Úžasná Zeměplocha – Muži ve zbrani (Terry Pratchett)

Elánius za sebou zabouchl dveře strážnice. Tračník zvedl pohled od stolu. Na tváři měl potěšený výraz.

„Co se děje, Frede?“

Seržant Tračník se zhluboka nadechl.

„Zajímavé zprávy, kapitáne. My s Nobym jsme provedli nějaké pátrání v Cechu šašků a kašparů. Sepsal jsem všechno, co jsme tam zjistili. Tady to je. Skutečná zpráva.“

„Fajn.“

„Všechno pěkně černé na bílém, koukni. Do posledního písmenka. I podtrhaný.“

„Skvělá práce.“

„Má to dokonce i čárky a háčky, podívej.“

„Už se těším, jak si to přečtu, Frede.“

„A Potroublo a Navážka taky něco našli. Potroublo taky sepsal zprávu. Ale nemá tam zdaleka tolik čárek jako já.“

„Jak dlouho jsem spal?“

„Šest hodin.“

Elánius se pokusil uspořádat si v hlavě všechny ty psané zprávy, ale nepodařilo se mu to.

„Musím si něco vpravit do žaludku,“ řekl. „Trochu kafe, nebo tak nějak. Pak bude ten svět určitě vypadat lepší.“

Každý, kdo momentálně kráčel Zapudrovanou ulicí, by tam narazil na trpaslíka a trolla, kteří na sebe vzrušeně pokřikovali.

„Dvakrát třicet dva a osm a jedna!“

„Vidíš? A kolik cihel je tady v tomhle štosu?“

Pomlka.

„Šestnáct a osm a čtyři a jedna!“

„Vzpomeneš si, co jsem ti řekl o skládání desítek?“

Delší odmlka.

„Dva-acet-devět?“

„Přesně! Výborně!“

„Výborně!“

„Ty to dokážeš!“

„Já to dokážu!“

„Máš přirozený dar počítat do dvou!“

„Mám přirozený dar počítat do dvou!“

„A když umíš počítat do dvou, spočítáš všechno!“

„A když umím počítat do dvou, spočítám cokoliv!“

„A pak svět vysrkneš jako ústřici!“

„Jako ústřici! Co je to ústřice?“