Milostné léto (Ivan Klíma)

Znal trochu zatuchlý pach toho pokoje (pach kůží na bubnech, prachu a nevětraných zdí), ale jeho čich zachytil ještě sotva postižitelný, ale jemu dobře známý pach, a sevřela ho hrůza.

Z pokoje se ozval výkřik, to už vstoupil do dveří i on, nejprve zahlédl toho mladíka, jak se zády opírá o skříň, jeho tvář byla mrtvolně bledá, potom teprve spatřil ji. Ležela na gauči (na tom gauči, na němž se spolu milovali, na němž se k zešílení a k nevědomí milovali) v těch samých šatičkách, které si odpoledne před ním oblékla, ležela nehybně - tvrdě, bezesně spící s očima dokonale upravenýma. Černé stíny na víčkách (lahvičku té černé barvy kupovali spolu v Carnaby) a pečlivě obtažené a domalované brvy, s očima široce rozevřenýma, a teprve pak pohlédl na zem a spatřil to, co již rozpoznal čichem, velkou, rozteklou skvrnu, která dosud neoschla, ještě se zcela nevpila do sešlapaného koberce.

— 1 —

Její levá ruka, jak si všiml, visela bezvládně přes okraj gauče a byla zohavena dlouhou zčernalou ranou. Břitva ležela na židli potřísněná krví.

Odstoupil opět od ní.

Její šedomodré oči, oči břidličnaté hlíny, se zdáli ještě hledět k němu, a ani teď se nedožadovali ničeho. Ústa byla sešklebena do bolestné grimasy a nos vystoupil náhle z pohublé tváře. Díval se na ni, lpěl pohledem na té tváři a zvolna ji poznával, bíle vysoké čelo, oči, celou tvář - teď, když zmrtvěla a ustrnula, - ji náhle poznal - tu podobu.

— 2 —

Konečně se vzpamatoval. A naklonil se tedy nad ni a opět jí zatlačil oči.

— 3 —

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):