Kapitola 61.
Henri řekl Martymu Switzerovi, že nacházet se v izolaci je jako být ve svém vlastním nitru. Byla tam stejná tma a zápach, ale tím podobnost končila. Protože nic, co Henri kdy viděl, slyšel nebo si představoval, se s tou špinavou dírou nedalo srovnat. Pro Henriho to začalo předtím, než se zhroutila Dvojčata, když ho najala firma Brewster-North, soukromý zprostředkovatel služeb žoldáků, utajenější a nebezpečnější než Blackwater. Účastnil se průzkumné mise se čtyřmi dalšími zpravodajskými analytiky. Jako lingvista byl Henri nezbytný pro úspěch akce. Jeho jednotka odpočívala v úkrytu, když jejich hlídku nepřítel probodl na stráži přede dveřmi. Ostatní byli zajati, ubiti málem k smrti a zavřeni v bezejmenném vězení. Koncem prvního týdne v pekle dal Henri přezdívky všem svým věznitelům a znal jejich zvyky a záliby. Byl tam Násilník, který si zpíval, když na celé hodiny věšel vězně jako pavouky s pažemi nad hlavou, Oheň, který rád používal hořící cigarety a Led, jenž topil vězně v mrazivě chladné vodě. Henri vedl dlouhé rozhovory s vojákem zvaným Provokatér, který ho přesvědčoval lákavými nabídkami telefonátů, dopisů domů a možné svobody. Někteří dozorci byli surovci a jiní zase rafinovaní, ale všichni do jednoho byli sadisté. Bylo vidět, že svou práci dělají rádi.
Jednoho dne se Henriho režim změnil. Vyvedli ho z cely a nakopali do kouta místnosti bez oken spolu se třemi zbývajícími muži z jeho jednotky – zakrvácenými, oteklými a zlomenými. Rozzářila se jasná světla, a když si na ně jeho oči zvykly, rozeznal Henri u protější zdi kamery a půl tuctu postav v kápích. Jeden z těch mužů popadl jeho spoluvězně a kamaráda Martyho Switzera, odvlekl ho do středu místnosti a trhnutím zvedl na nohy. Switzer odpovídal na jejich otázky – říkal, že je Kanaďan, že je mu dvacet osm, že jeho rodiče a přítelkyně žijí v Ottawě a že je vojenský agent. Ano, byl špión. Lhal, jak se od něho očekávalo, a prohlašoval, že je s ním dobře zacházeno. Potom ho jeden z mužů v kápi srazil na zem, zvedl mu hlavu za vlasy a přejel mu po zátylku nožem s vroubkovaným ostřím. Vystříkla krev a následovala sborem pronesená fráze Takbir.
„Alláhu akbar! Alláh je velký!“
Henriho fascinovalo, jak snadno se podařilo několika tahy nože oddělit Switzerovu hlavu od těla – rychle a s definitivní platností. Když popravčí ukázal Switzerovu hlavu na kameru, byl ve tváři jeho přítele vepsán výraz zoufalství. Henriho napadlo, že na něho zavolá, jako by Marty mohl ještě mluvit. A ještě na jednu věc Henri nikdy nezapomněl. Jak čekal na smrt, ucítil nával vzrušení. Nechápal ten pocit a nedokázal ho potlačit. Ležel na podlaze a přemýšlel, zda se neraduje proto, že brzy nastane konec jeho utrpení. Nebo si možná uvědomil, kdo ve skutečnosti je a co se nachází v jeho nitru. Byl u vytržení ze smrti – dokonce i své vlastní.
