolal na Pátý dodatek!“ vyhrkla Yuki a uhodila do stolu. Mračila se, ale byla nadšením bez sebe. „Je to pitomec, takhle si přišlápnout vlastní ocas.“

„Já bych řekla, že ho k tomu dohnalo svědomí,“ ozvala se Cindy. „Čím víc se hrabu v jeho minulosti, tím víc zjišťuju, co je to za šupáka.“

„Rozveďte,“ vybídla jsem ji a zvedla prázdnou sklenici. Loretta na mě zamrkala a přinesla mi plnou. Zároveň před nás položila jídelní lístky.

„Například,“ pokračovala Cindy, „odešel z několika posledních zaměstnání za podivných okolností. Ne přímo ‚Máte padáka‘, ale rozhodně , Tady je váš klobouk. A tam jsou dveře‘. Nejméně jednou se vyhnul soudu za sexuální obtěžování.“

„Proč mě nepřekvapuje, že je Garza děvkař?“ řekla Yuki. „Arogantní parchant. Zamilovanej sám do sebe.“

Cindy energicky přikývla. „A co je důležitější, jeho pacientům se příliš často stávají ‚nehody‘. Kdybych už o podobných případech neslyšela, řekla bych, že je to neuvěřitelné.“

„Právě z tohohle mi naskakuje husí kůže,“ ozvala se Claire. „V průměru se nahlásí jen každá desátá chyba v nemocnici. Následky většinou nejsou smrtelné – takže žádný problém. Pacient přežije a jde domů.

Ale i když pacient umře za opravdu podivných okolností, lidé považují lékaře za bohy a věří jim každé slovo. Viděla jsem to na vlastní oči.“

„To mě už nikdo takhle nenachytá,“ řekla Yuki a její úsměv pohasl. Bylo to jako sledovat zatmění slunce. „Nemyslím si, že doktor Garza je bůh. Vím, že je ďábel.“