25
Japhy upekl celkem dost výborných placek z pohankový mouky, dali jsme si k nim sirup Srub a taky trochu másla. Zeptal jsem se ho, co znamená to prozpěvování "Gočchami". "Je to vyvolávání, kterým v buddhistíckých chrámech v Japonsku ohlašujou tři hlavní jídla. Znamená to Buddham saranam gočchami, utíkám se k Buddhovi, sangam, utíkám se k církvi, dhammam, utíkám se k dharmě, k pravdě. Zítra ráno ti udělám další parádní snídani, blink, jed už si někdy, brácho, staromódní blink? Není to totiž nic jinýho než míchaný vejce a do toho jsou přidaný brambory, a to všecko je umíchaný dohromady."
"To je nějaký dřevorubecký jídlo?"
"Tady ale není nic takovýho jako nějakej dřevorubec, to musí být nějakej výraz tam z Východu. Tady u nás nahoře jim říkáme dřevaři. A teď pojď sníst ty placky a pak půjdem dolů štípat polena a já ti ukážu, jak se zachází s dvojsečnou sekerou." Vytáhnul sekeru, nabrousil ji a ukázal mi, jak se to dělá. "A nikdy touhle sekerou nesekej nějaký dřevo, co leží na zemi, můžeš narazit na nějakej kámen a ztupíš ji, takže si tam něco dej, poleno nebo něco místo špalku."
Skočil jsem si na záchod, a když jsem se vracel, chtěl jsem Japhyho překvapit zenovým trikem a hodil jsem do otevřenýho okna roli toaletního papíru a Japhy pořádně zařval, jako samurajský bojovník a v botech a trenkách se objevil na okenní římse, v ruce držel dýku a skočil přes pět metrů dolů do dvora, kde byly polena. Bylo to střelený. Pustili jsme se dolů z kopce a připadali jsme si strašně rozjetý. Všechny polena, co byly rozřezaný, byly aspoň trochu naprasklý, některý víc a některý míň, takže se tam dal lip nebo hůř zasunout těžký železný klín, a pak, když jste zvedli tu tříkilovou železnou palici nad hlavu, nestojíte přímo u toho, ale kousek zpátky, abyste se nepraštili do kotníku, tak jste ji nechali dopadnout na ten klín, cink, a rozštípnuli to poleno čistě na dvě půlky. Pak jste ty půlky usadili na špalek a nechali na ně dopadnout dvojbřitou sekeru, dlouhou, krásnou sekeru, ostrou jako břitva, lup, a měli jste čtvrtky polena. Pak jste si usadili tu čtvrtku a rozštípli ji na osminku. Ukázal mi, jak švihnout palicí a sekerou, ne moc tvrdě, ale všimnul jsem si, že když se naštval, tak švihal sekerou ze všech sil a skvěle přitom zařval anebo zaklel. Brzy jsem taky získal ten správný grif a šlo mi to, jako kdybych to dělal celý život.
Christine vyšla na dvorek, aby se na nás podívala a zavolala: "Mám pro vás báječnej oběd."
"Jasně." Japhy a Christine byli jako bratr a sestra.
Rozštípali jsme hodně polen. Byla to paráda, rozmáchnout se palicí, všechna ta váha se zařinčením dopadne na hlavičku klínu a je cítit, jak to poleno povoluje, a když ne napoprvý, tak napodruhý. Vůně pilin, borovic, bríza vanoucí od moře přes klidný hory, zpěv skřivanů lučních, motýli v trávě, bylo to naprosto dokonalý. Pak jsme šli dovnitř a dali si výtečný oběd, párek, rýži, polívku, červený víno a Christininy čerstvý horký vdolky, seděli jsme tam se zkříženýma nohama bosi a listovali jsme knihama ze Seanovy bohatý knihovny.
"Slyšels o tom žákovi, co se zeptal zenovýho mistra ,Co je Buddha?'"
"Ne, co?"
",Buddha je uschlý hovno', zněla odpověď. A ten žák prožil náhlý osvícení."
"Normální sračky," dodal jsem.
"Víš, co je to náhlý osvícení? Jeden žák přišel k mistrovi, odpověděl mu na jeho kóan a mistr ho praštil holí a skopnul ho z verandy tři metry do blátivý louže. Žák se zvednul a smál se. Později se stal sám mistrem. Nebyl osvícenej slovama, ale tím parádním zdravým sražením z verandy."
"Všichni se válíme v bahně, abysme prokázali křišťálovou pravdu soucitu," pomyslel jsem si. Nehodlal už jsem začínat s tím, že bych Japhyho dál nahlas seznamoval se svými "slovy",
"Vúú," zahalekal a hodil mi na hlavu květinu. "Víš, jak se stal Kašjapa Prvním patriarchou? Buddha se chystal začít s výkladem nějaký sútry a dvanáct set padesát bhikků tam čekalo, měli upravený hávy a zkřížený nohy, a Buddha udělal jenom to, že zvednul kytku. Všichni byli úplně zmatený. A Budd…
