Silmarillion: Mýty a legendy Středozemě

2
O Aulëm a Yavanně

Vypráví se, že trpaslíky na počátku vyrobil Aulë v temnotě Středozemě; Aulë totiž tak toužil po příchodu Dětí, aby měl žáky, které by mohl učit své moudrosti a řemeslům, že se mu nechtělo čekat na splnění Ilúvatarových plánů. Aulë udělal trpaslíky takové, jací jsou dosud, protože podoba Dětí, které měly přijít, byla v jeho mysli nejasná, a protože nad Zemí se stále prostírala Melkorova moc, takže si přál, aby byli silní a nepoddajní. Ale v obavě, že by ho ostatní Valar mohli pro jeho dílo kárat, pracoval tajně; nejprve udělal Sedm otců trpaslíků v jedné síni pod horami ve Středozemi.

Ilúvatar ovšem věděl, co se stalo, a v hodinu, kdy Aulë dílo dokončil, zaradoval se a začal učit trpaslíky jazyku, který pro ně vymyslel, Ilúvatar k němu promluvil; Aulë jeho hlas slyšel a mlčel. A Ilúvatarův hlas mu řekl: „Proč jsi to udělal? Proč se pokoušíš o něco, o čem víš, že to přesahuje tvou sílu a pravomoc? Vždyť máš ode mne darem jen své vlastní bytí a nic víc, a proto mohou stvoření tvé ruky a mysli žít jen tím bytím, budou se pohybovat, jen když na to budeš myslit, a když budou tvé myšlenky jinde, zůstanou stát. Po tom jsi toužil?“

Na to Aulë odpověděl: „Netoužil jsem po takovém panování. Toužil jsem po jiných bytostech, než jsem já, abych je miloval a učil je, aby i ony mohly vnímat krásu Eä, které jsi dal vzniknout. Zdálo se mi totiž, že je na Ardě veliký prostor pro mnoho tvorů, kteří by se z ní mohli radovat, a přesto je z větší části ještě prázdná a němá. A ve své netrpělivosti jsem upadl do pošetilosti. Jenže tvoření mám v srdci od toho, jak jsi mě stvořil ty, a nerozumné dítě, které si hraje na otcovy činy, to může dělat bez posměšného záměru, prostě protože je synem svého otce. Ale co mám dělat teď, aby ses na mě nerozhněval navždy? Jako dítě otci ti ty věci nabízím, dílo rukou, které jsi vytvořil sám. Udělej s nimi, co chceš. Neměl bych však raději dílo své opovážlivosti zničit?“

Pak zvedl Aulë velké kladivo, aby trpaslíky pobil, a plakal. Ale Ilúvatar měl s Aulëm a s jeho touhou soucit pro jeho pokoru; trpaslíci před kladivem couvali, báli se, skláněli hlavu a prosili o smilování. A Ilúvatarův hlas řekl Aulëmu: „Přijal jsem tvou nabídku, jakmile byla učiněna. Nevidíš, že ty věci teď mají vlastní život a mluví vlastním hlasem? Jinak by neuhýbali před tvou ranou ani před příkazem tvé vůle!“ Pak Aulë zahodil kladivo a byl rád, děkoval Ilúvatarovi a řekl: „Kéž Éru požehná mému dílu a opraví je!“

Ilúvatar však promluvil znovu a řekl: „Tak, jako jsem dal bytí myšlenkám Ainur na počátku Světa, vzal jsem nyní tvou touhu a dal jsem jí v něm místo, ale v ničem jiném tvůj rukopis neopravím, a jak jsi je udělal, takoví budou. Jedno však nestrpím: aby předešli Prvorozené z mého plánu, a aby byla netrpělivost odměněna. Budou teď spát ve tmě pod kamenem a nevyjdou, dokud se na Zemi neprobudí Prvorození, a do té doby budeš čekat ty i oni, i kdyby se to zdálo dlouhé. Ale až přijde čas, vzbudím je a budou jako tvé děti; a často vznikne svár mezi tvými a mými, dětmi, které jsem přijal, a dětmi, které jsem si sám vyvolil.“

Aulë tedy vzal Sedm otců trpaslíků a uložil je k odpočinku na různých místech, vrátil se do Valinoru a čekal, zatímco se roky dloužily.

Protože trpaslíci měli přijít za dnů Melkorovy moci, udělal je Aulë silné, aby vydrželi. Proto jsou tvrdí jako kámen, zarytí, stálí v přátelství i nepřátelství a snášejí námahu, hlad a tělesná zranění otužileji než všechny ostatní mluvící národy; a žijí dlouho, mnohem déle než lidé, ale ne věčně. Mezi elfy ve Středozemi se soudívalo, že trpaslíci se po smrti vracejí do hlíny a kamene, z nichž byli uděláni, ale jejich vlastní víra je jiná. Tvrdí totiž, že tvůrce Aulë, kterému říkají Mahal, se o ně stará a shromažďuje je do Mandosu, do zvláštních síní, a kdysi prý sdělil jejich Otcům, že je Ilúvatar posvětí a dá jim nakonec místo mezi Dětmi. Pak budou mít za úkol sloužit Aulëmu a pomáhat mu při obnově Ardy po Poslední bitvě. Říkají také, že se Sedm otců trpaslíků vrací, aby opět žili mezi svými příbuznými a opět nosili svá pradávná jména; v pozdějších věcích nejvíce proslul Durin, otec rodu nejpřátelštějšího elfům, jenž sídlil v Khazad-dûm.

Když Aulë pracoval na trpaslících, tajil to před ostatními Valar; nakonec však otevřel svou mysl Yavanně a pověděl jí o všem, co se stalo. Tu mu Yavanna řekla: „Éru je milosrdný. Vidím, že se tvé s…