Šťastné narozeniny smrti (Gregory Corso)

Poznámky po omdlení

Paní beznohého světa odmítl jsem
jít tak daleko až bych sám sobě zmizel
Jsem v posteli hubeňoura a vím že nohy
mi přidržuje u těla studený čerstvý vzduch
Tohle si myslet je marnost a není to marnost
Na všechno je odpověď  Já nepotřebuju znát odpověď
Poezie je hledání odpovědi
Radost je v poznání že nějaká odpověď je
Smrt je poznání odpovědi
(Ta slabá záře v útrobách Osvícení
to jsou mrtví kteří odříkávají své odpovědi)
Královno mrzáků mládí se už teď nezdá
tak docela nutné
Staří dělají tajnosti s tím co Vědí
Jsou stálým přírůstkem té velké
nesystemizované lži
Jenže sám tvůrce Pravdy je nicota
A třebaže pokládám za životně důležité
aby nicota zdechla sama
Nic je tu
Nic tu vždycky bylo
Nic je nikdy nekoupený dům
Nic přichází po tom uličnickém vtipu
Nic trůní na ničem v nicotě mnoha nic
Nic král

— 1 —

Měl jsem v ruce Shelleyho rukopis
(psáno v Houghtonově knihovně na Harvardu)

Ruce mi strnuly krásou,
když dosáhly až na Smrt a sevřely se!

Ó to bylo velké sáhnout si
na tu křehkou stránku se zahnědlým inkoustem!

Jako blesk, mé oči létaly sem tam jako blesk,
pátraly po pachu, po prachu, po krajce,
po uschlém vlasu!

Byl bych se spokojil s tou stránkou
a odfukoval při tom zločinu!
Neboť ze snů jsem nevyždímal žádný důkaz -
ale stejně jaký triumf je v soukromém svědectví

Často když zjistím v nějaké vznešené staré knize,
že jsem obklopen levhartími jablky a pochodněmi z hub,
mé cypřišovité přadeno přesáhne věk psaných záznamů
a já, jako bych nakláněl džbán mléka,
liju tajemství na práchnivějící stránku.

— 2 —

Básníci kteří cestují autostopem

To se ví, že jsem mu to chtěl říct,
ale on otočil hlavu
a ani se neomluvil.
Řekl jsem mu, že nebe loví
slunce,
a on se zasmál a řekl:
"Co z toho."
Připadal jsem si zas jako
démon
a tak jsem řekl: "Ale oceán loví
ryby."
To už se usmál a
řekl: "Dejme tomu, že
by se jahody vešly do kopce."
Z toho jsem poznal,
že mi vypověděl válku - 
A tak jsme bojovali -
On řekl: "Předpotopní bourák jak
anděl na koštěti
drtí až k mrti
staré dřeváky."
Já řekl: "Blesk rozčísne starý dub
a vysvobodí kouř."
On řekl: "Šílená bezejmenná ulice."
Já řekl: "Plešatej mordýř! Plešatej mordýř! Plešatej mordýř!"
To už se fakt naštval a řekl:
"Kuchyňskej sporák! Plyn! Válenda!"
Já jsem se jenom zasmál a řekl jsem:
"Vím, že by Bůh otočil hlavu,
kdybych jen klidně seděl a přemýšlel."
Skončili jsme tím, že jsme se vypařili
a nenáviděli jsme vzduch!

— 3 —

Manželství

Mám se oženit? Mám začít sekat dobrotu?
Obloudit holku ze sousedství
sametovým kvádrem a faustovskou kapucou?
Nechodit s ní do biografů ale na hřbitovy
vykládat jí o koupelích vlkodlaků a štěbencích z démonologie
pak po ní toužit a líbat ji a všecky ty předehry
a ona mi dovolí jenom "vocuď až pocuď" a já vím proč to dělá
nenamíchnu se neřeknu Musíš mít cit! Mít cit to je nádhera!
Popadnu ji ale do náruče
opřu se o starý nahnutý náhrobní kámen
a celou noc do ní budu hučet     souhvězdí na nebi -

Až mě představí svým rodičům
a budu tam stát jak kdybych spolknul lineál, konečně učesaný,
    přiškrcený kravatou
mám si sednout s koleny u sebe na rozvrzané kanape
a nezeptat se jich Kudy se tu jde na klozet?
Jak můžu cítit něco jiného když takový jsem
a často myslívám na mýdlo značky Flash Gordon -
Ta hrůza pro mladého muže
sedět před celou rodinou a celá rodina si myslí
Toho člověka jsme tu nikdá neviděli! Chce si vzít naši
Máry Lou!
Když vypiju čaj a sním domácí koláče zeptají  se mě
Čímpak se živíte?
Mám jim to říct? Nevyrazej se mnou dveře?
Řeknou No dobře tak se vemte, pravda ztrácíme dceru
ale zato budem mít nového syna -
A mám se jich zeptat Kudy se tu jde na klozet?
Ach bože a potom ta svatba! Celá rodina a všecky
její kamarádky
a mých kámošů jen pár všichni zarostlí jak staří chmatáci
a s jedinou starostí kdy už se nudou moct vrhnout na jídlo a pití
A ten páter! vejrá na mě jako by mě načapal s rukama
pod lavicí
a vyptává se Berete si zde přítomnou
za svou pravou a jedinou manželku?
A já celý zpitomělý z toho co mám říct řeknu Ježkovy voči!
Dám nevěstě pusu a všichni ti fotři mě budou plácat po zádech
Teďka je tvoje! Se vším všudy! Rozumíš, mladej? He! He! He!

