Celá e-kniha Exodus ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
XVI.
Britská CID velmi dobře věděla, co si má myslet o turistickém parníku Karpathos. Bylo jí známo, kdy lidé z Mossad alija bet v Soluni loď koupili. Cesta letité lodi o osmi stech tunách výtlaku byla sledována až z athénského přístavu Pireus, kde na ni nastoupila americká posádka organizace Mossadu a odplula s lodí do Janova. CID přihlížela, jak se Karpathos opravuje a přestavuje, aby mohl prolomit blokádu. Věděla také přesně, kdy parník odplul z Janova a vydal se na cestu do Lvího zálivu.
Celé pobřeží jižní Francie se hemžilo agenty CID. Kolem tábora La Ciotat byly rozestaveny její hlídky, které se ve dne v noci střídal, aby okamžitě zaregistrovaly každý větší pohyb. Kromě toho Britové podplatili tucet důležitých i méně důležitých francouzských úředníků.
Whitehall se pokusil udělat na Paříž nátlak, aby zabránil příjezdu lodi Karpathos do francouzských vod. Avšak ani politický tlak, ani britské úplatky nedokázaly narušit spolupráci mezi Francouzi a Mossadem. Karpathos doplul k třímílovému pásmu.
V další fázi následovala řada manévrů, jejichž účelem bylo oklamat Brity a odpoutat jejich pozornost. Kolony nákladních aut, které daly k dispozici francouzské firmy a které řídili francouzští řidiči, několikrát vyjely z tábora různým směrem. K vlastní akci došlo, když byli Britové už úplně zmateni. Tisíc šest set uprchlíků, mezi nimi Karen a jejích sto dětí, bylo co nejrychleji dopraveno z tábora na tajné místo na pobřeží. Navenek byl celý prostor v širokém okruhu uzavřen francouzským vojskem. V místech, kam nebylo vidět, opustili uprchlíci nákladní auta a nafukovací čluny je dopravily k lodi Karpathos, která kotvila nedaleko pobřeží.
Celou nocse nafukovací čluny plavily mezi pobřežím a lodí. Silné paže amerických námořníků pomáhaly ustrašeným uprchlíkům na palubu a lidé Palmachu je rychle odváděli na místa předem vyhražená jednotlivým skupinám. Každý uprchlík měl jen batoh, polní láhev s vodou a toužebné přání, aby co nejrychleji opustili Evropu.
Karenini malí chráněnci byli přivedeni na loď první a dostali místo v koutku nákladního prostoru nedaleko žebříku vedoucího na palubu. Karen si pospíšila, aby co nejrychleji uložila děti. Naštěstí byly většinou rozčilením tak unavené, že okamžitě usnuly. Některé plakaly, ale Karen je brzy utěšila a uklidnila.
Minula hodina, pak druhá a třetí, a nákladní prostor pomalu nestačil. Ale stále přicházeli další uprchlíci, až dole už téměř nebylo k hnutí. Pak začali umísťovat lidi na palubu, a když i zde už bylo plno, obsadil proud lidí i můstek.
Bill Fry, americký kapitán lodi, sestoupil po žebříku a pozoroval natlačenou lidskou masu v nákladním prostoru. Tiše si hvízdnul. Fry byl siný, podsaditý muž s drsnými vousy a s vyhaslým oharkem doutníku mezi zuby.
„No nazdar, tohle by měla vidět bostonská policie,“ zabručel. „To by byl rambajs.“
Zmlkl a nastražil uši. Ze tmy se ozýval nesmírně sladký hlas, zpívající ukolébavku. Kaitán sestoupil po posledních příčkách žebříku, překročil několik lidí ležících v nákladním prostoru a namířil světlo baterky na Karen, která držela v rukou chlapečka a zpívala mu, aby usnul. Na chvíli se kapitánovi zdálo, že vidí Madonu, a zmateně zamžikal. Karen zvedla hlavu a pokynulla mu, aby jí přestal svítit do tváře.
„Poslechni, maličká,“ ozval se Bill svým hromovým hlasem, „umíš anglicky?“
„Ano.“
„Kdo tady dohlíží na děti?“
„Dohlížím na ně já a chtěla bych vás požádat, abyste mluvil trochu tišeji. Dalo mi dost práce, než se uklidnily.“
„Budu mluvit, jak budu chtít. Jsem kapitánem téhle lodi. A tobě je sotva víc, než tvým dětem.“
„Budete-li svou práci dělat tak dobře jako já tady u dětí, pak jsme zítra ráno v Palestině,“ odpověděla nazlobeně Karen.
Bill Fry si nmul zarostlou bradu a usmíval se.
Ten opravdu nevypadá jako ctihodní dánští kapitáni, pomyslela si Karen - a tu hrubost určitě jen hraje.
„Líbíš se mi, děvče. Když něco budeš potřebovat, přijď na můstek za mnou. Ale prosil bych trochu víc respektu.“
„Díky, pane kapitáne.“
„Tohle není nut…
