Kapitula: Duna (Frank Herbert)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Nakonec je vše známo, protože chceš věřit tomu, že všechno víš.

ZENSUNNITSKÝ KOAN

 

Teg se zhluboka nadechl. Gammu ležela přímo před nimi, přesně tam, kde se měla podle jeho navigátorů po vynoření z mimoprostoru nacházet. Stál vedle pozorné Streggiové a sledoval všechno na monitorech velitelské sekce jeho vlajkové lodi.

Streggiové se nelíbilo, že stojí na vlastních nohou, namísto aby jí seděl na ramenou. Cítila se uprostřed všeho toho vojenského náčiní přebytečná. Její zrak se stále vracel k multiprojekčním polím ve velitelské sekci. Pobočníci, účelně se pohybující mezi poli a deskami, těla zahalená ezoterickou technikou, věděli přesně, co dělají. Na rozdíl od ní, která měla jen velmi mlhavou představu o své funkci.

Pod Tegovými prsty se vznášel na suspenzorech kompanel přenášející jeho rozkazy. Jeho povelové pole vytvářelo namodralou aureolu kolem Tegových rukou. Na ramenou mu lehce spočívaly dvě stříbřité podkovy spojující ho s údernými jednotkami. Přestože byly v poměru k jeho malému tělu mnohem větší než všechny komlinky v jeho předchozím životě, nepůsobily na něm nikterak nepatřičně.

Nikdo z lidí kolem něj už nepochyboval, že toto je jejich slavný bašár v těle chlapce. Neprodleně vykonávali jeho rozkazy.

Cílová soustava vypadala z této vzdálenosti obyčejně: slunce a jeho zajatci planety. Ale Gammu ve středu obrazovky obyčejná nebyla. Tam se narodil Idaho, tam dostal výcvik, tam se mu vrátily vzpomínky.

A tam se mi to stalo.

Teg neměl žádné vysvětlení pro změny, které se s ním pod tlakem smrtelného nebezpečí staly. Fyzická rychlost, která z něj vysávala síly, a schopnost vidět nelodě, lokalizovat je ve vizuálním poli jako blok prostoru reprodukovaný v jeho mozku.

Považoval to za divoké vzplanutí atreidských genů. V jeho těle byly identifikovány znakové buňky, jejich účel však nikoli. Dědictví, s nímž si Genetické mistryně hrály už celé věky. Bylo více než zřejmé, že by v této jeho schopnosti viděly pro sebe potencionální hrozbu. Možná by pro ni našly uplatnění, ale on by dozajista ztratil svobodu.

Vytlačil tyto myšlenky z mozku.

"Vypusťte atrapy."

Jdeme na to!

Teg cítil, jak zaujímá navyklý postoj. S koncem přípravné etapy se dostavoval pocit stoupání do osvěžujících výšin. Teorie byly vyřčeny, alternativy detailně rozpracovány, podřízení byli na svých místech, všichni dostali podrobné informace. Jeho klíčoví velitelé měli v hlavě celou Gammu - místa případné partyzánské podpory, všechny skrýše, všechny známé opěrné body, všechny nechráněné přístupové cesty. Upozornil je zejména na futáry. Nemohli jen tak opomenout možnost navázat s těmito humanoidními zvířaty spojenectví. Rebelové, kteří pomohli Idahovi v útěku z Gammu, tvrdili, že futárové byli stvořeni k tomu, aby lovili a zabíjeli Ctěné matre. Z toho, co věděl z vyprávění Dortujlové a ostatních, člověk Ctěné matre, pokud to byla ovšem pravda, skoro až litoval. Ovšem lítost vůči někomu, kdo ji nikdy neprojevil vůči ostatním, byl nesmysl.

Útok nabíral plánovanou podobu - průzkumné lodi rozsévaly falešné cíle a křižníky se rozvinuly do útočné pozice. Teg se proměnil v to, co v duchu nazýval "nástroj mých nástrojů". Bylo těžké rozeznat, kdo rozkazy vydával a kdo je vykonával.

Teď přijde to ožehavé místo.

Hrozba neznáma. Dobrý velitel to měl vždy na paměti. Vždycky existovalo nějaké neznámo.

Atrapy se blížily k obranné linii. Viděl jejich nelodi a mimoprostorová čidla - zářivé tečky rozeseté v jeho vědomí. Překryl jejich polohu s polohou svých jednotek. Každý jeho rozkaz musel vypadat, jako že vznikl z dané bojové situace, kterou všichni sdíleli.

