Celá e-kniha Thunderball ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 4
ČAJ A NEPŘÁTELSKÉ SMÝŠLENÍ
Je dobře, že si tělo nepamatuje bolest. Ano, bolelo to, ten otok, ta zlomená kost, ale mozek a nervy brzy zapomenou, jak a jak moc to bolelo. Jinak je tomu s příjemnými pocity, s vůní, chutí a určitou povahou polibku. Takový pocit si dokážeme téměř plně vybavit. Bond nesměle zkoumal vlastní pocity, jak se mu do těla vracel život. Udivovalo ho, že úporná bolest, která se zmocnila jeho těla, už úplně odezněla. Bolela ho sice celá páteř, jako by ho někdo zbil obratel po obratli dřevěným kyjem, ale to byla rozpoznatelná bolest, zažitá bolest, kterou tím pádem dokázal ovládnout. Ničivé tornádo, které se mu prohnalo tělem, naprosto je ovládlo a zaměnilo jeho totožnost za svou, bylo pryč. Co to bylo? Jaké to bylo? To si Bond nepamatoval, zůstal mu jen pocit, že ho to postavilo existenčně na nižší úroveň, než je chomáč trávy v tygří tlamě.
Z neurčité změti hlasů začala vystupovat slova.
„Kdy jste si poprvé uvědomila, že něco není v pořádku, slečno Fearingová?“
„Upozornil mě na to hluk, hluk toho stroje. Právě jsem ukončila proceduru. Několik minut nato jsem to uslyšela. Ten stroj takhle hlučně nikdy nepracoval. Pomyslela jsem si, že jsem možná nechala otevřené dveře. Neměla jsem skutečné obavy, ale šla jsem se ujistit. A pak jsem to uviděla. Ručička byla na dvou stech! Rychle jsem povolila páku a uvolnila popruhy a běžela do ordinace, našla coramin a dala mu injekci – jeden kubík. Puls měl strašně slabý. A pak jsem vám zatelefonovala.“
„Zjevně jste udělala, co bylo ve vašich silách, slečno Fearingová. Za tu příšernou událost nepochybně nenesete žádnou zodpovědnost.“ Hlas pana Waina zněl nejistě. „Byla to skutečně velmi nešťastná náhoda. Předpokládám, že pacient nějak pohnul pákou. Možná si to chtěl vyzkoušet. Mohl se snadno zabít. Musíme říct výrobci, ať opatří přístroj pojistkou.“
Nějaká ruka opatrně stiskla Bondovi zápěstí a nahmátla tepnu. Bond usoudil, že nastal čas k návratu do světa. Musí okamžitě vyhledat doktora, skutečného doktora, ne žádného z těchhle obchodníků se strouhanou mrkví. Náhle ho zaplavila vlna hněvu. Za všechno může M. Je šílený. Však si to s ním Bond také vyřídí, až se vrátí na ústředí. Když to bude nutné, půjde ještě výš, na vládu, na ministerského předsedu. M je nebezpečný blázen – nebezpečný své zemi. Bylo na Bondovi, aby zachránil Anglii. Hlavou mu vířily neurčité hysterické myšlenky, které se mísily se vzpomínkami na chlupatou ruku hraběte Lippeho, ústa Patricie Fearingové a chuť horké zeleninové polévky. Pak ho znovu pomalu začalo opouštět vědomí za doprovodu slábnoucího hlasu pana Waina: „Nedošlo u něj k žádnému strukturálnímu poranění, jen k značné povrchové abrazi nervových zakončení. A přirozeně utrpěl šok. Osobně na ten případ dohlédněte, slečno Fearingová. Odpočinek, teplo, efleráž. Je vám to…?“
* * *
Odpočinek, teplo a efleráž. Když Bond znovu přišel k sobě, ležel na břiše na své posteli a celé tělo mu zaplavoval báječný pocit. Zespoda ho hřála elektrická přikrývka, shora dvě velké elektrické lampy. Tělo od krku až k lýtkům mu rytmicky třely dvě ruce v jakýchsi chlupatých sametových rukavicích. Byl to ten nejpříjemnější, až pronikavě rozkošnický zážitek. Bond ležel a naplno se mu oddával.
Po chvíli ospale řekl: „Tak tomuhle se říká efleráž?“
„Věděla jsem, že už jste při vědomí,“ ozval se tichý dívčí hlas. „Zcela náhle se vám změnilo celkové vyladění kůže. Jak se cítíte?“
„Báječně. A cítil bych se ještě lépe, kdybych si mohl dát dvojitou whisky s ledem.“
Dívka se zasmála. „Pan Wain tvrdí, že nejlepší je pro vás pampeliškový čaj, ale já jsem si říkala, že by vám nějaké povzbuzení neuškodilo, myslím teď a jednorázově. Přinesla jsem trochu brandy. A ledu máme dost, protože vám za chvíli budu přikládat sáček s ledem. Tak dáte si? Počkejte, přehodím přes vás župan a uvidíme, jestli se dokážete obrátit. Budu se dívat jinam.“
Bond slyšel, jak se vypínají lampy. Opatrně se převrátil na bok. Tupá bolest se vrátila, ale už v mírnější podobě. Bond pom…
