X.
Kitty odevzala anglické stráži u brány propustku a vstoupila do tábora v sekci 57 hned vedle oddělení mládeže.
„Vy jste paní Fremontová?“
Otočila se, přikývla a pohlédla do tváře mladého muže, který jí s úsměvem podával ruku. Konstatovala, že dělá přívětivější dojem, než jeho krajan.
„Jsem David ben Ami,“ představil se. „Ari mě požádal, abych vás uvítal. Přijde za chvíli.“
„A co znamená Ben Ami? Nedávno jsem se začala zajímat o hebrejská jména.“
„Znamená to: Syn mého lidu,“ odpověděl David. „Doufáme, paní Fremontová, že nám pomůžete při naší akci Gedeon.“
„Akce Gedeon?“
„Ano. Tak jsem nazval Ariho plán. Znáte bibli, Knihu soudců? Gedeon si měl zvolit z lidu muže, s nimiž by bojoval proti Midjánským. Vybral jich tři sta. Také my jsme vybrali tři sta bojovníků proti Britům. To srovnání je asi příliš symbolické, Ari mi taky vytýká, že jsem romantik.“
Kitty byla duševně připravena na dnešní nesnadný večer, ale měla pocit, že tenhle milý mladý člověk ji odzbrojuje. Den se pomalu chýlil ke konci a chladný vítr vířil ve vzduchu suchý prach. Kitty se zsatavila, aby si oblékla kabátek. V dálce spatřila charakteristickou postavu Ariho ben Kanaana, který k nim přicházel napříč táborem.
Zarazil se jí dech a pokusila se ovládnout vzrušení, které se jí zmocnilo stejně jako při prvním setkání.
Ari zůstal stát metr před ní a oba se mlčky pozdraivli kývnutím hlavy. Kitty se na něho chladně podívala a dala mu beze slova najevo, že přišla, protože přijala jeho výzvu a nemá v úmyslu prohrát.
V sekci 57 byli většinou samí velmi staří a pobožní lidé. Návštěvníci pomalu procházeli řadami stanů, přeplněných nehleděnými, zanedbanými muži. Příděl vody je tak nízký, vysvětloval ben Ami, že jakákoli tělesná hygiena je prakticky vyloučena. Jádla je taky málo. Obyvatelé tábora dělali dojem vysílených lidí. Výraz jejich tváří byl buď zatrpklý, anebo malátný a otupělý, všichni byli poznamenáni blízkostí smrti.
Chvíli zůstali stát u otevřeného vchodu stanu. Uvnitř jakýsi stařec s tváří plnou vrásek vyřezával dřevěnou plastiku. Zvedl ji, abys e na ni Kitty mohla podívat. Plastika znázorňovala ruce sepjaté k modlitbě, ovinuté ostnatým drátem. Ari bedlivě pozoroval její reakci.
Bída, špína, ubohost zde byla odpuzující a zároveň budila soucit, ale Kitty byla připravena na poměry ještě horší. Začala se pomalu přesvědčovat, že Ari ben Kanaan nad ní přece jen nemá žádnou tajuplnou moc.
Znovu se zastavili a nahlédli do velkého stanu, který sloužil jako synagóga. Nad vchodem byl umístěn neuměle vyřezávaný symbol sedmiramenného svícnu - menory.
Ve stanu se Kitty naskytl zvláštní neobvyklý pohled: staří mužové mumlali podivné modlitby a jeich těla se vestoje kymácela sem a tam. Byl to svět, jaký nikdy nepoznala. Její pohled utkvěl na starci s dlouhým vousem, který vypadal ještě zanedbaněji než ostatní. Hlasitě plakal a vyrážel výkřiky strašlivého utrpení.
David ji vzal za ruku a odváděl ji ven.
„Je to starý muž,“ řekl. „Rozmlouvá s Bohem a říká mu, že žil životem věřícího, zachovával boží zákony, ctil Tóru a zůstal i v tom nejhlubším, nejstrašlivějším utrpení věrný svazku Abrahama, Izáka a Jákoba. Prosí Boha, aby byl k němu milostivý a vysvobodil ho, protože žiljako dobrý člověk.“
„Těm starým mužům tam uvnitř,“ řekl Ari, „ještě není docela jasné, že jediný Mesiáš, který je jednoho dne snad vysvobodí, bude zbraň.“
Kitty se podívala na Ariho. V tom člověku bylo něco nelidského. Ari, který vycítil Kittin odpor, ji uchopil za paži.
„Víte, co je to sonderkommando?“
„Ari, prosím tě,“ pokusil se zasáhnout David.
„Je to skupina, kterou v lágrech Němci přinutili pracovat v krematoriu. Podívejte se tady na toho starce. V Buchenwaldu vymetl z pece kosti svých spálených vnoučat a odvezl je na trakaři. Řekněte, paní Fremontová, měli jste tam, kde jste pracovala, nějakou lepší aktrakci?“
Kitty se zvedl žaludek. Pak se jí zmocnilo rozhořčení a se slzami vzteku v očích řekla:
„Vy se opravdu neštítíte žádného prostředku.“
„Žádného, když vám chci vysv…
