KAPITOLA 2
Postrčili slečnu Blandishovou do tvrdého světla lampy bez stínítka. Ruce měla za zády spoutané Flynnovou šálou. Přes oči měla dva polštářky špinavé vaty, připevněné lepicí páskou. Eddie ji musel držet v podpaždí, aby neupadla. Jeho pevná, teplá ruka jí v jejím oslepení dávala uklidňující pocit. Slim se opíral o stěnu a odreagovával si své zabijácké zážitky. Cítil se uvolněný a klidný jako po sexuálním ukojení.
Máma Grissonová si ukládala do paměti všechno, co mohla na slečně Blandishové vypozorovat. Máma byla velká, tlustá, neforemná. Po obou stranách úst jí visely pytle masa. Nos měla jako skobu, chytrá očka ani nezamrkala.
Byla to zlá očka, tvrdá a jiskřivá jako skleněné střepy. Na mohutném, převislém poprsí se jí třpytily laciné šperky. Na sobě měla šaty z krémové krajky, takže vypadala jako štos nevypraných záclon. Nestvůrné paže, protkané žilami, se prodíraly krajkovím jako bochníky těsta, obalené drátěným pletivem. Seděla přihrbená a rukama se opírala o kolena.
Eddie uvolnil šálu a strhl pásku slečně Blandishové z obličeje. Páska jí strhla s kůže jemné chmýří, až to zabolelo. Pohled na mámu Grissonovou, která proti ní seděla jako sup, jí nahnal hrůzu. Slečna Blandishová uskočila zpátky a šlápla Eddiemu na nohu. Trochu ji postrčil kupředu a řekl jí, aby si to tak nebrala.
“Představuju vám, mámo, slečnu Blandishovou,” řekl. “Slečno, to je máma Grissonová.”
Stařenin zrak pronikal slečnu Blandishovou skrz naskrz. Ty skleněné střípky se do ní zarývaly hluboko a ona by se byla ráda schoulila, nebýt Eddieho ruky.
Máma Grissonová neměla ráda řeči a neměla ráda řečné lidi. Stačilo jí jedno slovo tam, kde jiní potřebovali deset, tentokrát se však proti svému zvyku rozpovídala.
“Zůstanete tady,” řekla, “dokud tatíček nezacáluje. Když budete mít štěstí, tak to nebude dlouho trvat.
Všecko záleží na něm. Kdyby nás chtěl voblafnout, tak vás po kouskách rozsakrujeme a ty kousky mu budem denodenně posílat, dokud nezačne sekat dobrotu. A než vás začnu vosekávat, tak vás hodim klukům, ať si s váma dělaj, co chtěj. Budete se slušně chovat a nebudete zlobit. Všecko jasný?”
Vyhrabala se z křesla a postavila se nad slečnu Blandishovou. Byla vysoká jako Slim, ale ramena měla jako gorila.
“Popadni ji a drž fest,” řekla Eddiemu.
Eddie ustoupil za slečnu Blandishovou a pevně uchopil její paže. Máma Grissonová ji bila do tváří těžkými, prudkými ranami, které jí pohazovaly hlavou ze strany na stranu. Eddie ji držel, aby se nemohla hýbat, jen hlava se trhala sem tam jako kyvadlo. “Moc si nevymejšlej a hezky mě poslouchej,” říkala pomalu máma Grissonová a bila ji do taktu. “No, to stačí, teď snad víš, s kým máš co dělat. Vodveď ji nahoru.”
Eddie povolil sevření na pažích slečny Blandishové a vyvedl ji z pokoje. Její vědomí zakryla rudá opona, nervy v obličeji se ozývaly odporem. Cítila, jak ji vlečou po schodech nahoru, a nevzpírala se. Byla tím šokem oslepena.
Její svět se zbortil a zůstala jen hrůza a ponížení.
Eddie se opět vrátil. Všichni na něho čekali. Doktor a Flynn se opírali o ocelové okenice vedle oken. Slim se rozložil v křesle a zuřivě se dloubal v nose. Máma Grissonová přecházela po pokoji. “Vy ste jí teda dala nakládačku,” řekl Eddie a usadil se na židli.
Máma se zastavila a rozhlédla se po nich.
“Tak poslouchejte, už sem vám to říkala, děvčata nechejte, na pokoji, jsou s nima jen problémy. S tím děvčetem nahoře ať vás ani nenapadne něco tento. Jasný? Žádnýho, jak ste tady. Ať si je taková nebo maková, vy jí dáte pokoj. Ještě nás čeká dost trablů. Už nám uteklo spoustu času. Blandish už jistě dal vědět policajtům. MacGowana už určitě taky našli. Musíme sebou hodit… sebrat prachy a zmizet.”
Eddie si nalil whisky a uvelebil se na gauči. Udělal velký hlt a pak si postavil skleničku na prsa, aby si mohl zapálit cigaretu.
“Tak to, mámo, vyklopte,” řekl.
“Ty sjedeš do města a zavoláš jejímu tátovi. Řekni mu, aby zarazil policajty, jinak uvidí. Řekni mu, že dostane instrukce zejtra. To je to první. Dál mu …
