16. KONFERENCE
Když se dvacet sedm nezávislých Obchodních světů, které spojuje pouze nedůvěra k jejich mateřské planetě, Nadaci, dohodne na společném shromáždění a přitom každý z nich je nadutý pýchou, vyrostlou z vlastní bezvýznamnosti, utvrzovanou vlastní osamoceností a zahořklou díky věčně hrozícímu nebezpečí - je třeba zdárně překonat úskalí předběžných jednání natolik ohromujících svou banalitou, že to dokáže udolat i ty nejvytrvalejší Nestačí předeni vyřešit takové podrobnosti, jako je způsob hlasování, charakter zastoupení - podle světa nebo podle obyvatelstva.
To jsou otázky nedozírného politického významu. Nestačí vyřešit otázky čestných míst u stolu, ať už jednacího nebo jídelního, to jsou zase otázky nedozírného společenského významu.
Jednalo se také o místě setkání, protože to byla otázka nepřekonatelného lokálpatriotismu. A nakonec křivolaké cestičky diplomacie dospěly ke světu Radole, který někteří z komentátorů logicky navrhovali hned na začátku pro jeho centrální polohu.
Radole byl malý svět a co do vojenského potenciálu byl z těch dvaceti sedmi snad na posledním místě. To byla, mimochodem, další okolnost, která logicky přispěla k jeho volbě.
Byl to pásový svět - a přestože se Galaxie může pochlubit spoustou jemu podobných, typ s lidským osídlením je mezi nimi vzácností. Jinými slovy to byl svět, jehož dvě poloviny byly vystaveny monotónnímu působení žáru a chladu, zatímco oblast s podmínkami příznivými k životu byla zóna tlumeného svitu, obepínající planetu v podobě pásu.
Těm, kdo s takovým světem nemají zkušenosti, připadá vždycky málo přitažlivý, ale najdou se i lokality se strategickou polohou - právě na takovém místě leželo Radole City.
Prostíralo se podél mírných svahů v předhůří rozeklaných hor, které se táhly v pozadí podél okraje chladné polokoule a udržovaly v uctivé vzdálenosti strašný led. Nad ním se rozléval teplý, suchý vzduch sluncem ozářené poloviny a z hor sem byla přiváděna voda - mezi obojím se Radole City stalo jednou velkou zahradou, tonoucí ve věčném jitru věčného června.
Každý z domů se choulil v zahradě plné květů, volně přístupné působení krotkých živlů. Každá zahrada byla úrodným pařeništěm, ve kterém v úžasných obrazcích vyrůstaly okrasné rostliny, které byly významným zdrojem příjmů v zahraničním obchodě, takže se Radole z typického Obchodního světa stal téměř světem zaměřeným na produkci.
Radole City bylo tedy svým způsobem nevelkou oázou příjemného prostředí a přepychu na jinak hrozné planetě - maličký kousek ráje - také to byla okolnost, která se logicky podílela na jeho volbě.
Sjeli se sem cizinci z každého z dvaceti šesti zbývajících Obchodních světů: delegáti, jejich manželky, sekretářky, novináři, lodi a posádky, počet obyvatel Radolu se téměř zdvojnásobil a jeho zdroje byly využívány na nejvyšší možnou míru. Člověk tu jedl a pil, co hrdlo ráčilo a vůbec nespal.
Přesto se mezi flamendry našlo jen málo těch, kdo by si jasně neuvědomovali, že celá ohromná část Galaxie je pomalu stravována žárem jakési tiché ospalé války. A ti, kdo si to uvědomovali, se dělili na tři skupiny. Za prvé bylo hodně takových, kteří málo věděli a byli velice důvěřiví..
Stejně jako mladý vesmírný pilot, co nosil na přezce čapky havenskou kokardu a kterému se přes sklenku, drženou před očima, podařilo zachytit pohled jeho protějšku, radolské dívky, která se slabě usmívala. Zrovna říkal: "Cestou sem jsme proletěli přímo vojenskou zónou - schválně.
Asi tak světelnou minutu jsme letěli na neutrál přímo kolem Horleggoru..."
"Horleggor?" přerušilo ho dlouhonohé místní děvče, které na tom setkání vystupovalo v úloze hostitelky. "Tam přece Mezek minulý týden dostal na frak?"
"Odkud máte, že Mezek dostal na frak?" zeptal se povýšeně pilot.
"Z rádia Nadace."
"Ale jděte. Mezek totiž Horleggor dobyl. Málem jsme se srazili s konvojem jeho lodí a ty letěly zrovna odtamtud. Sotva se dá říct že někdo dostal na frak, pokud zůstane na místě bitvy a údajný vítěz rychle utíká."
Někdo další řekl vy…
