9
Důsledky jejich objevu nedávaly Chrisovi usnout. Převaloval se na pohovce a hleděl do nadcházejícího jitra za oknem. Za zavřenými dveřmi ložnice slyšel tlumené těžké oddychování Saul a Erika se milují. Zavřel oči a pokoušel se nemyslet na zvuky z vedlejšího pokoje. Téměř násilím donutil svou mysl obrátit se do minulosti.
1966. Poté co si se Saulem odsloužili svoje ve Vietnamu a jistou dobu strávili u jednotky zvláštního nasazení, vyslal je Eliot na dodatečný výcvik. Říkal tomu ,poslední pohlazení'. Odletěli každý zvlášť na letiště Heathrow nedaleko Londýna, kde se setkali u výdeje zavazadel. Klíči, které dostali ještě v Americe, otevřeli skříňky v úschovně zavazadel. Našli tam přepychové kufry a v nich kompletní oblečení zakoupené ve Francii. V každém kufru ležela také jarmulka.
Za letu do Tel Avivu se na toaletách převlékli. Letuška složila jejich staré svršky do igelitových tašek, které napěchovala do prázdné skříňky od jídla v zadní části letadla. Na letišti je po průchodu celním odbavením přivítala tělnatá žena středního věku, která je oslovovala něžnými přezdívkami. V čepičkách přiléhajících k lebce a ve francouzských oblecích vypadali jako typičtí pařížští Židé, kteří poprvé zavítali do pravlasti svých předků. Stejný dojem se snažili vyvolat, když nastoupili do autobusu, který je měl odvézt ven z města.
O pár hodin později jim každému přidělili pokoj v internátním tělovýchovném komplexu, který se podobal zařízením YMCA v Americe. Dostali příkaz okamžitě odejít do hlavní haly, kde je spolu s dalšími dvaceti studenty přivítal starší muž, který se představil jako André Rothberg. Jeho nenuceně lhostejný vzhled neodpovídal legendárním pověstem, jimiž byla jeho postava opředena. Byl plešatý, vrásčitý a v bílé košili, v bílých kalhotách a bílých botách připomínal elegantního sportovce. Osobní údaje však vypovídaly o zcela jiném člověku. Jeho otec, šermířský instruktor posledního ruského cara, jej naučil rychlosti a koordinaci pohybů rukou a očí, to pak zúročil při sportovních aktivitách za studií v Cambridge v třicátých letech, ve zpravodajské službě britského válečného námořnictva za druhé světové války a nakonec v izraelské výzvědné službě po příměří v roce 1948. Ačkoliv byl Žid, podržel si britské občanství, a tím si definitivně uzavřel přístup do nejvyšších mocenských kruhů státu Izrael. V nejmenším ho to neodradilo. Sloužil neochvějně nové vlasti a jeho největším přínosem bylo vypracování zcela nového způsobu sebeobrany, který co do dokonalosti neměl obdoby. Rothberg jej nazýval ,nácvik vražedných instinktů' a představení, jehož se Chris a Saul stali toho dne svědky, je naplnilo úžasem.
Z vozíku pod stropem rozlehlé místnosti visel řetěz. Rothbergův asistent na něj zavěsil nahou mrtvolu muže metr osmdesát vysokého, robustního, asi dvacetiletého, mrtvého očividně teprve krátkou dobu. Než bylo tělo navlečeno do postroje a za věšeno ve vzpřímené poloze na řetěz, muselo ležet na zádech. Tam se usadila krev, protože zadní část těla byla černomodrá, zatímco přední chorobně žlutá. Asistent dotlačil hrůzný náklad doprostřed sálu. Tělo viselo, jako by stálo, a nohama se dotýkalo země těsně vedle Rothberga. Ten uchopil velký skalpel a po obou stranách hrudního koše udělal asi pětadvacet centimetrů dlouhé svislé řezy. Jejich dolní konce pak spojil třetím, vodorovným řezem. Opatrně oddělil podkožní tkáň od žeber a nadzvedl visící chlopně, aby obnažil kosti. Nechal studenty, aby si prohlédli jeho dílo, přičemž je upozornil na nepoškozená žebra. Přehrnul kůži zpět na místo a zacelil řezy leukoplastí.
Na to, co následovalo, Chris do smrti nezapomene. Rothberg se otočil, takže stál k mrtvole zády. Rozkročené nohy se celou plochou chodidel opíraly o podlahu. Předpažil a obrátil ruce dlaněmi dolů. Na hřbet každé ruky mu asistent položil minci a pak počítal do tří. Rothberg bleskurychle obrátil ruce dlaněmi vzhůru a obě mince zachytil. Současně s tím tělo na řetězu sebou škublo dozadu a postroj zařinčel o řetěz, na němž bylo …