KAPITOLA 8
DOBRÝ STUDENT
„On fantasy hru nehraje vůbec?“
„Ještě si ani nevybral postavu, natož aby prošel portálem.“
„Není možné, že by ji neobjevil.“
„Přenastavil panel, aby mu nezobrazoval výzvu.“
„Z čehož usuzujete…“
„Ví, že to není hra. Nechce, abychom analyzovali postupy jeho mysli.“
„A přitom chce, abychom ho povýšili.“
„O tom nic nevím. Je pohroužený do studia. Tři měsíce má ve všech testech dokonalé výsledky. Ale učební materiály si čte pouze jednou. Studuje jiné věci, které si vybírá sám.“
„Například?“
„Například Vaubana.“
„Pevnostní stavitelství ze sedmnáctého století? O co mu jde?“
„Už rozumíte?“
„Jak vychází s ostatními dětmi?“
„Myslím, že typická charakteristika je 'samotář'. Je zdvořilý. Sám se do ničeho nehrne. Ptá se jen na to, co ho zajímá. Děti z jeho skupiny nováčků si o něm myslí, že je divný. Vědí, že má ve všem lepší výsledky než oni, ale nepociťují k němu zášť. Berou ho jako přírodní sílu. Žádní přátelé, ale také žádní nepřátelé.“
„To je důležité, že k němu necítí nenávist. Měli by, když se drží tak stranou.“
„Podle mě je to schopnost, kterou pochytil na ulici – jak odvracet hněv. Sám se nikdy nerozčiluje. Možná proto si ho přestali dobírat kvůli jeho velikosti.“
„Nic z toho, co říkáte, nenaznačuje, že by měl velitelský potenciál.“
„Jestli si myslíte, že se snaží dokázat svůj velitelský potenciál a nedaří se mu to, máte pravdu.“
„Takže… co podle vás dělá?“
„Analyzuje nás.“
„Sbírá informace, ale sám žádné neposkytuje. Opravdu si myslíte, že je tak rafinovaný?“
„Dokázal přežít na ulici.“
„Myslím, že je čas, abyste se na něho trochu podíval.“
„Aby zjistil, že nám jeho málomluvnost dělá starosti?“
„Pokud je tak chytrý, jak si myslíte, stejně už to ví.“
Beanovi nevadilo být špinavý. Ostatně, vydržel bez koupání léta. Několik dní pro něho nebyl žádný problém. A pokud to vadilo ostatním, nechávali si to pro sebe. Ať si to přidají k řečem, které se o něm vedly. Menší a mladší než Ender! Dokonalé výsledky ve všech testech! Smrdí jako čuně!
Čas sprchování byl vzácný. Mohl se na panelu přihlásit jako některý z chlapců přespávajících v jeho blízkosti – když se sprchovali. Byli nazí, brali si do sprchy pouze ručníky, takže nebyli sledováni pomocí uniforem. V těchto okamžicích se Bean mohl přihlásit a zkoumat systém, aniž by učitelé zjistili, že si ověřuje, co systém dovede. Když pozměnil nastavení, aby se stále nemusel zabývat tou hloupou výzvou ke psychohře, která naskočila, kdykoli na panelu přešel k jinému úkolu, trochu ho svrběly ruce. Ale nebyl to nijak obtížný zásah, a proto usoudil, že je nijak zvlášť nevyleká, že na to přišel.
Zatím Bean našel jen několik skutečně důležitých věcí, ale měl pocit, jako by každým okamžikem měl prorazit důležitější stěny. Věděl, že existuje virtuální systém, do něhož mají studenti proniknout. Slyšel legendu o tom, jak se Ender (kdo jiný) naboural do systému hned první den a přihlásil se jako Bůh, ale věděl, že i když se to Enderovi možná podařilo neobvykle rychle, neudělal nic, co by se od chytrých, ambiciózních studentů nečekalo.
Fazolkovým prvním úspěchem bylo, že odhalil, jakým systémem učitelé sledují počítačovou aktivitu studentů. Tím, že se vyhýbal úkonům, které se automaticky hlásily učitelům, se mu podařilo vytvořit si prostor pro soukromé soubory. Kdykoli pak našel něco zajímavého, když byl přihlášen jako někdo jiný, zapamatoval si, kde to bylo, stáhl si informace do svého soukromého prostoru a pracoval s nimi, když se mu zachtělo – zatímco jeho panel hlásil, že si čte díla z knihovny. Samozřejmě si ta díla skutečně četl, ale mnohem rychleji, než jeho panel hlásil.
Bean očekával, že díky všem těmto přípravám se pohne z místa. Ale velice brzy narazil na bariéry – informace, které systém musel mít, ale nechtěl je vydat. Našel si několik oklik. Například se mu nedařilo najít mapy celé stanice, nýbrž pouze prostor přístupných studentům, a to ještě byly schématické a upravené, záměrně nebyly v měřítku. Zato se mu podařilo vypátrat nou…
