KAPITOLA 2
VÝVAŘOVNA
„Vím, že jste tuto oblast již prohledávala a pravděpodobně jste s Rotterdamem téměř hotova, ale v poslední době, po vaší návštěvě, se děje něco, co… vlastně nevím, jestli to má nějaký význam, asi jsem neměla volat.“
„Řekněte mi, o co jde. Poslouchám.“
„Ve frontách odjakživa propukají bitky. Snažíme se jim zabránit, ale máme jen několik dobrovolníků, které potřebujeme k udržování pořádku uvnitř jídelen a k vydávání stravy. Takže víme, že mnoho dětí, na něž by se mělo dostat, se do řady vůbec nedostane, protože je vyženou. A když se přece jen pokusíme surovostem udělat přítrž a pustíme některé malé dítě dovnitř, vyřádí se na něm potom. Takové dítě už nikdy neuvidíme. Je to ohavné.“
„Přežijí ti nejschopnější.“
„Ti nejkrutější. V civilizaci by to mělo být opačně.“
„Civilizovaná jste vy. Oni nejsou.“
„V každém případě se to změnilo. Zčistajasna. Během několika posledních dní. Nevím proč. Já jenom – říkala jste, že kdyby se dělo cokoli neobvyklého – ať je za tím kdokoli – chci říct, může se znenadání znovu vyvinout civilizace uprostřed dětské džungle?“
„To je jediné místo, kde se kdy vyvine. V Delftu jsem skončila. Nic jsme tady nenašli. Už mám místních restaurací dost.“
V následujících týdnech se Bean držel v pozadí. Neměl co nabídnout – jeho nejlepší nápad již využili. A věděl, že vděčnost nevydrží dlouho. Nebyl velký a mnoho nesnědl, jenže kdyby se pořád pletl pod nohy, otravoval ostatní a brebentil na ně, brzy by se stalo nejenom legrací, ale také populární zábavou odpírat mu jídlo v naději, že umře nebo odejde.
Přesto na sobě často cítil Achillovy oči. Všímal si toho, aniž by pociťoval strach. Kdyby ho Achilles zabil, co by se stalo? Stejně ho od smrti dělilo jen několik dní. Znamenalo by to pouze fakt, že jeho plán nakonec nevyšel tak dobře, ale vzhledem k tomu, že stejně jiný neměl, bylo jedno, jestli se nakonec ukáže, že nebyl dobrý. Jestli si Achilles pamatoval, jak naléhal na Poke, aby ho zabila – a on si to samozřejmě pamatoval – a jestli Achilles spřádal plány, jak a kdy zemře, Bean nemohl udělat nic, čím by tomu zabránil.
Podlézáním by si nijak nepomohl. Pouze by to vypadalo jako slabost, a Bean dlouho sledoval, jak tyrani – a Achilles v srdci tyranem zůstal – využívají strachu ostatních dětí, a když někdo projeví slabost, chovají se k němu ještě hůř. Nepomohly by ani další dobré nápady – předně proto, že Bean žádné neměl, a pak proto, že Achilles by to bral jako urážku své autority. Ani ostatním dětem by se nelíbilo, kdyby se Bean nadále choval, jako by byl jediný, kdo má něco v hlavě. Už tak mu zazlívali, že vymyslel tento plán, který jim změnil život.
Změna totiž nastala okamžitě. Hned první ráno. Achilles poslal Seržanta, aby se postavil do řady u Helžiny vývařovny na Aert Van Nes Straat, protože, jak prohlásil, když už nám mají vymlátit duši z těla, proč se nepokusit o to nejlepší jídlo, které je v Rotterdamu zadarmo k mání, pokud nás před smrtí nechají něco sníst. Vedl spoustu podobných řečí, ale večer před akcí je přinutil nacvičovat taktiku až do posledního světla, aby lépe spolupracovali a hned se neprozradili, jako se to stalo, když šli po něm. Cvičení jim dodávalo sebedůvěru. Achilles stále říkal: „Tohle budou čekat,“ a „Zkusí toto,“ a jelikož byl sám tyranem, věřili mu tak, jak nikdy nevěřili Poke.
Poke byla hloupá, a proto se dál snažila vystupovat, jako by velela ona, jako by pouze svěřila jejich výcvik Achillovi. Bean Achilla obdivoval, že se s ní nehádá, a přitom nijak nemění své plány nebo příkazy podle toho, co řekla. Když ho vybídla, aby dělal něco, co už dělal, pokračoval v tom. Žádný projev odporu se nekonal. Žádný boj o moc. Achilles se choval, jako by byl vítězem, a protože ostatní děti stály za ním, byla to pravda.
Fronta se před Helžinou jídelnou vytvořila časně. Achilles pozorně sledoval, že ve způsobu, jak se tyrani, kteří přišli později, zařazují do fronty, je jistá hierarchie – každý věděl, kdo má před ním přednost. Bean se snažil odhalit princi…
