Celá e-kniha Kapitula: Duna ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Říká se, že Matka představená nemůže nic opomenout - nesmyslný aforismus, dokud ovšem neporozumíte jeho skrytému smyslu: Jsem služebníkem všech svých Sester, a ty svoji služebnici kritickým zrakem sledují. Nemohu plýtvat časem ani na obecnostech, ani na drobnostech. Činy Matky představené musí hlásat hluboké pochopení podstaty problémů, jinak neklid a znepokojení proniknou do nejzazších koutů našeho řádu.
DARWI ODRADOVÁ
Když Odradová ráno kráčela chodbami Centrály, ta procházka byla vlastně náhražka času stráveného na výcvikové palubě, bylo s ní i její "služebnické já", jak tomu říkala.
Rozladěný služebník! Nelíbilo se jí, co viděla.
Jsme příliš zamotané do našich problémů, téměř neschopné oddělit ty banální od těch velkých.
Co se stalo s jejich svědomím?
Ačkoli se tomu některé Sestry bránily, Odradová věděla, že něco jako svědomí Bene Gesseritu skutečně existovalo. Ale zkroucené a přetvořené téměř k nepoznání.
Příčilo se jí do toho zasahovat. Rozhodnutí učiněná ve jménu přežití, missionaria (jejich nekonečné jezuitské polemiky!) - to všechno odvádělo od toho, co volalo po prostém lidském soudu. Tyran to věděl.
Být lidský, o to šlo. Ale než se takovým můžete stát, musíte to cítit v žaludku.
Žádné přímočaré odpovědi! Vlastně zdánlivá jednoduchost, jejíž komplikovaná podstata se ukázala až při aplikaci.
Jako já.
Pohlédneš dovnitř a zjistíš, kdo a co si myslíš, že jsi. Jinak to nejde.
Takže kdo jsem?
"Kdo se ptá?" Ostrý výpad ze Zděděných vzpomínek.
Odradová se nahlas rozesmála. Kolemjdoucí proktorka jménem Prasková na ni užasle pohlédla. Odradová na Praskovou zamávala a řekla: "Je dobré být naživu. Pamatuj si to!"
Prasková se zmohla na chabý úsměv a pokračovala dál za svými povinnostmi.
Takže kdo se ptá: Kdo jsem?
Nebezpečná otázka. Jejím vyřčením se dostala do světa, kde nic nebylo patřičně lidské. Nic neodpovídalo oné nedefinovatelné věci, kterou hledalo. Všude kolem ní byli jen klauni, divoká zvířata a loutky voděné na neviditelných provázcích. Cítila provázky, které uváděly do pohybu ji.
Odradová pokračovala chodbou směrem k podzemní dráze.
Ano, cítila provázky. Ale co přišlo s vajíčkem? Máme připravenou pohotovou odpověď o "duši ve svém prvopočátku". Ale kým jsem byla, než mě zformovaly tlaky života?
Nestačilo hledat něco "přirozeného". Žádného "urozeného barbara". Takových za život potkala spoustu. Provázky, které jimi tahaly, dokázal Bene Gesserit přesně definovat.
Cítila v sobě velitelku. Dnes silněji než jindy. Síla, které někdy neuposlechla nebo se jí vyhnula. Velitelka řekla: "Posiluj své vlohy. Nenechej se unášet proudem. Plav! Buď ho využij, nebo se ho zbav."
Málem zpanikařila, když si uvědomila, že si stěží uchovala své lidství, že chybělo málo, aby o ně přišla.
Příliš usilovně jsem se snažila uvažovat jako Ctěná matre! Manipulovat a manévrovat každého, koho jen šlo. A to vše ve jménu přežití Bene Gesseritu!
Bell prohlásila, že neexistují meze, které by Sesterstvo ve snaze uchovat Bene Gesserit odmítlo překročit. Nabubřelé řeči se špetkou pravdy, jako ostatně všechny nabubřelé řeči. Ale pár věcí, které by Ctihodná matka neudělala ani pro záchranu Sesterstva, by se našlo.
Nezatarasily bychom Tyranovu Zlatou stezku.
Přežití lidstva mělo přednost před přežitím Sesterstva. Jinak náš grál lidské zralosti neměl smysl.
Ach ano, u ras, které si tak rády nechají říkat, co mají dělat, vždy hrozilo nebezpečí. Jak málo toho věděly o důsledcích svých požadavků. Vůdcové dělali chyby. A jejich chyby, znásobené počtem těch, kteří je bez ptaní následovali, je neodvratně posouvaly do blízkosti velkých katastrof.
Lumíčí instinkt.
Bylo správné, že ji Sestry tak bedlivě sledovaly. Všechny vlády po dobu jejího mandátu je třeba sledovat s jistým podezřením, a vláda Sesterstva nebyla výjimkou. Žádné vládě nevěřte! Ani té mé!
Sledují mě i v tuto chvíli. Mým Sestrám unikne máloco. Časem mé plány jistě prohlédnou.
Smířit se s vědomím obrovské moci, kterou nad Sesterstvem měla, vyžadovalo neustálou me…
