Nazítří začala další noční hlídka, která byla zdvojená aby se mohli střídat, v malých přestávkách. James Bond měl dvě krátká setkáních, sice pouze noktovizorem, s dívkou. Zbytek času zabíjel přemýšlením aby zvládl napětí které se pomalu jako mlha vznášelo v místnosti, než nastal tento třetí a rozhodný den.
James Bond byl už přejedený tento třetí den s šíleným programem muzeí, uměleckých galerií, zoologické zahrady, a kinem, a stěží už dokázal vnímat své okolí. Stále měl před očima úkol, který musí vykonat, a co jej dělí mezi ním a tou dívkou, čtyři temná okna a hlaveň pušky, neznámý muž, a další muž, který se chystá zabíjet dnes večer.
Do garsoniéry se vrátil přesně v pět, a tak se Bondovi podařilo jen tak tak odvrátit hádku s kapitánem Senderem. Bond už byl ztuhlý od pití whisky ještě předtím, než si oblékl šerednou kutnu, která už teď páchla jeho potem. Kapitán Sender se pokoušel tomu předejít ale když neuspěl, začal vyhrožoval, že zavolá premiérovi a podá zprávu o tom, že Bond ohrožuje akci.
„Podívej můj příteli,“ řekl Bond unaveně, „musím dnes večer spáchat vraždu. Ne vy. Já. Tak buďte hodný chlapec a podejte mi ten materiál, buďte tak laskav. Můžete říct Tanquerayovi všechno, co máte na srdci až bude po všem. Myslíte si, že tohle je moje práce? Mám dvojitou O v čísle a co dál? Byl bych vám docela vděčný, kdyby mě kvůli vám vyhodili ze sekce O. Pak bych se konečně mohl usadit a zařídit si pěkně útulné hnízdo u novin jako obyčejný zaměstnanec. Jasný?“
Bond vypil svoji whisku, sáhl po své knize thrilleru – nyní asi přijde ten okamžik děsivého napětí – a skočil na postel.
Kapitán Sender, ledově klidný, odešel do kuchyně, kde podle zvuků a cinkotu nádobí, si začal vařit svůj nezbytný šálek cuppa.
Bond cítil, jak whisky v žaludku pomalu uvolňuje jeho nervozitu. Tak tedy!, Liselotte, jako v pekle chystáš se dostat z jednoho do druhého?
Bylo přesně šest-pět, když Sender, na své pozici začal mluvit vzrušeně. „Bonde, tamhle se začalo něco pohybovat směrem k nám. Teď se zastavil – čeká, ne, pohybuje se, drží se při zemi. Támhle u té rozbité zdi. Bude v zorném poli druhé strany. Ale jsou tam husté plevely, zrovna přímo před ním. Ježíši! Už se prodírá přes ten plevel. Pohybují se. Doufejme v boha, na kterého myslím, že je to jen vítr. Už prošel a zalehl. Nějaká reakce?“
„Ne,“ řekl Bond napjatě. „Hlaste nepřetržitě! Jak je daleko od hranice?“
„Má ještě tak padesát yardů,“ hlas kapitána Sendera byl krutý vzrušením. „Rozbité sutiny, ale některé z nich jsou otevřené. Pak pořádný kus zdi doprava nahoru proti vozovce. Bude se muset dostat přes ni. Nemohou si toho nevšimnout. Teď! Teď přešel deset yardů, a dalších deset. Zřetelně ho vidím. Černí si tváře a ruce. Připravte se! Každou chvíli vyrazí na poslední sprint.“
James Bond cítil proud potu na tváři a krku. Poslepu se rychle utřel a pak se opět chopil pušky, jeho prst uvnitř lučíku, jen hladil zakřivení spouště.
„V pokoji s puškou se něco pohnulo. Museli ho vidět. Spustit Opla!“
Bond slyšel jak kódové slovo šlo do mikrofonu. Opel pod nima na ulici nastartoval, slyšel jak se motor rozběhl, zrychloval a pak zazněla série výstřelů z výfuku.
Konečně nastal v temné místnosti pohyb. Černá ruka s černou rukavicí se natáhla k akci.
„Teď!“ vykřikl kapitán Sender. „Teď! Připravuje se na zeď! Postavil se! Připravuje se skočit!“
A náhle Bond v noktovizoru viděl profil hlavy odstřelovače, zlatý pramen vlasů – všechny položené na pažbě Kalashnikova! Je mrtvá, snadný cíl! Bondovy prsty a palec uchopily pevně zbraň a jakmile se zatřepetal žlutý plamen v ústí hlavně samočinné pušky, stiskl spoušť.
Kulka, přesně na vzdálenost tři sta deseti yardů, udeřila tam, kde končí puška a začíná zásobník, možná zasáhla i její levou ruku – ale trhací účinek kulky odchýlil zbraň, rozlomil ji o hranu okenního rámu a pak vymrštil z okna. Několikrát se při svém pádu dolů otočila a pak se roztříštila uprostřed ulice.
„Konec!“ křičel kapitán Sender. „Konec! Dostal to! Můj Bože, on to dostal!“…
