15. Caravel
Když se podél mola blížil ke Grácii, uviděl Setha, jak na zádi stáčí lano, věší ho na hák vedle kormidelny, mává na projíždějící hlídkový člun a schází dolů do kajuty.
Manning byl unavený a bylo mu horko. Takové horko, že nemohl čekat na ostatní. Ohlédl se přes rameno, aby se ujistil, že jdou za ním, a seskočil na palubu. Na chvíli se zastavil a s potěšením se rozhlédl po lodi. Potom sestoupil do chladu klimatizované kajuty. Seth byl v kuchyňce. Manning nasál vůni kávy.
„Měl bys vyndat ještě čtyři šálky,“ upozornil ho. „Máš hosty.“
Svalil se na vypolstrovanou lavici. Seth vyšel z kuchyňky a zamračil se. „Člověče, ty vypadáš, jako bys utek čertům přímo z pekla.“
„To je mně novina,“ odpověděl Manning. „Přesně tamodtud se vracím. Teď se tomu říká Kuba.“ Seth vytřeštil oči. „Ty ses fakt dostal do San Juanu? Našels Garciu?“
„To, co z něj zbylo. A na mě už taky čekali, jak se později ukázalo.“
Seth vypadal zaraženě. „To ale přece není možný, Harry. O tom, že pojedeš, jsme věděli jenom tři. O sobě vím, že kubánskej špión nejsem, a Morrison ani bejt nemůže. Takže zbejvá Viner.“
„Přesně!“
Než na to mohl Seth zareagovat, ozvaly se na schůdkách do kajuty kroky. Nejprve vstoupil Orlov a za ním Anna s otcem.
„Kamarádi, který jsem posbíral cestou,“ představil je Manning. „Myslím, že by jim udělalo dobře trochu toho kafe.“ Seth odběhl do kuchyňky a Anna s otcem se posadili na druhou lavici. Oba vypadali velice vyčerpaně.
Manning dal Orlovovi cigaretu a postrčil balíček přes stůl k Anně. „Jak ti je?“ Měla temné kruhy pod očima a úplně bílý obličej, ale přemohla únavu a usmála se. „Není to nic, z čeho by mě nedostalo pár hodin spánku.“
„Na zádi je sprcha a dvě kajuty. Seth ti ukáže kde. Marie v jedný z nich nechala pár věcí a nějaký oblečení. Jestli budeš něco potřebovat, klidně si to vem.“ Papá Melos upadl do stavu absolutní apatie a se skloněnou hlavou se krčil v koutě. Tiše na něj promluvila a potom se starostlivě obrátila na Manninga. „Myslím, že by si měl lehnout. Mohli bychom ho odvést hned teď do kajuty?“ Manning se začal zvedat, ale Orlov ho předešel. „Nechte to na mně,“ nabídl se a pomohl starci na nohy. Kuchyňkou ho společně vyvedli ven.
Manning tam zůstal sedět s hlavou v dlaních. Tělo mu zaplavovaly vlny únavy. Když dostal kávu, byla tak horká, že si opařil ústa, ale na chvíli mu dodala nový život a schopnost jasně přemýšlet.
Když se Anna s Orlovem vrátili, přinesl jim Seth čerstvou kávu a Manning se ho zeptal: „Neviděls teďka někdy Morrisona?“ Seth přikývl. „Včera jsme byli u Kočičího ostrova. Chtěl po mně, abych ho dneska odpoledne hodil do Nassau. Ještě je v Caravelu. Ve stejným pokoji.“
„Je ve městě Joe Howard?“
Seth zakroutil hlavou. „Odjel na Krabí ostrov brzo ráno. A oba strážníky vzal s sebou. Včera v noci tam našli ňákýho chlápka s kudlou v zádech.“ Manning dopil kávu a postavil se. „Myslím, že se podívám po Morrisonovi.“
Otevřel zásuvku, do které si ve stole ukládal mapy, chvíli pod nimi šátral a nakonec vytáhl automatickou pistoli Luger a revolver Smith & Wesson, ráže osmatřicet, se zkrácenou hlavní. Obě zbraně potěžkal a rozhodl se pro Lugera. Revolver vrátil do zásuvky.
„Očekáváte nějaké problémy?“ zeptal se Orlov.
Manning si zasunul pistoli za opasek pod košili. „Člověk nikdy neví.“
„V tom případě myslím, že se k vám připojím.“
Anna seděla u netknuté kávy a pozorovala je. Zvedla se. „A co bude s námi, Harry?“
„Vy zůstaňte tady. Já mám ještě v Caravelu pokoj. Mně a Orlovovi to bude prozatím stačit. Až se setkám s Morrisonem, vrátím se pro svý věci. Potom můžete odejet, kdykoliv se vám zachce. Jestli budete potřebovat Setha, může vám dělat pomocníka až do Harmon Springs.“ Trochu se zamračila. „Tomu nerozumím.“
„Dávám vám loď,“ odpověděl. „Z mýho pohledu, je to to nejmenší, co vám dlužím.“ Zapotácela se a chytla se hrany stolu.
Manning popostrčil Orlova ke schůdkům. „Tak abysme šli.“
Rus šel napřed, Manning vykročil za ním. Když vylézali na molo, Anna se vypotácela na palubu.
…
