Podpořte LD sdílením:
Ukázky
Jako zázrakem
Jako zázrakem pomeranče na větvích pomerančovníku Jako zázrakem muž kráčí po cestě a klade jako zázrakem nohu před nohu aby mohl jít Jako zázrakem dům z bílého kamene stojí tu za ním na zemi Jako zázrakem muž zastaví se pod pomerančovníkem utrhne pomeranč oloupá jej a sní odhodí daleko slupku a vyplivuje jadérka ukojí jako zázrakem svou velikou ranní žízeň Jako zázrakem úsměv mu hraje v tváři Dívá se na slunce které vychází a které září jako zázrakem A oslněný muž se vrací domů a nalézá jako zázrakem svou ženu spící na polštáři V okouzlení že ji vidí tak mladou a krásnou a jako zázrakem nahou ve slunci dívá se na ni a jako zázrakem ona se probouzí a usmívá se na něho Jako zázrakem ji laská a jako zázrakem se ona nechá laskat Tu jako zázrakem tažní ptáci táhnou táhnou jen tak jako zázrakem tažní ptáci odlétají k moři vysoko až přechází zrak nad kamenným domkem kde muž a žena jako zázrakem se milují tažní ptáci nad zahradou kde jako zázrakem pomerančovník kolébá svá pomerančata v ranním vánku a vrhá jako zázrakem stín na cestu na cestu kterou kráčí kněz nos v breviáři breviář v rukou a kněz stoupne na slupku z pomeranče kterou muž daleko odhodil sklouzne upadne zaduní rána jako když kněz sklouzne na slupce z pomeranče a upadne na cestě jednoho krásného rána.
— 1 —
Líbej mě
V zapadlé čtvrti Města světla tam kde je pořád tma kde vzduchoprázdno krátí dech kde není léto kde je pořád zima ona se chvěla na schodech. Chvěla se on stál vedle ní v tom městě plném kamení Noc páchla sírou po hubení štěnic noc nevoněla po kvítí Ona mu říkala: Tolik tmy je tu a tak málo vzduchu I v létě je tu pořád zima Slunce ten puchejř strejčka Pánaboha pro nás nesvítí Vždycky má fůru práce v nóbl čtvrtích Sevři mě celou Obejmi mě Líbej mě v té tmě a zimě Líbej mě Za chvíli může být už pozdě Náš život to je tahle chvíle zrovna teď Tady se zdechne ze všeho z horka i ze zimy Mrzneme dusíme se Tak málo vzduchu k dýchání je tady Kdybys mě přestal líbat já bych se udusila Tobě je patnáct a mně taky třicet let je nám dohromady Ve třiceti už přece nejsme děti už jsme dost staří na práci už jsme dost staří na líbání Za chvíli může být už pozdě Náš život to je tahle chvíle zrovna teď Líbej mě!
— 2 —
Informace
Bibliografické údaje
- Autor: Jacques Prévert
- Jazyk: Čeština
- Žánr(y): sbírka, povídka
- Jazyk originálu: Francouzština
