Celá e-kniha Thunderball ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA 8
„VELKÉ BLECHY MAJÍ MALÉ BLECHY…“
„Co se s tím dá dělat, pane?“ zeptal se Bond.
„Velmi málo, prakticky nic. O těch lidech ze SPECTRE ještě nikdo neslyšel. Víme, že v Evropě působí nějaká nezávislá organizace – něco jsme od nich koupili, stejně jako Američané, a Mathis připouští, že za velké peníze zavraždili toho francouzského specialistu na těžkou vodu Goltze, který kvůli nenadálé nabídce přeběhl na druhou stranu. Žádná jména však nepadla. Veškerá jednání se spojovým oddělením Deuxième Bureau proběhla prostřednictvím vysílačky na vlnové délce šestnácti megacyklů, zmíněné v tom dopisu. Mathis na to pro jistotu přistoupil. Odvedli čistou práci. Mathis zaplatil – kufřík s penězi nechali u reklamní tabule Michelin na dálnici NI. Nikdo si je však nespojuje s lidmi ze SPECTRE. Když jsme s nimi jednali my a Američané, bylo to přes nekonečné množství prostředníků, skutečných profesionálů, ale nás stejně více zajímal konečný produkt než ti lidé. Zaplatili jsme spoustu peněz, ale stálo to za to. Pokud se tady jedná o stejnou skupinu, jsou to velmi chytří lidé, a to jsem také řekl premiérovi. Ale o to teď nejde. Letoun s dvěma bombami je nezvěstný, přesně jak uvádí dopis. Všechny podrobnosti přesně odpovídají. Vindicator byl na cvičném letu přes jižní Irsko a dále nad Atlantik.“ M sáhl po objemné složce a obrátil pár listů. Našel, co hledal. „Ano, měl to být šestihodinový let ze základny Boscombe Down se startem v osm večer a plánovaným návratem ve dvě v noci. Pětičlennou posádku RAF doplňoval italský pozorovatel NATO Petacchi, Giuseppe Petacchi, velitel letky italských vzdušných sil odvelené k NATO. Zřejmě výborný letec, jeho zázemí se prověřuje. Přijel v rámci běžného plnění vojenských povinností. Špičkové letce NATO sem posílají vždy na několik měsíců, aby si zvykli na vindicator a naučili se ovládat mechanismus shazování bomb. Tenhle letoun měl být zřejmě používán k dlouhým úderným letům NATO. V každém případě,“ M obrátil stránku, „byl jako obvykle sledován na monitoru a všechno probíhalo dobře, dokud se neocitl na západ od Irska, kde přelétal ve výšce asi čtyřiceti tisíc stop. Pak však v rozporu s plánovaným průběhem letu sestoupil na třicet tisíc stop a ztratil se v transatlantickém vzdušném koridoru. Velitelství bombardovací letky se pokoušelo spojit se s ním vysílačkou, ale neodpovídal, nebo nemohl odpovídat. První domněnkou bylo, že se srazil s nějakým transkontinentálním letadlem. Okamžitě vypukla panika. Žádná letecká společnost však potíže nehlásila.“ M se podíval přes stůl na Bonda. „A tak to skončilo. To letadlo prostě zmizelo.“
„A nezachytili ho Američané ani na DEW, na tom svém dálkovém systému včasného varování?“
„To je otázka. Jediná nepatrná stopa, kterou máme. Asi pět set mil východně od Bostonu se nějaké letadlo odchýlilo od směru svého letu na Idlewild a zabočilo na jih. Jenže tam je další velký vzdušný koridor – vedou tudy linky z Montrealu a Ganderu na Bermudy, Bahamy a do Jižní Ameriky. Takže operátoři DEW usoudili, že jde o letadlo BOAC nebo Trans-Canada.“
„To skutečně vypadá, že měli celou věc dokonale promyšlenou, když použili těch koridorů. Nemohlo to letadlo uprostřed Atlantiku zamířit na sever a dostat se do Ruska?“
„Mohlo. Nebo také na jih. Je tam asi pětisetmílový pruh, který je mimo dosah radarů z obou pobřeží. To letadlo se mohlo klidně obrátit a zamířit jedním ze dvou nebo tří vzdušných koridorů zpět do Evropy. Ve skutečnosti teď může být kdekoli na světě, a to je ten problém.“
„Ale je to velké letadlo. Potřebuje speciální ranvej a tak dále. Muselo někde přistát. Takhle velké letadlo se nedá schovat.“
„Přesně tak. To všechno je zřejmé. Do včerejší půlnoci RAF prověřila všechna letiště na světě, jestli letadlo nepřijala. Nic. Mohlo se však zřítit například nad Saharou nebo jinou pouští, nebo do moře, někam na mělčinu.“
„Ty bomby by neexplodovaly?“
„Ne. Bez uvedení do stavu pohotovosti jsou naprosto bezpečné. Dokonce ani přímý shoz, jak to předvedl B-47 nad Severní Karolínou…
