Kapitola 19
Bylo sice řečeno, že z celé Galaxie pouze a výhradně na Zemi je Krikkit (neboli kriket) považován za vhodný námět pro hru a že právě z tohoto důvodu se Země všichni stranili, ale to ovšem platí jen pro naši Galaxii a speciálně pro náš třírozměrný svět. V některých vyšších dimenzích mají pocit, že si můžou více či méně udělat dobře, a už po celý transdimenzionální ekvivalent mnoha miliard let tam hrají prazvláštní hru zvanou Krobiánský ultrakriket.
"řekněme to bez obalu, hra je to opravdu nepěkná," (říká Stopařův průvodce po Galaxii) "ale každý, kdo někdy byl tam nahoře, ví, že je to pěkná banda pohanů a měl by je někdo pořádně spráskat a nadělat z nich nudle, a taky že by to někdo udělal, kdyby přišel na to, jak odpalovat střely v pravém úhlu k realitě."
To je ovšem jen další doklad toho, že Stopařův průvodce po Galaxii zaměstná kohokoliv, komu se zamane přijít rovnou z ulice a kdo je ochoten nechat se odřít, obzvlášť přijde-li odpoledne, kdy je přítomno jen velmi málo stálých zaměstnanců.
Je třeba upozornit na jednu věc:
Historie Stopařova průvodce po Galaxii je historií idealismu, zápasu, zoufalství, vášně, úspěchu, neúspěchu a enormně dlouhých poledních přestávek.
Prvopočátky Průvodce se dnes, spolu s většinou finančních záznamů, ztrácejí v mlze času.
Další, kurióznější teorie o tom, kde jsou ztraceny, jsou uvedeny níže.
Většina dochovaných historek hovoří o zakládajícím šéfredaktorovi jménem Hurling Frootmig.
Hurling Frootmig, jak se praví, založil Průvodce, stanovil jeho základní zásady, to jest poctivost a idealismus, načež zkrachoval.
Následovalo mnoho let nouze a zpytování svědomí, během nichž se radil s přáteli, vysedával v ztemnělých místnostech v ilegálních rozpoloženích mysli, přemýšlel o tom či onom, trochu blbnul s činkami, a pak, po náhodném setkání s Vyznavači Svatého Oběda z Voondoonu (kteří tvrdí, že stejně tak jako je oběd středobodem našeho světského dne, přičemž náš světský den může být nahlížen jako analogie našeho duchovního života, tak by měl Oběd
a) být považován za středobod našeho duchovního života a
b) být konzumován v pěkných restauracích)
znovuzaložil Průvodce, stanovil jeho základní zásady, to jest poctivost a idealismus, a určil, kam si je můžete strčit, a dovedl Průvodce k prvním obchodním úspěchům.
Kromě toho také začal rozvíjet a zkoumat úlohu redaktorské polední pauzy, která měla později hrát tak významnou roli v historii Průvodce, protože znamenala, že většinu skutečné práce udělali náhodní kolemjdoucí, kteří se bezděky zatoulali do prázdných kanceláří a uviděli tam něco, co stálo za to udělat.
Krátce nato převzalo Průvodce nakladatelství Megadodo Publications z Bety Malé medvědice, čímž celá věc dostala velmi zdravý finanční základ. Čtvrtému šéfredaktorovi, Ligu Lurymu ml., to umožnilo zahájit polední přestávky v takovém dechberoucím měřítku, že i snahy současných šéfredaktorů, kteří začali podnikat sponzorované polední pauzy za dobročinným účelem, se ve srovnání s tím jeví jako pouhé obložené chlebíčky.
Lig vlastně nikdy formálně na své postavení nerezignoval - jednoho dopoledne prostě odešel z kanceláře a už se nikdy nevrátil. Přestože od té doby už uplynulo víc než celé století, někteří členové redakce stále chovají romantické přesvědčení, že si prostě jen odskočil na rohlík se šunkou a zase se vrátí, aby odvedl solidní odpolední práci.
Přesně řečeno, všichni následníci Liga Luryho ml. jsou jmenováni zástupci šéfredaktora a Ligův stůl je dosud uchováván tak, jak jej zanechal, přibyla na něm jen malá cedulka s nápisem "Lig Lury ml., šéfredaktor, nezvěstný, patrně degustace".
Jisté sprosté a podvratné zdroje naznačují, že Lig ve skutečnosti zahynul při prvních experimentech s alternativním účetnictvím, které se v Průvodci konaly. O tom se ovšem ví málo a mluví ještě méně. Každý, kdo si jen povšimne, nebo se dokonce pokusí upozornit na zvláštní, leč zcela náhodný fakt, že kterýkoliv svět, na němž si kd…
