Nikola Šuhaj Loupežník (Ivan Olbracht)

Prvorozenství za misku čočky prodané

Po smrti svých rodičů zůstal Izák se svou ženou Rebekou a dvěma syny Ezauem a Jákobem. Prvorozený Ezau se lišil tím, že byl zrzavý a srstnatý jako ovčí vlna. Když oba bratři vyrostli, stal se z Ezaua statečný lovec, Jákob byl mírný a pásl stáda. Jejich otec byl nakloněn k divokému Ezauovi, matka nadevše milovala Jákoba, a proto litovala, že prvorozeným není on. Jákob také žárlil na Ezaua. Jednou, když si Jákob vařil z čočky pokrm, přišel z lovu vyčerpaný Ezau a prosil bratra o jídlo. Aby dostal Ezau najíst, musel bratrovi odpřisáhnout, že mu prodává své prvorozenství.

Když už byl Izák starý a slepý, zavolal k sobě do stanu Ezaua, aby mu syn ulovil zvěř a připravil z ní pokrm, potom mu požehná. Vše slyšela Rebeka, která stála před stanem a běžela to povědět Jákobovi. Jákob s pokrmem Ezaua předběhl a vydával se za něj. Otec nakonec usoudil, že je to opravdu Ezau a dal Jákobovi požehnání. Jakmile se Ezau dozvěděl o bratrově podvodu, vyhrožoval, že ho zabije. Matka varovala Jákoba a ten utekl do Haránu ke strýci Lábanovi. Ezau poznal, že se nemůže pomstít a odešel k nevlastnímu strýci Izmaelovi. Potom si vzal jeho dceru a zůstal tam žít. Jákob se zamiloval do Lábanovy dcery Ráchel. Nejprve musel strýci sloužit sedm let, aby mohla být svatba. Lában ho však oklamal, takže Jákob mu dohromady sloužil roků dvacet. Jákob měl s Ráchel jedenáct synů. Jednou se s celou svou rodinou, služebníky a stády vydal ke svému otci. Věděl, že v kraji, kterým musí projít, žije Ezau, a tak za ním poslal své posly, aby jeho i s celou výpravou ohlásili. Jakmile se Ezau dozvěděl, že Jákob přichází, vzal svých 400 mužů a vyrazil proti bratrovi. Nakonec se oba bratři usmířili a rozešli v lásce.

— 1 —

Stavění věže a zmatení jazyků

Tři byli synové Noemovi. Sem, Chám a Jáfet. Sem měl pět, Chám čtyři a Jáfet dokonce sedm synů. Jejich pokolení se rozprostřela po zemi a zalidnila ji. Byl pak tehdy jen jeden jazyk a jedna řeč. Stalo se, že našli dobré pastviny v zemi Sinearu, a bydlili tam ve stanech. Za čas si řekli, že by mohli vystavět město a věž, jejíž vrcholek by dosahoval až k nebi. Tak by se stali slavní. Ale Bohu se jejich plány nelíbily, a proto sestoupil z nebes. Bůh si řekl, že jim zmate jejich jazyky, aby jeden řeči druhého nerozumněli. Učinil tak, a když lidé stavějící věž na sebe hovořili, nepoznal nikdo smysl toho, co k němu mluvil druhý. Museli nechati stavění a Hospodin je jako národy různých jazyků rozptýlil po celém světe. Proto se tomu místu, kde Bůh zmátl jazyky, říkalo Bábel - zmatení.

— 2 —

Vražda Kainova

Adam si vzal Evu za manželku a narodili se jim dva synové. Kain byl oráčem a Ábel pastýřem ovcí. Ábel byl spravedlivý, Kain zlý a závistivý. Jednoho dne bratři vystavěli z kamení oltář, aby přinesli zápalnou oběť z prvorozených plodů, neboť ty náleží Hospodinovi. Kain obětoval z úrody a Ábel z prvorozených beranů. Ábelova oběť se Bohu líbila, ale s Kainovou obětí byl nespokojen. Kain se rozzlobil a nemohl přenést přes srdce, že bratra Bůh stále chválí. Jeho závist k Ábelovi stále stoupala. Jednoho dne vyzval bratra, aby si spolu vyšli do polí a tam ho zavraždil. Hospodin za Ábelovu vraždu Kaina zatratil, udělal ho nesmrtelným a Kain musel za svůj čin trpět.

— 3 —