V duchu děkoval za to, že s ním nebyla Murbella. Každá Ctihodná matka by jeho podvod mohla prohlédnout. Nikdo naštěstí nepolemizoval s rozkazem Odradové, aby se Murbella se svou skupinkou držela v bezpečné vzdálenosti.

"Potencionální Matka představená. Dobře ji hlídejte."

Atrapy s destrukčnímu trhavinami se proměnily na zářivý kotouč záblesků kolem planety. Naklonil se dopředu a vpíjel se očima do projekce.

"Má to systém!"

Žádný takový systém neexistoval, ale jeho slova byla pro ostatní zdrojem víry a zrychleného tepu. Nikdo nepochyboval o tom, že bašár našel slabé místo v nepřátelské obraně. Jeho ruce se rozlétly po kompanelu a vyslaly tak loďstvo do oslnivé přehlídky, která posela kosmický prostor za nimi cáry nepřátel.

"Jde se na to!"

Vložil kurz vlajkové lodi přímo do navigace, načež upnul pozornost k řízení palby. Prostor kolem nich ozářily němé detonace - jejich vlajková loď zlikvidovala pozůstalé prvky gammské orbitální obrany.

"Další atrapy!" rozkázal.

V projekčních polích zablikaly body bílého světla. Pozornost velitelské sekce se soustředila na projekční pole, nikoli na bašára. Nepředvídané! Teg potvrzoval svoji pověst.

"Kupodivu mi to připadá romantické," prohlásila Streggiová.

Romantické? Kde je jaká romantika? Romantika byla věcí minulosti, ale také budoucnosti. Kolem plánů násilí mohla vzniknout jistá aureola. Nebránil se tomu. Historikové vytvářeli své vlastní, dramatičnosti okořeněné romantické příběhy. Ale teď? Teď je čas adrenalinu! Romantika odváděla pozornost od nutného. Člověk musel být uvnitř chladný jako skála, mít ostrou, neporušenou linii mezi tělem a myslí. Zatímco Tegovy prsty tančily po kompanelu, on si uvědomil, co Streggiovou k této poznámce vedlo. Vznikalo tady něco primitivního, co se týkalo smrti a zkázy. Byl to okamžik vystřižený z alba běžného řádu věcí. Znepokojivý návrat k prvobytně pospolným modelům.

V hrudi uslyšela tamtamy a skandované: "Zabij! Zabij! Zabij!"

Výborné! Panika má svůj způsob, kterak proniknout do nepřátelských řad a oslabit je.

"To je Baronie."

Idaho ho naučil nazývat rozlehlé město s obřími centrálními bloky z černé plastoceli starým harkonnenským jménem.

"Přistaneme na severní plošině."

Ústa vyslovila slova a ruce vydaly rozkazy.

Teď rychle!

Nelodě byly po krátký okamžik, kdy vyvrhly vojsko, viditelné, a tedy zranitelné. Na jeho kompanel byly napojené ovládací prvky celé armády a jeho odpovědnost byla v tu chvíli nesmírná.

"Je to jen předstíraný útok. Proniknout na území nepřítele, způsobit mu značné ztráty, a pryč. Naším skutečným cílem je Uzel."

V hlavě mu zněla slova Odradové na rozloučenou. "Ctěné matre musí dostat lekci, jakou ještě nikdy předtím nezažily. Napadněte nás, a se zlou potážete. Čiňte na nás nátlak, a zakusíte bolest, jakou jste ještě nepoznaly. Určitě slyšely o benegesseritských trestech. Jsme jimi proslulé. Pavoučí královna se tomu nepochybně ušklíbala. Ty jí musíš ten úšklebek nacpat do chřtánu!"

"Opusťte loď!"

Byl to nebezpečný okamžik. Prostor nad nimi byl čistý, ale od východu přicházela palba. To zvládnou jeho dělostřelci. On se soustředil na možnost sebevražedného útoku navrátivších se nepřátelských nelodí. Projekce velitelské sekce ukazovaly úderné lodě a transportéry s vojskem valícím se z jícnů ven. Jeho úderná síla, obrněné jednotky na suspenzorech, už stačila zajistit oblast.

Přenosné transoči rozšiřovaly Tegův přehled a přenášely do velitelské sekce detailní záběry z probíhajících bojů. Dobré spojení bylo základním východiskem pro vydání správného rozkazu, ale rovněž médiem, které jim přenášelo obraz zkázy.

"Výsadek ukončen!"

Velitelskou sekcí zazněl signál.

Nabral výšku a přepnul na plnou neviditelnost. Nyní mohli obránci jeho polohu zjistit jen podle komlinků.

