XII.
Balfourovu deklaraci ratifikovalo padesát států.
Počet židovského obyvatelstva Palestiny, Jišuvu, se během první světové války vlivem tureckého teroru velmi snížil. Válečné zmatky vyvolaly ve východní Evropě novou vlnu pogromů. Doba, která pak následovala, byla, byla pro Židy v Palestině plná změn a měla rozhodující význam pro další vývoj. Do země přijeli noví přistěhovalci, prchající před pronásledováním, a doplnili zdecimované řady Jišuvu.
To byla třetí vlna alije.
Sionistická osídlovací společnost se už před lety začala zajímat o území v Jezreelském údolí, zabírající vlastně celou jižní část Galileje. Půda tu byla skoro samý močál a v celé oblasti bylo jen několik ubohých arabských vesnic. Největší část půdy patřila jediné rodině, která žila v Bejrútu. Turci dříve nedovolovali Židům, aby v Jezreelském údolí získávali půdu, ale když teď do země přišli Britové, omezení nákupu půdy padlo. A tak se Bárak ben Kanaan vydal s dvěma nákupčími půdy do Bejrútu. Koupili celé území prostírající se od Haify až po Nazaret. Bylo to poprvé, co Židé získali v Palestině tolik půdy a zároveň to byl první případ, kdy se na její koupi podíleli Židé z celého světa. Vlastnit Jezreelské údolí - to znamenalo velké možnosti pro budování nových kibuců.
Pionýři ze staré gardy se nezištně rozloučili se svými osadami, aby pomohli při zakládání nových osad. Akiba a jeho žena Rút s dceou Šaron, která se jim nedávno narodila, opustili svou milovanou Šošanu a skrovné pohodlí, které jim skýtala, aby pomohli založit nový kibuc na sever od Roš Pina. Nová osada dostala jméno Ejn Or - Zdroj světla.
Tak se konečně splnil Bárakův sen. Půda patřila Židům, i když on sám na ní nežil. Hluboko v Chulském údolí blízko syrských a libanonských hranic získali půdu ležící ladem a zúrodnili ji. Obdělali dokonce i půdu „jeho“ hory a docela blízko založili kibuc Gilead. Bárkův starý přítel a kamarád Josef Trumpeldor se vydal do této nové venkovské osady a postaral se o nutná bezpečnostní opatření.
Tou měrou, jak se vzmáhala osídlovací činnost, rozrůstal se Tel Aviv i ostatní města. V Haifě začali Židé kupovat pozemky nad městem na kopci Karmel a stavěli si tam domy. V Jeruzalémě se stavělo mimo hradby starého města, protože rostoucí Jišuv už potřeboval většíé ústřední správní aparát. Ortodoxní Židé se spojili se sionisty, aby společným úsilím vybudovali vlast pro všechny Židy.
Také britská správa se činila. Stavěly se silnice, zakládaly školy a nemocnice. Soudy normálně fungovaly. Do Jeruzaléma přijel sám Balfour a na hoře Skopus položil základní kámen Hebrejské univerzity.
Pro potřeby Jišuvu si Židé na základě zákonné úpravy zvolili vlastní zastupitelský orgán. Z tohoto ústředí později vznikla vláda komisařů, jejíž funkcí bylo zastupovat všechny Židy, jednat s Araby a s Brity a tvořit pojítko mezi Sionistickou osídlovací společností a sionosty z cleého světa. Ústřední rada Jišuvu i Sionistická osídlovací společnost si v nově vybudovaném správním ústředí Jeruzaléma zřídily své ústřední kanceláře. Bárak ben Kanaan, vážený spoluobčan starší genrace, byl zvolen do ústřední rady Jišuvu. Ujal se svého úřadu a zároveň pracoval dál pro sionistickou organizaci.
Avšak situace se začala nebezpečně vyhrocovat. Palestina se stdále více stávala středem gigantické hry o moc.
Prvním dějstvím hry bylo zveřejnění tajné dohody, na níž se usnesli Francouzi s Brity a jejímž účelem bylo rozdělit Blízký východ mezi obě mocnosti. Dokument objevili ruští revolucionáři v carových tajných spisech a uveřejnili ho, aby způsobili Britům a Francouzům nepříjemnosti.
Usnesení tajné dohody byla v přímém protikladu k dřívějším slibům Britů, že zaručí Arabům nezávislost. Arabové cítili, že byli podvedeni. Britové se sice ze všech sil snažili, aby uklidnili obecné vzrušení, ale později se ukázalo, že obavy Arabů byly oprávněné. Došlo k tomu, že si Británie s Francií na konferenci v San Remu mezi sebou rozdělily kořist Blízkého východu, přičemž Británie požadovala lví podíl. Francii se po…
