Celá e-kniha Staří mládenci bývají osamělí ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 11
Colley Norfolk měl uměleckou agenturu, která se specializovala víceméně na všechno, co kdo potřeboval. Kdybyste chtěli někoho šikovného pro pánský dýchánek, Colley by vám ho sehnal. Kdybyste hledali striptérku pro nějaký obskurní noční podnik, Colley byl přesně ten správný člověk pro vás. Pravda, materiál, s nímž pracoval, nebyl zařazený do první jakostní třídy pod písmenem A pořadovým číslem 1 v nejhořejším šuplíku, ale jeho lidé zase nedostávali kdovíjak vysoké odměny.
Znal jsem Colleyho už nějaký čásek a on znal mě, ale ne moc dobře. Zastihl jsem ho v kanceláři, malém kutlochu, kde měl psací stůl se čtyřmi telefony. Věděl jsem, že tři jsou atrapy. Jenom jeden přístroj byl zapojený, ale sešlápnutím různých knoflíků mohl Colley přimět kterýkoliv z nich zazvonit
Stěny byly polepeny vlastnoručně podepsanými fotografiemi děvčat, pěkných koček víc než obdařených vnadami, a plakáty s nahými nebo skoro nahými krasavicemi.
„Tak o co ti jde, Donalde?“ zeptal se.
Odpověděl jsem: „Hledám striptérku, která hladoví.“
„K čertu, hladoví přece všechny!“
„Já chci takovou, která nejen hladoví, ale také chce pracovat. Striptérku, které by se hodilo trochu prvotřídní, špičkové reklamy a která ji také dokáže patřičně využít až ji bude mít.“
„Co konkrétně máš na mysli?“
„Nechci žádnou natolik obstarožní, aby už byla povadlá. Chci dostatečně mladou, aby měla přijatelnou postavu, a taky by to měla být osobnost. Hledám striptérku, která je na začátku své kariéry, ne na konci.“
„Na co ji chceš?“
„Rád bych jí poskytl trochu reklamy.“
„A co za to chceš?“
„Protislužbu.“
Colley se ve své židli napřímil a vzápětí jeden z jeho falešných telefonů zazvonil.
Colley se omluvil: „Promiň na chvilku.“ Zvedl sluchátko a řekl: „Haló… ano, jsem Colley… Ech, jste tedy ochotný uzavřít smlouvu, ano?… Pět stovek týdně…? Jděte s tím k šípku. Říkal jsem vám přece, že nevezmu míň než sedm set padesát… Prostě tahle žába nepatří do té sorty, které by stačilo pět set dolarů týdně, a já to ani nehodlám připustit Já…“
Náhle na mě pohlédl a zaklel: „Kruci! Úplně jsem zapomněl, že o té šaškárně víš.“ Praštil sluchátkem na vidlici atrapy, potom se zašklebil a zeptal se: „Chceš, abych se s tou holkou kontaktoval já, nebo to uděláš sám?“
„Udělám to sám.“
Colley se začal prohrabovat v kartotéce a pak řekl: „Heleď se, mám tady jednu žábu, která se tu potuluje v revíru. Vyzná se v tlačenici, ale je dost mladá.“
„Jak mladá?“
„Dvaadvacet.“
„Zkus to znovu,“ vybídl jsem ho.
Zašklebil se. „Tak dobře, možná je jí šestadvacet, ale prošlo by jí i těch dvaadvacet, a taky jí to prochází.“
„Jaké má zkušenosti?“
„No, záleží na tom, co míníš těmi zkušenostmi,“ pravil. „Dělala striptýz v malých podnicích a myslí si, že byla dobrá. Chtěla by se dostat na špišku a zdálo se jí, že to půjde snadno.“
„Opravdu něco umí?“
„Myslím, že jo. Nikdy jsem ji sice neviděl dělat striptýz, ale má pěknou postavu. Myslím, že by mohla uspět a prorazit, jen kdyby dostala příležitost.“
„Jak se jmenuje?“
„Narciska Lawsonová.“
„Nepovídej!“
„Je to jediné místo, které tu mám,“ stál na svém. „Dám ti její adresu. Jdi a porozprávěj s ní. Ale pamatuj si, jestli z toho něco bude, chci dostat svůj podíl.“
„Dostaneš svých deset procent z angažmá, které získá, ovšem za předpokladu, že s ní máš uzavřenou smlouvu.“
„Mám s ní smlouvu,“ ujistil mě, „ale to jí už nestačí. Začíná být netrpělivá. Myslí si, že bych už měl konečně něco udělat. Volá mi dvakrát denně – k sakru, nejspíš má opravdu vysoko do žlabu.“
„Dej mi tu adresu.“
Opsal adresu z kartičky a počmáraný papírek mi šoupl přes stůl. „Pamatuj si,“ kladl mi na srdce, „že jsem to byl já, kdo tě kontaktoval a celou tuhle věc vymyslel. Není to tvůj nápad.“
„Copak vypadám jako pitomec?“ zeptal jsem se. „Přece tě nepřevezu, když mi pomáháš.“
„Měl bych to krucinál vědět,“ uznal, „ale okolní lesy se přímo hemží podfukáři a podrazáky. Dej se do toho a hodně štěstí! Řekni jí, ať mi zavolá, kdyby měla nějaké pochybnosti.“
„Pořádně to r…