Projekce ukazovala monstrózní kvádr staré harkonnenské metropole. Obří blok kovu pohlcujícího světlo, který byl původně určen pro otroky. Elita žila v sídlech na vrcholu. Ctěné matre se vrátily ke svému někdejšímu zřízení.

V zorném poli se ukázaly tři jeho úderné lodě. "Odstřelte vršek té věci!" rozkázal. "Ať nahoře nic nezůstane, ale zbytek musí zůstat neporušený."

Věděl, že to nemusel říkat. Každý člen úderných jednotek věděl, jaký je jejich úkol.

"Podejte hlášení!" přikázal.

Z podkovy na rameni začaly proudit informace. Přesměroval je na svého pobočníka. Transoči ukazovaly, jak jeho jednotky zajišťují oblast. Bojová situace nahoře i dole byla do vzdálenosti nejméně padesáti kliků pod kontrolou. Šlo to mnohem lépe, než předpokládal. Ctěné matre skutečně nepočítaly s přímým útokem a těžké zbraně držely na oběžné dráze. Typický postoj. Mohl děkovat Idahovi, že to předvídal.

"Jsou zaslepené mocí. Žijí v přesvědčení, že těžké zbraně patří do vesmíru, a na povrchu že si vystačí s lehkými. A kdyby je nakrásně potřebovaly, stáhnou si je dolů. Nemá smysl je přechovávat na povrchu. Stojí to příliš mnoho energie. Kromě toho, vědomí toho, co všechno vám lítá nad hlavou, má ,uklidňující' vliv na podrobené obyvatelstvo."

Idahovy zbraně měly drtivý účinek.

"Rádi se soustředíme na to, co, jak jsme přesvědčeni, známe. Raketa zůstává raketou, i když je miniaturizovaná a nese chemickou nebo biologickou náplň."

Inovační prvky v ochranné výzbroji zvyšovaly pohyblivost. Uplatnili je, kde se dalo. Idaho uplatnil také destrukční štíty s děsivým ničivým účinkem. Stačil zásah z laserpalu. Štíty na suspenzorech uvnitř atrapy (nafouknuté uniformy) vojáka jako předvoj. Laserovou palbou potom došlo k čistým atomovým detonacím, které vyčistily značný prostor.

Půjde to i na Uzlu tak hladce?

Sotva, odpověděl si v duchu Teg. Nutnost si žádala pohotové přizpůsobení se novým metodám.

Během dvou dnů mohou mít na Uzlu štíty.

A žádné zábrany ohledně jejich použití.

Štíty měly ve Starém impériu výsadní postavení, a to díky kupodivu důležitému sousloví "Velká konvence". Čestní lidé nezneužívali zbraně své feudální společnosti. Proti tomu, kdo Konvenci porušil, vytáhli jemu rovní svorně do boje. Ba co víc, roli zde hrálo také jedno tabu jménem "Tvář", kterému někteří říkali "Hrdost".

Tvář! Mé postavení ve smečce.

Pro někoho důležitější než sám život.

"Tohle nás moc nestojí," poznamenala Streggiová.

Začínal se z ní klubat otrlý bitevní analytik, na Tegův vkus až příliš. Chtěla tím říct, že jejich ztráty na životech byly malé. V tom, co řekla, bylo možná více pravdy, než si sama uvědomovala.

"Je těžké smířit se představou, že to tak laciná zařízení mohou zvládnout," vzpomněl si na Idahova slova. "Ale je to velmi účinná zbraň."

Pokud vás zbraně stály jen malý zlomek energie, kterou vynaložil nepřítel, máte velkou šanci vítězně obstát i proti nepříteli, který má nad vám zdánlivě ohromnou převahu. Prodlužováním konfliktu připravíte nepřítele o prostředky. Váš nepřítel prohrál, protože ztratil kontrolu nad výrobou a pracovní silou.

"Můžeme se začít stahovat," řekl a obrátil se od projekce, zatímco jeho prsty rozkaz zopakovaly. "Chci mít co nejrychleji počty raněných a mrtvých -" Zmlkl a ohlédl se po původu rozruchu.

Murbella?

Ze všech polí sekce na něj hleděla její projekce. Uslyšel její pobouřený hlas: "Proč ignoruješ hlášení z tvé oblasti?" Obsadila jeho panel a na projekci naskočil obraz velitele sektoru uprostřed hlášení: "…rozkazů budu muset jejich žádost zamítnout."

"Opakujte," vyzvala ho Murbella.

