4. Na palubě S.Ya.
1908 světelných let od Země si můj přítel – bývalý přítel – a skoro znovu přítel Audee Walthers zase na mě vzpomněl, ne zrovna v dobrém. Narazil totiž na pravidlo, které jsem zavedl já.
Už jsem říkal, že mi patří spousta věcí. Jednou z nich je podíl na největším vesmírném plavidle známém celému lidstvu. Bylo to jedno z mála mechanických zařízení, která po Heechee ve sluneční soustavě zůstala, a dokud nebylo objeveno, plulo vesmírem za (Dortovým oblakem. Myslím objeveno lidmi – Heechee a australopithekové se nepočítají. Říkali jsme mu Nebesa Heechee, ale když mě napadlo, že by mohlo sloužit jako bezvadný dopravní prostředek pro ty ubožáky, aby se dostali pryč ze Země, která je už nedokázala uživit, na nějakou jinou pohostinnou planetu, přesvědčil jsem ostatní spolupodílníky, aby ho přejmenovali. Po mé ženě: S. Ya. Broadheadová. Takže jsem investoval peníze, aby byl interiér přebudován pro přepravu kolonistů a plavidlo začalo provozovat kyvadlovou dopravu na nejlepší a nejbližší z těch míst, na planetu Peggy.
To mě právě dostalo do další z těch situací, kde se svědomí a zdravý rozum dostávaly do konfliktu, protože to, co jsem skutečně chtěl, bylo dostat každého na místo, kde bude šťastný, ale aby se to podařilo, musel jsem z toho mít zisk. Proto Broadheadova pravidla. Hodně se podobala pravidlům, která byla před lety platná na asteroidu Gateway. Museli jste si sem zaplatit cestu, ale mohli jste letět i na kredit, pokud vás potkalo takové štěstí, že jste byli vylosováni. Ovšem cesta zpátky na Zem se musela platit vždycky. Pokud jste byl vládou subvencovaný kolonista, mohl jste převést na Korporaci svých šedesát hektarů a ta vám pak mohla za tu cenu vydat zpáteční lístek, Pokud už jste půdu neměl, protože jste ji prodal nebo s ní obchodoval nebo ji prohrál v kostkách, měl jste dvě možnosti. Mohl jste zaplatit za zpáteční letenku v hotovosti. Nebo jste mohl zůstat, kde jste byl.
Nebo když jste třeba náhodou byl kvalifikovaný pilot a když se jeden z palubních důstojníků rozhodl zůstat na Peggy, mohl jste si zpáteční cestu odpracovat. Takhle to udělal Walthers. Co bude dělat, až se vrátí na Zem, to nevěděl. Věděl ale docela určitě, že nemůže zůstat v tom prázdném bytě, když Dolly odešla, takže prodal nábytek za to, co mu kdo dal, během několika minut mezi lety raketoplánu uzavřel smlouvu s kapitánem S. Ya., a vydal se na cestu. Připadalo mu podivné a nepříjemné, že to, co se zdálo tak nemožné, když ho o to Dolly žádala, bylo jediné, co mohl dělat teď, když ho opustila. Ale přišel na to, že život bývá často podivný a nepříjemný.
Tak se na palubu S. Ya. dostavil na poslední chvíli, celý se třásl únavou. Do první služby mu zbývalo ještě deset hodin a celou tu dobu prospal. I tak byl pořád naprosto grogy a snad i trochu otupělý traumatem, když mu patnáctiletý zkrachovalý kolonista přinesl kávu a doprovodil ho do řídící kabiny mezihvězdného dopravního prostředku S. Ya. Broadheadová, rodným jménem Nebesa Heechee.
Ta sakramentská věc byla obrovská. Zvenčí to ani tak nevypadalo, ale ty dlouhé chodby, ty komory s palandami v deseti řadách, co teď zely prázdnotou, ty ochranné galerie a haly s neznámými stroji nebo ta pustá místa, odkud byly přístroje odstraněny – s tak velikým prostorem ve vesmírném plavidle se Walthers ještě nikdy nesetkal. Dokonce i řídící kabina byla velikánská; dokonce i samotné ovladače byly dvojnásobně velké. Walthers létal na plavidlech Heechee – tak se dostal poprvé na planetu Peggy, pilotoval upravenou Pětku. Ovladače v téhle lodi byly skoro stejné, ale byly jich tu dvě sady a celá loď se nedala do pohybu, pokud nebyly obsluhovány obě sady. „Vítám tě na palubě, Sedmý,“ usmála se na něj drobná žena s orientálními rysy, která seděla na sedadle po jeho levé ruce. „Já jsem Janie Yee-xing, třetí důstojnice, a ty jsi můj pomocník. Kapitán Amheiro přijde za chvilku.“ Nepodala mu ruku, dokonce ani jednu nezdvihla od ovládačů, které měla před sebou. Walthers čekal. Vždycky, když měli službu dva…
