PŘEDMLUVA
ODESSA není ani město v jižním Rusku, ani městečko v Americe. Je to slovo složené ze šesti prvních písmen německého názvu „Organisation Der Ehemaligen SS - Angehörigen“. Což znamená Organizace bývalých příslušníků SS.
SS, jak většina čtenářů ví, byla armáda v armádě, stát ve státě, vymyslel ji Adolf Hitler, velel jí Heinrich Himmler a za nacistů, kteří ovládali Německo od roku 1933 do roku 1945, byla pověřena zvláštními úkoly. Formálně se zabývala bezpečností Třetí říše, ve skutečnosti měla naplnit Hitlerovu ctižádost zbavit Německo a Evropu všech elementů, o nichž se domníval, že si „nezaslouží, aby existovaly“, natrvalo zotročit „nižší lidskou rasu ze slovanských zemí“ a vymýtit a vyhubit z kontinentu každého Žida - muže, ženy i děti.
Pro vykonání těchto úkolů SS organizovala vyvraždění čtrnácti miliónů lidí, z toho zhruba šesti miliónů Židů, pěti miliónů Rusů, dvou miliónů Poláků, půl miliónu Cikánů a půl miliónu ostatních, včetně - ačkoliv o tom se málokdy hovoří - téměř dvou set tisíc nežidovských Němců a Rakušanů. Byli to nešťastníci mentálně nebo fyzicky handicapovaní a takzvaní nepřátelé Říše, jako komunisté, sociální demokraté, liberálové, redaktoři, reportéři a kněží, kteří se vyjadřovali příliš nekonvenčně, lidé se svědomím a odvahou a později také důstojníci, kteří upadli v podezření, že nejsou loajální k Hitlerovi.
Předtím než byla SS zničena, učinila ze dvou iniciál a z dvojitého blesku na své standartě symbol nelidskosti, a to způsobem, jak to nedokázaly žádné organizace před ní ani po ní.
Nejvýznamnější členové SS, kterým bylo zcela jasné, že je válka prohraná, a neměli iluze o tom, jak bude civilizovaný svět hledět na jejich činnost, až dojde k účtování, učinili před koncem války tajná opatření, aby se ztratili v novém životě, a břemeno hanby za zmizelé viníky zanechali německému národu. Za tím účelem byla podloudně vyvezena spousta zlata a uložena na anonymních bankovních kontech, byly připraveny falešné osobní doklady a naplánovány únikové cesty. Když konečně Spojenci Německo dobyli, většina hromadných vrahů byla pryč.
Zřídili organizaci, která jim měla umožnit útěk. Tato organizace byla ODESSA. Když s úspěchem dosáhli prvního cíle - zajistit útěk do podnebí příznivého pro zabijáky, jejich ambice vzrostly. Mnozí vůbec neodešli, ale dali přednost tomu zůstat v Německu ovládaném Spojenci pod ochranou falešného jména a falešných papírů, jiní se vraceli náležitě zaopatřeni novou totožností. Pár nejvyšších hodnostářů zůstalo v zahraničí, aby řídili organizaci z bezpečí pohodlného exilu.
ODESSA měla a má pět cílů: dosadit bývalé esesmany do povolání v nové Spolkové republice zřízené Spojenci v roce 1949, infiltrovat alespoň nižší stupně politické stranické činnosti, zaplatit nejlepší obhajobu každému esesáckému vrahovi předvolanému před soud a všemi prostředky mařit postih západoněmecké spravedlnosti vůči kterémukoliv bývalému Kameradovi tak, aby bývali esesmani mohli co nejrychleji proniknout do obchodu a průmyslu a aby mohli těžit z výhod hospodářského zázraku, který po roce 1945 úplně proměnil zem, a konečně vštěpovat Němcům názor, že zabijáci SS nebyli v podstatě nic jiného než obyčejní vlastenci - vojáci „plnící povinnost k Faterlandu“, že si v žádném případě nezaslouží perzekuci, jíž jsou ve jménu spravedlnosti a svědomí bezvýsledně vystavováni.
Zaštítěni značnými fondy plnili všechny tyto úkoly s poměrným úspěchem. Nejúspěšnější byli v tom, že se oficiální odplata prostřednictvím západoněmeckých soudů stala fraškou. ODESSA změnila několikrát své jméno, aby popřela svou existenci jakožto organizace, takže mnoho Němců má sklon tvrdit, že ODESSA neexistuje. Stručná odpověď zní - existuje a Kameraden s insignií lebky a zkřížených hnátů jsou s ní stále ve spojení.
Navzdory úspěchům v dosažení téměř všech cílů, které si vytkla, ODESSA někdy také prohraje. Největší porážku utrpěla počátkem jara 1964, kdy došel bonnskému ministerstvu spravedlnosti bez ohlášení anonymně balíček dokumentů. …
