Celá e-kniha Chobotnička a dech života ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Řada vozů a taxi blokovaly George Street až k Sothebyho aukční síni. Bond zaplatil taxi a připojilo se k zástupu lidí pomalu postupujících pod plátěnou střechou a nahoru po schody. Sloužící v uniformě mu předal katalog, překontroloval vstupní cedulku a popřál příjemný večer. Bond vyšel nahoru po širokých schodech vzrušeným zástupem lidí ve večerních toaletách a podél galerie došel do hlavní dražební místnosti, která již byla zaplněna. Podle čísla na spodní straně opěrky na kolena našel svoje sedadlo vedle pana Snowmana a pozorně se rozhlédl.
Vysoká místnost byla rozlehlá asi tak jako tenisový kurt. Dýchala úctou a nádechem historie a dva velké lustry, které se přímo doplňovaly s dobou, jasně zářily na rozdíl od zářivkového osvětlení podél klenutého stropu jehož skleněná střecha byla částečně zatemněná. Polovina byla zatažena proti odpolednímu slunci, které by mohlo rušit při aukci. Různé obrazy a čalouněná křesla stály podél olivově zelené zdi, televizní kamery a kamery dalších organizací ( mezi nimi byl i kameraman M.I.5 s označením Press Sunday Times). Všude bylo cítit napětí a shon jako před velkým dostihem. Na malých pozlacených židlích seděla snad stovka obchodníků a diváků, kteří již začínali být netrpěliví. Všechny oči byly upřena na štíhlého, hezkého licitátora, který tiše mluvil za zvýšeným dřevěným pultem. Měl na sobě neposkvrněný smokink s červeným karafiátem v knoflíková dírce. Mluvil bez důrazů a bez gest.
„Patnáct tisíc liber. A šestnáct,“ zastavil se. Pohlédl zběžně na někdo v přední řadě. „Proti vám, pane.“ Rychlé pozdvižení katalogu. „Sedmnáct tisíc liber, nabídka. Osmnáct. Devatenáct. Mám nabídku dvaceti tisíce liber.“ A tak klidný hlas pokračoval, klidně, beze spěchu, zatímco se mezi publikem připojovali k dražbě i jiní stejně apatičtí dražitelé, signalizujíc svoje nabídky k litanii.
„Co je na prodej?“ zeptal se Bond a otevřel svůj katalog.
„Lot 40,“ odpověděl pan Snowman. „Ten diamant riviere, který sluha předvádí na podnose černého sametu. Pravděpodobně se půjde tak do dvaceti pěti. Ital přihazuje proti páru Francouzů. Jinak by ho byli již dostali za dvacet. Já sám jsem šel do patnácti. Docela rád bych ho získal. Báječné kameny. Ale už to je.“
Opravdu, cena se zastavila na dvaceti pět tisících a kladívko, zdvižené nad hlavou bez hnutí, sjelo dolů s měkkou autoritou. „Vaše, pane,“ potvrdil pan Peter Wilson a obchodní úředník si pospíšil uličku potvrdit identitu dražitele.
„Jsem zklamaný,“ řekl Bond.
Pan Snowman vzhlédl od svého katalogu. „Proč pak?“
„Nikdy jsem předtím nebyl na aukci a vždy jsem si myslel, licitátor klepne třikrát kladívkem za sebou, aby dal dražiteli ještě poslední šanci.“
Pan Snowman se usmál. „To ještě může vidět při aukcích v hrabstvích nebo i v Irsku, ale od té doby co navštěvuji tyto moderní londýnské dražební síně, jsem to neviděl.“
„Škoda. Přidá to drama.“
„Toho si užijete za okamžik. Tohle je poslední a opona našeho dějství již jde nahoru.“
Jeden ze služebných s úctou odkryl podnos a na černém sametu se zatřpytil náhrdelník z rubínů a diamantů. Bond nahlédl do katalogu. Zde stálo „Lot 41“ – a další popis:
Pár nádherných náhrdelníků z rubínů a diamantů*, každý ve tvaru elipsy, kde ve středu se nachází jeden větší a dva menší rubíny obklopeny řadou vybroušených diamantů. Po stranách jsou jednotlivé shluky prostřídány řadou diamantů a rubínových shluků uložených ve zlatých pouzdrech, spojeny do zlatého řetězu střídavě s rubíny a diamanty, vytvářejících další formu eliptického shluku.
Zatímco akční licitace pokračovala, Bond se opatrně zvedl ze sedadla a prošel dolů uličkou do zadní místnosti kde se nacházela nové galerie. Prodral se opatrně zástupem přihlížejících a vstoupil do zadní místnosti, kde byla zvláštní místnost uzavřeného televizního okruhu, který sloužil k monitorování prodeje. Postupně si prohlédl zástupy lidí, hledajíc známou tvář podle tajně získaných fotografií z posledních dní. Nikoho z 200 členů personálu sovětského velvyslanectví však neza…