A je jim vidět na očích
jak v nich ty nestoudné líbánky pokračují -
Pak  všecky ty nesmysly to házení rejže řinčení plechovek
a střevíce
Niagarské vodopády! Jsou nás fůry! Novomanželů!
Novomanželek! Pugétů! Bonboniér!
Všichni si to hrnou do útulných hotýlků
Všichni mají na dnešní noc stejný program
Lhostejný ouřada v recepci ví co se bude dít
Páprdové v hotelové hale to vědí
Chlápek od vejtahu co si hvízdá to ví
Umrkaný pikolík to ví
Každý to ví! Mám tisíc chutí vůbec nic nedělat!
Zůstat celou noc vzhůru! Kouknout se tomu z recepce do očí
pěkně zblízka!
Zařvat: Kašlu vám na vaše líbánky! Kašlu vám na vaše líbánky!
lítat jak cvok po těch nejvyšších apartmá
a křičet Houbeles! To zrovna! Až naprší a uschne!
Chtěl bych žít nevždycky v Niagáře! v temné jeskyni
pod vodopády
tam bych chtěl sedět já Šílený líbánkář
a kout tam plány na rozbití manželství, já metla bigamie
světec rozvodů -

Ale měl bych se oženit měl bych začít sekat dobrotu
Ta lahoda přijít domů a najít ji tam
sednout si ke kamnům zatímco ona šuká po kuchyňce
v zástěrce mladá a rozkošná a chce mít moje dítě
a je se mnou tak šťastná že připálí roštěnku
a přiběhne s brekem a já vstanu z fotrovského ušáku
a řeknu Kruťaj brko! Hrome dome! To je peklo!
Můj bože já bych byl manžel! Fakt, měl bych se oženit!
čeká mě tolik práce! jako vlézt pozdě v noci do baráku
k panu Jonesovi
a zaházet mu golfové hole norskými knihami z roku 1920
Nebo pověsit Rimbaudův portrét na žací strojek
Nebo polepit celý tyčkový plot
známkami z Tannu Tuva
Nebo chytit paní Beránkovou až přijde vybírat
na místní chudé
a sdělit jí Na nebi se zjevují neblahá znamení!
A až přijde starosta abych pro něho hlasoval říct mu
Kdy už jednou lidem zakážete zabíjet velryby?
A až přijde mlékař nechat mu v láhvi lístek
Prášek z tučňáka, přineste prášek z tučňáka, chci prášek
z tučňáka -

Ale kdybych se přece jen oženil a bylo to v Connecticutu
a sněžilo
a jí se narodilo dítě a já stál jak stín
po probděné bezesné noci s hlavou opřenou o tiché okno
v té nejbanálnější situaci
třesoucího se muže
obtěžkaného  vědomím viny že nedal vyčistit šaty
a věřil si polévku z římských mincí -
Ach jaké by to bylo!
Určitě bych mu místo dudlíka dal gumového Tacita
Místo chřestítka pytlík rozbitých gramofonových desek
s Bachem
Della Francesca bych mu připíchal kolem dokola na postýlku
Na slintáček bych mu vyšil řeckou abecedu
a místo ohrádky bych mu postavil Parthenón bez střechy -

Moc tomu nevěřím že by ze mne  byl takový otec
kdepak já venkov kdepak já sníh kdepak já tiché okno
takhle žhavý smradlavý přecpaný New York
sedm pater nahoru, ve zdech štěnice a krysy
a tlustá Brunhilde ječící od brambor Koukej mazat
hledat si práci!
A pět spratků s nudlemi u nosů
 zamilovaných do baseballu
A všichni ti bezzubí sousedé s přeschlými vlasy
jak na sabatech čarodějnic z osmnáctého století
co k nám mermomocí chtějí chodit koukat na televizi
Domácí vymáhá činži
Hokynářovi Na Modrý Kříž Za Proud a za plyn
Na Kolumbovy rytíře
Ani nápad že bych se mohl natáhnout a snít Jo kdepak snít
takhle telefon
a ta pekelná parkoviště -
Ne! Neměl bych se ženit nikdy bych se neměl ženit!
Když si ale představím že bych si vzal
krásnou intelektuálku
vysokou a bledou v elegantních černých šatech
s dlouhými černými rukavicemi
v jedné ruce špičku na cigarety
a v druhé sklenici s whisky a sodovkou
a bydleli bychom spolu až nahoře v podkrovním bytě
s ateliérovým oknem
odkud by byla vyhlídka na celý New York
a za jasných dnů i dál
Ne neumím si představit že bych se přiženil do toho legračního
vězeňského snu -
Ale jak je to s tou láskou? Na lásku zapomínám
ne že bych nebyl schopen se zamilovat
spíš proto že láska mi připadá stejně podivná jako to
že nosíme boty
Nikdy jsem si nechtěl vzít dívku která by byla jako má matka
A u Ingrid Bergmanové jsem jaktěživ neměl nejmenší šanci
A možná že vím o jedné dívce ale ta už je vdaná
a já nemám rád muže a -
ale nějaká tu přece být musí!
Poněvadž co potom až mi bude šedesát a pořád ještě budu
svobodný
totálně sám v podnájmu a s fleky od moče na spodním prádle
a všichni ostatní budou dávno ženatí! Celý vesmír bude ženatý
jen já ne!

Ach kdyby tak bylo možné vzít si nějakou ženu
jako je možné vzít si mě -
pak by i manželství bylo možné -
Jako ONA která v osamělém třpytu laciných
cizokrajných
šperků
očekává svého egyptského milence
právě tak čekám i já - oloupen o dva tisíce let a živou vodu
života.

— 4 —