5
Výtah jezdil nahoru a dolů celou noc. Zvedal prach, který se jim usazoval na tvářích, ucpával chřípí, vnikal do hrdla a nutil na zvracení. Erika znovu uvolnila dvířka a střídali se u škvíry, aby se nadýchali čerstvého vzduchu. Saul neustále pozoroval světélkující ciferník náramkových hodinek. Krátce po šesté už viděl Chrisovi a Erice do tváře. Jejich strhané rysy byly stále zřetelnější, jak mřížkou na dveřích dovnitř pronikaly paprsky ranního slunce.
Zprvu byl rád, že kolem sebe vidí, ale když se začal stále silněji potit, uvědomil si, že výtahová šachta se postupně otepluje. Slunce se nemilosrdně opíralo do nástavby na střeše. Měl pocit, že se dusí. Svlékl si sako a rozepnul špinavou, propocenou košili. Kolem jedenácté si už košili svlékl. Nakonec zůstali jen ve spodním prádle, ale přesto je vedro postupně udolávalo. Erice se podprsenka tělové barvy přilepila k ňadrům, mezi nimiž jí stékal potůček potu. Saul si všiml vyčerpání v její tváři a zprvu si o ni dělal starosti. Pak ale dospěl k závěru, že je tvrdší než oni dva dohromady. S největší pravděpodobností je oba přežije.
Kolem poledne již výtah jezdil nahoru a dolů méně často. Přijely sanitky a speciální tým policejních vyšetřovatelů. Pak zase všichni odjeli. Nastal večer. Těla byla odvezena. Z tlumené konverzace ve výtahu se dozvěděli, že zůstali jen dva policisté, kteří střeží Eričin byt, a další dva hlídkují ve vestibulu. Stále však nebylo možné počítat s bezpečným únikem. Kdyby se v tomto stavu - špinaví a propocení - ukázali na veřejnosti, určitě by upoutali nežádoucí pozornost. Čekali tedy dál a pomalu se dusili. Když začalo slunce klesat, Saul už viděl rozmazaně. Ruce a nohy měl jako z olova. Žaludek se mu křečovitě svíral nedostatkem vody. Konečně uplynula doba, na které se všichni shodli - čtyřiadvacet hodin od přepadení.
Namáhavě se vyškrábali z úzké budky a vypotáceli se na střechu. Ochablými prsty si navlékli šaty a plnými doušky nasucho hltali chladivý noční vzduch. Hlava se jim točila závratí, když se zahleděli na vzdálenou záři budovy Kapitolu.
„Čeká nás spousta práce,“ prohlásil Chris.
Saul věděl, co má na mysli. Potřebovali dopravu, vodu, potraviny, místo, kde by se mohli vykoupat, převléci a odpočinout si. Avšak především potřebovali spánek.
A až se vyspí, budou hledat odpovědi.
„Můžu opatřit auto,“ řekla Erika a trhnutím hlavy si odhodila dlouhé tmavé vlasy na záda.
„Myslíš svoje, nebo z velvyslanectví?“ Chris nečekal na odpověď. Zavrtěl hlavou. „Příliš riskantní. Policie ví, kdo jsi. Protože nenašli tvou mrtvolu, museli nutně dojít k závěru, že jsi v tom nějak zapletená. Budou sledovat parkoviště u budovy a hlídat tvoje auto. Zjistí si, kde pracuješ, a budou sledovat i ambasádu.“
„Mám záložní auto.“ Prsa se jí nadmula, jak si oblékala blůzu. Zapjala knoflíky na rukávech. „Koupila jsem si ho pod falešným jménem. Zaplatila jsem hotově z černých fondů ambasády. Podle auta mě najít nemohou. Mám ho schované v garáži na druhém konci města.“
„Ale i tak nám zbývá ještě ten druhý problém - kam vlastně jít,“ řekl Chris. „Policie má náš popis od sousedů, kteří nás viděli před tvým bytem. Nemůžeme riskovat a ubytovat se v hotelu. Dva muži a žena, byli bychom nápadní.“
„A ať už nás pronásleduje kdokoliv, jistě si prověří i tvé přátele,“ dodal Saul.
„Žádné hotely, žádní přátelé,“ řekla. „Takže v tom případě co?“
„Přestaň se mračit. Copak nemáš rád překvapení?“
