Celá e-kniha Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
17
O příchodu lidí na Západ
Když uplynulo víc než tři sta let od příchodu Noldor do Beleriandu, putoval za dnů Dlouhého míru Finrod Felagund, pán Nargothrondu, na východ od Sirionu a šel na lov s Fëanorovými syny Maglorem a Maedhrosem. Honitba jej však omrzela, a tak jel dál sám k horám Ered Lindon, které viděl zářit v dálce; dal se trpasličí silnicí, překročil Gelion na brodu Sarn Athrad, zahnul na jih přes horní přítoky Ascaru a dostal se na sever Ossiriandu.
V údolí v předhůří hor pod prameny Thalosu spatřil večer světla a z dálky zaslechl zvuk zpěvu. Velmi se tomu podivil, protože Zelení elfové z té země nezapalovali oheň a v noci nezpívali. Zprvu se lekl, že obležením Severu pronikl nájezd skřetů, ale když se přiblížil, pochopil, že to tak není; zpěváci totiž používali jazyk, který ještě neslyšel, ani trpasličí, ani skřetí. Pak Felagund mlčky stanul v nočním stínu stromů, pohlédl dolů do tábora a spatřil tam neznámý lid.
Byla to část rodu a následovníků Bëora Starého, jak se mu později říkalo, náčelníka mezi lidmi. Po mnoha životech strávených putováním z Východu je převedl přes Modré hory jako první z lidského plemene, kteří vstoupili do Beleriandu; zpívali, protože měli radost a věřili, že unikli všem nebezpečím a konečně došli do země beze strachu.
Felagund je dlouho pozoroval a v srdci se mu pohnula láska k nim, ale zůstal schován mezi stromy, dokud všichni neusnuli. Potom šel mezi spící lidi, posadil se u jejich hasnoucího ohně, kde nikdo nedržel stráž, chopil se hrubé harfy, kterou odložil Bëor, a hrál na ni hudbu, jakou ještě lidské ucho neslyšelo. Neměli totiž ještě žádné učitele toho Umëní, jen Temné elfy v divokých krajích.
Lidé se probouzeli a naslouchati Felagundovi, jak hrál na harfu a zpíval, a každý si myslel, že je v nějakém krásném snu, až si všiml, že vedle něho bdí i jeho druhové. Pro krásu té hudby a v úžasu nad tou písní však nepromluvili a ani se nepohnuli, dokud Felagund hrál. Ve slovech elfského krále byla moudrost a srdce, která mu naslouchala, moudřela, neboť to, o čem zpíval, stvoření Ardy a blaženost Amanu za stíny Moře, jim před očima vyvstávalo jako Jasná vidění, a jeho elfský jazyk si jejich mysl vykládala podle schopností každého z nich.
Proto nazvali lidé ve svém jazyce krále Felagunda, s nímž se setkali jako s prvním ze všech Eldar, Nóm, totiž Moudrost, a jeho lid po něm nazvali Nómin, Moudří. Zprvu dokonce věřili, že je Felagund jedním z Valar, o nichž slyšeli pověsti, že bydlí na dalekém Západe, a to byl (jak říkají někteří) důvod jejich putování. Ale Felagund mezi nimi zůstal a učil je pravému poznání, a oni si ho zamilovali, přijali ho za svého pána a od té doby byli vždy věrní Finarfinovu domu.
Eldar byli v jazycích obratnější než všechny ostatní národy, a Felagund také zjistil, že dovede číst v mysli lidí myšlenky, jež chtějí odhalit řečí, takže si slova snadno vyložil. Říká se také, že tito lidé se dlouho stýkali s Temnými elfy východně od hor a naučili se od nich mnohému z jejich řeči, a protože všechny jazyky Quendi měly jeden původ, řeč Bëora a jeho lidu se mnoha slovy a prostředky podobala elfštině. Zanedlouho byl proto Felagund schopen rozmlouvat s Bëorem, a zatímco u něho bydlel, hodně spolu hovořili. Ale když se ho vyptával na původ a putování lidí, Bëor mu řekl jen málo; neboť také málo věděl, protože otcové lidí nevyprávěli mnoho příběhů o své minulosti a na jejich památku se sneslo mlčení. „Za námi leží tma,“ řekl Bëor, „a my jsme se k ní obrátili zády a nechceme se tam vracet ani v myšlenkách. Naše srdce se obrátila k západu a věříme, že tam najdeme Světlo.“
Později se však mezi Eldar říkalo, že když se za východu Slunce v Hildórienu probudili lidé, Morgothovi zvědové bděli a brzy mu přinesli zprávy; a jemu se to zdálo tak velkou věcí, že sám tajně pod rouškou stínu opustil Angband a vydal se do Středozemě. Vedení války přenechal Sauronovi. O jeho jednáních s lidmi nevěděli tehdy Eldar vůbec nic a později se dozvěděli jen málo, ale to, že na lidských …
