VI.
Na třídě Arsinos ve Famagustě proti starým městským hradbám stál velký, výstavný dům kyperského Řeka Mandrii. Patřila mu Kypersko-středomřská námořní společnost a také většina taxíků na ostrově. V jedné z místností domu čekali Mandria a David ben Ami na Ariho ben Kanaana, který se převlékal do suchých šatů.
Oběma bylo jasné, že přijel-li Ari ben Kanaan na Kypr, znamená to obzvlášť důležitý úkol pro organizaci Mossad. Angličané celá léta prováděli politiku, která bránila židovské emigraci do Palestiny, nebo ji alespoň omezovala na minimum. Této politice napomáhalo také královské loďstvo. Mossad alija bet byla orgalnizací Židů usazených v Palestině a jejím úkolem bylo tajně pašovat Židy do země. Avšak pokaždé, když anglická flotila vypátrala loď Mossadu, která se pokoušela proniknout blokádou, odvekla ilegální přistěhovalce do internačních táborů na Kypru.
Ari ben Kanaan, který se mezitím převlékl, vešel do místnosti a pokynul Mandriovi a Davidovi ben Amimu. Byl to statný, ramenatý muž, měřil hodně přes metr osmdesát. On a Ben Ami byli dávní přátelé; ale v přítomnosti Mandrii, kyperského Řeka, který nebyl členem jejich organizace, nýbrž s ní jen sympatizoval, to nedávali najevo.
Ari si zapálil cigaretu a začal bez průtahů mluvit.
„Ústředí mě pověřilo úkolem, abych zorganizoval hromadný útěk lidí z táborů. Důvody jsou myslím všem jasné. Jaký je tvůj názor, Davide?“
Mladý muž s úzkým obličejem zamyšleně chodil sem a tam. Na Kypr přijel už před několika měsíci z pověření Palmachu, tajné armády Židů v Palestině. On a desítky dalších příslušníků Palmachu proklouzli bez vědomí Angličanů do uprchlických táborů a zřídili tam školy, ambulance a synagógy, postavili sanitní zařízení a zorganizovali drobnou řemeslnou výrobu. Ilegální přistěhovalci, které z Palestiny přivezli na Kypr, byli lidé, kteří ztratili už všechnu naději. Když se mezi nimi objevili mladí muži, příslušníci židovské armády v Palestině, dodalo jim to sílu a morálka v táboře se upevnila. David ben Ami a ostatní členové Palmachu poskytli tisícům mužů a žen v táborech vojenský výcvik. Namísto zbraní měli hole a místo granátů používali kamenů. David ben Ami, jemuž nebylo víc než dvaadvacet let, byl velitelem Palmachu na Kypru. I když snad Angličané tušili, že se do táborů vloudili lidé z Palestiny, nedali to znát. Nijak totiž netoužili po tom, vniknout do nitra táborů, v nichž se proti nim zvedal odpor, a omezili se na to, že je hlídali zvenčí.
„Kolik jich má uprchnout?“ zeptal se David.
„Asi tři sta.“
David zavrtěl hlavou.
„Vykopali jsme několik podzemních chodeb, ale všechny ústí u moře. Dnes večer ses mohl sám přesvědčit, že u břehu je proud nebezpečný a že ho překoná jen moc dobrý plavec. Druhá možnost: abychom se dostali do tábora i ven, používáme místa, kde se venku skladují a odvážení odpadky. Tyto kanály nejsou tak ostře hlídané, ale tolik lidí najednou tudy rozhodně neprojde. Třetí možnost: anglické uniformy a falešné papíry. Ale i tímto způsobem se může dostat dovnitř i ven pokaždé jen pár lidí. Čtvrtá a poslední možnost: zatlučeme některé ze svých členů do laťkových beden a pošleme je do přístavu. Pan Mandria je vlastníkem loďařské společnosti a jeho přístavní dělníci vědí, co mají dělat, dojdou-li takové bedny. V tomhle okamžiku, Ari, nevidím žádnou cestu, jak bychom mohli organizovat hromadný útěk.“
„Nalezneme cestu,“ prohlásil Ben Kanaan kategoricky. „Máme ovšem jen několik týdnů času.“
Řek Mandria s povzdechem vstal a zavrtěl hlavou.
„Mister Ben Kanaan,“ řekl pak, „připlaval jste dnes večer na toto pobřeží a požádal jste nás, abychom učinili nemožné možným, a to ještě ve dvou týdnech. Mé srdce říká,“ Mandria položil ruku na srdce, „že se to podaří. Ale moje hlava,“ a ukazováčkem si zaťukal na čelo, „mi říká, že je to nemožné.“ Zkřížil ruce za zády a neklidným krokem chodil po pokoji.
„Věřte mi, mister Ben Kanaan,“ - Mandria se otočil a učinil velkolepé gesto - „vy z Palmachu i Mossadu se můžete splehnout, že Řekové na Kypru stojí za v…
