Temná silueta zbrojnice se tyčila na pozadí nebe růžového večerními červánky.
Bylo to zvláštní, najít zbrojnici ve městě, které své nepřátele poráželo lstí, úplatky a vstřebáváním, ale jak říkal seržant Tračník, když je o zbraně obehrajete, musíte mít místo, kde všechny ty věcičky uložíte.
Karotka zabušil na vrata. Po nějaké chvíli se ozvaly kroky a ve dveřích se otevřela malá špehýrka. Ozval se podezíravý hlas. „Co je?“
„Desátník Karotka, městská domobrana.“
„O něčem takovém jsem v životě neslyšel. Zmizte.“
Špehýrka zapadla. Karotka slyšel, jak se Navážka uchechtl.
Znovu zabušil na vrata.
„No?“
„Jsem, desátník Karotka -“ Špehýrka se znovu pohnula, ale tentokrát se zarazila o Karotkův obušek, který desátník bleskově vsunul do otvoru,
„- a jsem tady, abych vyfasoval zbraně pro své muže.“
„Jo? A kde máte nějaké oficiální zmocnění?“
„Cože? Ale já jsem tady za -“
Někdo vystrčil obušek z otvoru a špehýrka znovu zapadla.
„Promiň,“ protlačil se Noby dopředu. „Já to zkusím. Už jsem tady tak nějak párkrát byl.“
Kopl několikrát do vrat okovanou špičkou své boty, proslulé a obávané mezi všemi na zemi ležícími bezmocnými muži.
Cvak. „Už dvakrát jsem ti řekl, ať odprej -“
„Revize ze štábu,“ oznámil Noby strohým hlasem. Na okamžik zavládlo ticho.
„Cože?“
„Jdeme na inventuru.“
„A kde máte nějaké úřední opráv -“
„Cože? Slyšíte to? On se ptá, kde mám nějaké oprávnění!“ Noby se rozhlédl po členech Hlídky. „Jasný? Dovoluje si mě tady zdržovat, aby jeho povedení kamarádíčkové měli dost času vyklouznout zadem a přinést z frcu ty věci, které tam společně zašantročili, co?“
„Mě ani ve snu ne -“
„A pak se nám ještě pokusí předvést ten profláknutý trik se stovkami mečů, že? Padesát beden na sobě a vzápětí se ukáže, že v těch spodních pětačtyřiceti je jenom kamení! To známe!“
„Já -“
„Jak se jmenujete, člověče?“
„Já -“
„Okamžitě otevřete ta vrata!“
Špehýrka se zavřela. Pak zaskřípěly odsunované závory. Pohybovaly se pomalu, jako by je odsouval člověk, který není tak docela přesvědčen, že je to právě ten nejlepší nápad, a už teď si připravuje větší množství kontrolních otázek.
„Máš u sebe kus nějakého papíru, Frede? Tak sem s ním! Rychle!“
„Mám, ale co -“ začal seržant Tračník.
„Kus papíru! Okamžitě!“
Tračník sáhl do kapsy a právě ve chvíli, kdy se začala vrata otvírat, podal Nobymu svůj poslední účet z hokynářství. Noby rázným krokem vpochodoval dovnitř, a přinutil tak muže uvnitř ustupovat pozpátku.
„Neutíkejte přede mnou!“ zařval. „Nenašel jsem nic závadného -“
„Ale já přece neutí -“
„ZATÍM!“
Karotka měl čas se rychle rozhlédnout po obrovském temném prostoru, plném složitých stínů. Kromě prvního muže, jenž byl ještě objemnější než seržant Tračník, bylo uvnitř přítomno několik trollů, kteří, jak se zdálo, otáčeli mlýnským kamenem. Bylo skoro jisté, že ohlas posledních událostí za tyhle silné kamenné stěny ještě nepronikl.
„Tak dobrá, není třeba dělat paniku, každý jen nechá toho, co dělá. Přestaňte s prací, prosím. Jsem desátník Nóblhóch z městského odboru Vojenské zásobovací a výstrojní -“ při těch slovech mával muži od brány rychle před očima papírkem, který svíral v ruce. Pak hlas poněkud zmírnil a dokončil: „- správy. Jedná se o zvláštní… namátkovou… inspekci. Kolik lidí tady pracuje?“
„Jen já -“
Noby ukázal na trolly.
„A co tamti?“
Muž si odplivl.
„Myslel jsem, že jste říkal, lidí?“
Karotka automaticky upažil a cítil, jak se mu o ruku opřel Navážkův pancíř.
„Dobrá,“ řekl Noby, „tak se mrkněme, co to tady máme…“ Kolem polic se vydal tak rychlým krokem, že všichni ostatní za ním byli nuceni poklusávat. „Co je tohle?“
„Nó -“
„Nevíte, co?“
„Samozřejmě vím, je to… to je…“
„Třítětivový dvoutisíciliberní pojízdný dobývací samostříl s dvojčinným navijákem?“
„To je ono!“
„A není to náhodou klačský zesílený samostříl s napínacím mechanismem typu kozí noha a skrytým bajonetem?“
„É.. ano?“
Noby věc podrobil krátké prohlídce a pak ji odhodil stranou.
Zbytek Noční hlídky na celou scénu ohromeně zíral. …
