11.
"- probudí se za pár minut," zaslechl jsem někoho říkat.
"Už je fit pro Lilit?"
"To je nápad! Není!"
"Vždyť se jen ptám."
"Už by sis to mohl pamatovat. Nejdřív se jim dá amfetamin, plazma a podle potřeby megajednotka niacinu. Teprve pak jsou fit pro Lilit. Nerada vidí, když každou chvíli ztrácejí vědomí. Rozčiluje ji to."
Ozval se nervózní smích, z něhož šel mráz po zádech.
Otevřel jsem oči a zvolal: "Díky bohu!" neboť jsem uviděl strop mozkově šedé barvy, kterou najdete jedině v "přesvědčovací kabině" reklamní agentury. Jsem v bezpečí u Fowlera Schockena & spol. - nebo se mýlím? Tvář, která se nade mnou skláněla, jsem nepoznával.
"Co se tak raduješ, Courtenay?" zeptal se ten obličej. "Copak nevíš, kde jsi?"
Teď už bylo snadné uhodnout. "U Tauntona," zasípal jsem.
"Ano, správně."
Zkoušel jsem pohnout rukama a nohama, ale zjistil jsem, že nereagují na mé pokyny. Nedokázal jsem odhadnout, zda je to následkem drog, anebo jestli vězím v plastikokonu. "Podívejte," řekl jsem pevně. "Nevím, co máte za lubem, ale vřele vám doporučuji, abyste toho nechali. Je jasné, že se jedná o únos z obchodních důvodů. Můžete mě bud pustit, anebo zabít. Když mě zabijete bez výstrahy, dostanete cerebrin, takže mě rozhodně nezabijete. Nakonec mě stejně pustíte, proto vám navrhuji, abyste to udělali hned."
"Vás a zabít, Courtenay?" otázala se ta tvář v předstíraném údivu.
"Jak bychom to provedli? Vždyť vy už jste po smrti, to ví kdekdo. Umřel jste na ledovci Super, nepamatujete se?"
Znovu jsem se marně pokusil o vyproštění. "Vy jste se všichni zbláznili," křičel jsem. "Vypálí vám mozek! Copak někdo může stát o to, aby mu vypálili mozek?"
Tvář prohlásila s okázalým nezájmem: "Až byste se divil." A pak k někomu stranou: "Řekni Lilit, že za chvíli je fit."
Viděl jsem pohyb rukou, něco cvaklo a někdo mi pomáhal se posadit. Tah kůže na kloubech mi prozradil, že jsem v plastikokonu a že jsem tedy zbytečně mrhal silami. Boj byl předem ztracen.
Zabzučel bzučák a kdosi mi příkře rozkázal: "Drž jazyk za zuby a chovej se slušně, Courtenay. Jde sem pan Taunton."
Do místnosti přivrávoral B. J. Taunton, úplně opilý. Vypadal přesně tak, jak jsem ho z dálky vídal při přípitcích na stovkách banketů: kvetoucí, mohutný, oblečený s přehnanou péčí - a opilý.
Široce se rozkročil, ruce si zapřel v bok, a mírně se pohupuje, měřil si mě od hlavy k patě. "Courtenay," spustil. "Je to s tebou na levačku. Mohlo z tebe něco být, kdyby ses nezahodil s tím všivým podvodníkem Schockenem. Je to s tebou moc na levačku."
Taunton byl opilec, hanba naší profese, svědomí měl zatížené pěknou řádkou zločinů, a přesto jsem nedokázal potlačit v hlase úctu k velikému podnikateli: "Pane Tauntone," řekl jsem klidně. "Jde tu určitě o nedorozumění. Doufám, že ze strany firmy Schocken & spol.
nedošlo k žádné provokaci, která by poskytovala důvod pro obchodní vraždu - nebo se mýlím?"
"Ne-e," procedil mezi zuby a nepřestal se kymácet. "Nedošlo k ničemu, co zákon uznává za provokaci. Ten parchant mi jen vyfouk půdu pod nohama, přetáh moje senátory, podplatil moje špehy ve výborech a ukrad mi Venuši!" Hlas mu přeskočil v jekot. Normálně pak pokračoval: "Ne, k provokaci nedošlo. Dával si moc dobrý pozor, aby nikoho z mých lidí nezabil. Schocken je chytrák! Schocken si potrpí na morálku! Ach, ten pitomec zatracená!" zabručel si.
Upřel na mě skelný pohled: "Ty parchante!" pokračoval. "Ze všech vašich mizernejch, svinskejch, nemorálních, jarmarečních hejblí, co jste jich na mě kdy vytáhli, je ten tvůj kousek nejvšivější. Já -" zabušil si na hruď, čímž na okamžik ohrozil svou rovnováhu, "já, prosím, jsem vymyslel způsob, jak bezpečně provést komerční vraždu, a on si začne hrát na mrtvýho jako strachy podělaná krysa. Utíkals jak králík, ty pse."
"Pane Tauntone," řekl jsem zoufale, "opravdu nevím, na co narážíte."
V tu chvíli mi prolétlo hlavou, že léta chlastání už se hlásí o svou daň. Slova, která pronášel, se mohla zrodit jen v mozku opilce.
Taunton se bez rozmyslu posad…
