Dílo Nora (v originále Et dukkehjem) je známé též pod názvy Domov loutek nebo Domeček pro panenky (překlad František Fröhlich) či Vánoce (překlad Eliška Pešková)
Jedna z nejslavnějších a nejuváděnějších her severské dramatiky pochází z pera Henrika Ibsena. Jeho Nora vyvolala po premiéře v roce 1880 v norském Oslu velký rozruch, především mezi konzervativními diváky. Od té doby se pravidelně objevuje na divadelních jevištích po celém světě.
Stručný obsah:
Obrázek navenek šťastné rodiny. Nora - hezká, naivní a vždy veselá. Její manžel, advokát Torvald Helmer, kterému záleží jen na vlastní pověsti a Noru vnímá spíš jen jako příjemné pozdvižení. Dvě děti, které převážně vychovává chůva a nakonec Torvaldův známý, pohodlný doktor Rank, jenž Noře později vyzná lásku.
Příběh začíná o Vánočních svátcích, kdy Noru navštíví přítelkyně z dívčích let Kristina, která na rozdíl od ní neměla v životě takové štěstí. Z jejich povídání a vzpomínání vyplyne, že před několika lety, když byl Torvald vážně nemocný, Nora udělala podvod a půjčila si od známého Krogstada peníze na falešnou směnku, a to jménem svého mrtvého otce, aby mohla manželovi zajistit ozdravný pobyt na jihu. Krogstad ji však začne vydírat, protože chce zpátky svůj pracovní post v Torvaldově firmě. Vyhrožuje, že dopis Helmerovi ukáže. Nora prožívá vnitřní proměnu, bojí se o svůj dosavadní život a toho, že ji manžel odvrhne. Tak se také stane. Krogstad poslal Torvaldovi dopis, v němž všechno vyjevil a Helmer, vzteky bez sebe, chtěl kvůli takovému zločinu a hlavně zkaženému jménu Noru úplně odstřihnout ze svého života. Mezitím se Krogstad dal dohromady s Kristinou, jak zjišťujeme s jeho dávnou láskou, která ho přesvědčila, ať už to ukončí. Tak Helmerovým poslal onu falešnou směnku, pohroma byla zažehnána a Torvald byl opět na Noru jako med. Ale ona si mezitím uvědomila, jaký je, už ho nemohla dále milovat a nadobro odešla od něj i od dětí.
Tato divadelní hra je dynamická, napínavá a s překvapivým závěrem. Zajímavá je charakteristika a psychologie postav, jejich postupné odhalování. Hlavně u Nory, která se zdá být jednoduchá, spořádaná manželka, obdivující svého muže, ale přitom zevnitř je velmi komplikovaná, nevyzpytatelná a ke konci až rozpolcená. Torvaldovo pokrytectví je také zcela vyjeveno až ve finále.
Ukázka z díla
Nora: Můj život, to byla komedie, kterou jsem hrála pro tebe, Torvalde. Ale ty sis to tak přál. Těžce jste se na mně prohřešili, ty i tatínek. Že ze mne není nic, to je vaše vina.
Helmer: Jak jsi divná a nevděčná, Noro! Copak jsi tu nebyla šťastná?
Nora: Ne, nikdy ne. Namlouvala jsem si to, ale nebylo to pravda.
Helmer: Tys nebyla – nebyla šťastná?
Nora: Ne – jenom veselá. A tys byl vždycky ke mně milý. Náš domov byl jenom takový pokojík, s jakým si hrají děti. Byla jsem tvou ženou, ale jednal jsi se mnou jako s loutkou, jako s hračkou – jako když jsem bývala pro tatínka panenkou. A naše děti byly zase jen mými loutkami. Když jsi přišel ke mně a hrál sis se mnou, působilo mi to stejnou radost jako dětem, když jsem si zase já hrála s nimi. Takové bylo naše manželství, Torvalde…
Nejdřív musím vyřešit jiný úkol. Sama se vychovat. O to se teď pokusím. Jenže v tom ty mi nemůžeš pomoci. To musím dokázat sama. A proto tě opouštím…
Vím dobře, Torvalde, že většina lidí dá za pravdu tobě a že to tak bývá v románech. Ale co říkají lidé a co stojí v knihách, to už pro mne nemůže být rozhodující. Musím přemýšlet sama, abych si to ujasnila.