Celá e-kniha Thunderball ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 10
DISCO VOLANTE
Na palubě jachty si číslo 1 sňal noční brýle, z kapsičky saka bílého obleku z česané příze vytáhl kapesník od Charveta a jemně si jím osušil čelo a spánky. Pižmová vůně od Schiaparelliho ho uklidnila a připomněla mu příjemné stránky života, Dominettu, která tou dobou asi večeřela – v Nassau lidé dodržovali španělský denní rozvrh[9] a koktejly nekončívaly před desátou – se zhýralými, ale poměrně veselými Saumursovými a jejich stejně lehkovážnými hosty, připomněla mu první hry, které se právě rozbíhaly v kasinu, i rytmy kalypsa, které se ozývaly z barů a nočních klubů na Bay Street. Vložil si kapesník zpět do kapsičky. Ale tohle taky nebylo špatné. Taková nádherná operace. Jako hodinky. Podíval se na zápěstí. Čtvrt na jedenáct. Letadlo mělo sotva půl hodiny zpoždění. To půlhodinové čekání bylo nepříjemné, ale přistání se zdařilo dokonale. Vargas se dobře a rychle vypořádal s tím italským pilotem – jak že se jmenoval? – takže teď už měli pouze čtvrthodinový skluz. Pokud potápěči nebudou muset použít k vyproštění bomb oxyacetylenové řezačky, určitě to brzy zvládnou. Ale člověk nesmí očekávat, že se nevyskytnou vůbec žádné překážky. Zbývalo ještě osm hodin tmy. Klid, metodický postup, efektivita, přesně v tomto pořadí. Klid, metodický postup, efektivita. Číslo 1 sešel z můstku do kabiny s vysílačkou. Páchla potem a napětím. Žádné hlášení z nassavské řídící věže? Žádná zpráva o nízko letícím letadle? O jeho pádu do moře u Bimini? Sledujte to dál a spojte mě s číslem 2. Rychle, prosím. Už je čtvrt.
Číslo 1 si zapálil cigaretu a sledoval, jak velký mozek jachty začíná pracovat, pátrat v éteru, naslouchat, hledat. Radista kmital hbitými prsty, chvilkami ustával, ověřoval a znovu se vydával na plavbu po zvukových vlnách světa. Potom na okamžik znehybněl, nastavil hlasitost a zdvihl palec. Číslo 1 promluvil do malé drátěné kuličky, která mu čněla před ústa ze sluchátek. „Hovoří číslo 1.“
„Číslo 2 poslouchá.“ Hlas zněl dutě a kolísal v hlasitosti. Ale rozhodně to byl Blofeld. Číslo 1 znal ten hlas lépe, než si pamatoval hlas svého otce.
„Operace proběhla úspěšně. Deset patnáct. Zahájení další fáze v deset čtyřicet pět. Pokračujeme. Přepínám.“
„Díky. Konec.“ Sluchátka oněměla. Hovor trval pětačtyřicet vteřin. Nebylo myslitelné, aby ho někdo za tu dobu a na téhle frekvenci zachytil.
Číslo 1 prošel velkým salonem jachty a sešel do podpalubí. Seděli tam čtyři muži z družstva B a kouřili. Dýchací přístroje měli položené vedle sebe. Podvodní poklop umístěný hned nad kýlem jachty byl otevřený. Šest stop vody v únikové šachtě[10] bylo prosvíceno měsíčním světlem, které se odráželo od bílého písku na dně pod lodí. Na mřížkované podlaze vedle mužů byla složená obrovská plachta barvy bílé kávy s nepravidelnými temně zelenými a hnědými skvrnami. „Všechno probíhá hladce,“ řekl číslo 1. „Družstvo A je v plné práci. Každou chvíli musí být hotovi. Kde máme kočár a sáně?“
Jeden z mužů ukázal palcem dolů. „Jsou na dně. Bude to rychlejší.“
„Výborně.“ Číslo 1 pokývl k jakémusi jeřábu upevněnému na stěně nad únikovou šachtou. „Jak snášel tu zátěž?“
„Ten řetěz by si poradil s dvojnásobnou.“
„Čerpadla?“
„V pořádku. Vyčerpají šachtu za sedm minut.“
„Tak dobře. Hlavně zůstaňte v klidu. Čeká nás dlouhá noc.“ Číslo 1 vylezl po železném žebříku z podpalubí a vyšel na palubu. Noční brýle už nepotřeboval. Dvě stě yardů po pravoboku nebylo na moři nic kromě joly, která tu kotvila ve zlaté podmořské záři. Červené signální světlo už naložili do lodi. Malý generátor, který vyráběl proud pro velký reflektor, silně rachotil. Přes klidné moře se ten zvuk musel nést hodně daleko. Akumulátory však byly příliš objemné a mohly by se vyčerpat ještě před dokončením práce. Generátor byl kalkulovaným rizikem. Nejbližší ostrov byl pět mil daleko a neosídlený, pokud si na něm někdo zrovna nedělal půlnoční piknik. Cestou na setkání s letadlem se u něj jachta zastavila a posádka provedla průzkum. Byla učiněna všechna bezpečnostní opatření. …
