17 Místo, kam odešli Heechee
V den, kdy měl Robin Broadhead desáté narozeniny, začínala v šest hodin večer oslava. Sousedka mu dala ponožky a stolní hru a jeden takový legrační dárek, knížku s názvem Všechno, co víme o Heechee. Jejich tunely byly teprve nedávno na Venuši objeveny a neexistovalo ani moc domněnek o místě, kam Heechee odešli, o tom jak vypadají, ani jaké jsou jejich úmysly. Legrační na té knížce bylo, že všech jejích sto šedesát stránek bylo prázdných.
V tutéž dobu a v tentýž den – nebo aspoň přibližně, v místním čase, který byl hodně odlišný – se jeden člověk procházel pod hvězdami, než se uložil ke spaní. Měl také jisté výročí, ale bez oslavy. Byl hodně daleko od dortu se svíčkami Robina Broadheada, víc než čtyřicet tisíc světelných let; a měl hodně daleko od vizáže lidského jedince. Měl jméno, ale z úcty a s ohledem na práci, kterou vykonával, byl vždycky oslovován tím, co by se dalo přeložit jako „Kapitán“. Nad jeho hranatou, srstí obrostlou hlavou byly hodně jasné a hodně blízké hvězdy. Když se na ně podíval, bolely ho z toho oči, i přes kryt, který fungoval jako brýle a klenul se nad místem, kde žil, a nad většinou celé jeho planety. Temně červené, typu M, jasnější než Měsíc viditelný ze Země. Tři zlaté G. Jedna horká F slámové barvy, která bolela do očí. Na jeho obloze nebyla žádná O ani B. Nebyly tam také vůbec žádné mdlé hvězdy. Kapitán dovedl určit všechny hvězdy, které viděl, protože jich bylo jenom asi deset tisíc nebo tak přibližně, skoro všechny chladné a staré a dokonce ty nejmatnější byly jasně vidět pouhým okem. A za těmi tisíci známými – no, on za ně neviděl, ne z toho místa, kde se toulal, ale ze.svých mnoha letů věděl, že za nimi je celá turbulentní, téměř neviditelná, modře zbarvená skořápka, která obklopuje všechno, co on a jeho lidé ve vesmíru vlastní. Byla to obloha, která by člověka mohla děsit. Té noci, kdy si v duchu opakoval, co se stane, až se probudí, skoro děsila i samotného Kapitána.
Byl široký v ramenou a bocích, vzadu se jeho tělo zužovalo. Kolébavou chůzí šel k pásu, který mu pomůže do spacího kokonu. Byla to krátká cesta. Podle jeho vjemů jen několik minut. (Čtyřicet tisíc světelných let od místa, kde Robin Broadhead jedl, spal, chodil do školy, vykouřil svoji první dávku, zlomil si kost v zápěstí a ta srostla, a přibral skoro deset kilo, než se Kapitán vyprostil z pásu.) Kapitán popřál dobrou noc svým ospalým spolubydlícím (dva z nich byli občas také jeho sexuální partneři), sundal si z ramen prýmky, které označovaly jeho hodnost, odepjal zařízení pro udržení života a komunikační zařízení mezi svýma široce rozkročenýma nohama, zdvihl poklop kokonu a vklouzl dovnitř. Osmkrát nebo desetkrát se převrátil, přikryl se měkkou a hustou pěnovou pokrývkou. Kapitánovi lidé pocházeli spíš z doupat než ze skokanů na planinách. Spali stejně výborně jako jejich prehistoričtí předkové. Když se Kapitán uvelebil, vystrčil jednu kostnatou ruku přes stelivo, aby vršek kokonu zavřel. Tak jako to dělal celý život. Jak to dělali všichni jeho lidé, aby se jim dobře spalo. Stejně jako přitáhli hvězdy, aby se přikryli, když si mysleli, že je to nutné k dlouhému a nerušenému spánku jich všech.
Vtip té knížky, kterou dostal Robin k narozeninám, nebyl tak docela dobrý, protože to nebyla úplně pravda. Některé věci o Heechee už byly známé. V některých směrech bylo jasné, že se lidským bytostem nepodobají, ale ve velmi specifických záležitostech byli naprosto stejní! Ve zvědavosti. Jen zvědavost je vedla k tomu, aby navštívili tolik podivných míst a tak daleko. V technice. Věda Heechee nebyla stejná jako věda lidská, ale byla založena na stejné termodynamice, na stejných zákonech pohybu, na stejném manipulování s myšlenkami od titěrností k obrovitostem, od jaderné částice k samotnému vesmíru. V základní chemii těla. Dýchali hodně podobný vzduch. Jedli hodně podobné jídlo.
Co bylo to hlavní, co každý o Heechee věděl – nebo doufal nebo se dohadoval – bylo, že nebyli tak docela, když se to vezm…