Zpocená tvář velitele sektoru se obrátila k mobilnímu transoku. Komsystém provedl úpravu a velitel hleděl Tegovi přímo do očí.

"Opakuji: Mám tady údajné utečence, kteří žádají o azyl. Jejich vůdce mluví o dohodě, která mu zaručuje vstřícnost Sesterstva, ale bez rozkazů…"

"Kdo je to?"

"Říká si rabbi."

Teg se pohnul, aby se znovu ujal řízení nad kompanelem. "Neznám žádného -"

"Počkej!" Murbella obsadila panel.

Jak to dělá?

Sekci opět zahlušil její hlas. "Doprav ho spolu s jeho lidmi na palubu. Co nejdříve," dodala a ukončila přenos.

Teg zuřil, ale byl v nevýhodě. Vybral si jednu z projekcí a zabodl do Murbelly zlostný pohled. "Jak se opovažuješ zasahovat?"

"Protože nemáš dost informací. Rabbi má na svůj požadavek plné právo. Prokaž mu náležitou poctu."

"Vysvětli!"

"Ne! Není proč. Když jsem viděla, že neodpovídáš, musela jsem zasáhnout."

"Ten velitel je mimo hlavní zónu! Není důležité -"

"Ale rabbiho žádost má přednost."

"Jsi stejně nesnesitelná jako Matka představená!"

"Možná víc. A teď mě poslouchej! Dostaň ty uprchlíky do vlajkové lodi. A připrav se na můj příchod."

"To rozhodně ne! Zůstaneš tam, kde jsi!"

"Bašáre! Rabbiho žádost si vyžaduje pozornost Ctihodné matky. Říká, že se octli v nebezpečí proto, že poskytli dočasný útulek Ctihodné matce Lucille. Přijmi ho, nebo odstup."

"Tak mě nejdřív nech nabrat své lidi a stáhnout se. Naložíme je, až budeme v bezpečí."

"V pořádku. Ale chovej se k nim zdvořile."

"A teď už přestaň okupovat mé projekce. Připravila jsi mě o kontakt, a to byla velká hloupost!"

"Máš všechno pevně v rukou, bašáre. Během této přestávky vzala jedna z našich lodí na palubu čtyři futáry. Přišli s tím, abychom je zavedli k Psovodům, ale já jsem nařídila, aby je dali pod zámek. Zacházej s nimi s krajní opatrností."

Sekční projekce se vrátily do bojového režimu. Teg si vyžádal hlášení. Vřela v něm zlost a chvíli trvalo, než se uvedl zpátky do velitelského stavu. Uvědomovala si Murbella, jak podkopala jeho autoritu? Anebo to měl brát jako signál důležitosti, jakou těm utečencům přikládala?

Když byla situace pod kontrolou, předal velení pobočníkovi a na Stregginých ramenou se vydal ty důležité uprchlíky přivítat. Co mohlo být na nich tak důležitého, že se Murbella rozhodla zasáhnout mu do velení?

Byli v nákladním prostoru pro transportéry, paralyzovaná skupinka lidí, kterou opatrný velitel držel stranou od ostatních.

Kdo ví, co všechno se pod "neznámem" může ukrývat?

Rabbi, identifikovatelný podle směru pozornosti velitele sektoru, stál na bližším okraji svého stádečka, vedle ženy v hnědém hábitu. Byl to malý člověk s plnovousem a bílou čepičkou na temeni. Chladné světlo mu dodávalo starobylý vzhled. Žena si rukou stínila oči. Rabbi něco říkal a jeho slova byla se zkracující se vzdáleností čím dál srozumitelnější.

Činil na ženu slovní nátlak!

"Povýšení budou poníženi!"

Žena, aniž stáhla ruku z obranné polohy, řekla: "Necítím se povýšená tím, co přechovávám."

"Ani mocí, kterou ti tyto vědomosti mohou přinést?"

Teg kolenem zastavil Streggiovou asi deset kroků před nimi. Velitel na Tega pohlédl, ale zůstal stát na místě, připravený zasáhnout, kdyby se ukázalo, že jde o diverzi.

Výborně.

Žena sklonila hlavu ještě níž a zakryla si dlaní oči. "Copak nám nejsou nabízeny vědomosti, které můžeme uplatnit při naší svaté službě?"

"Dcero!" Rabbi zachovával toporně vzpřímený postoj. "Cokoli takového se dozvíme, nemůže to být věc veliká. Vše, co nazýváme vědomostmi, byť by to obsáhnout mělo vše, co pokorná duše obsáhnout může, i tak by to nebylo více než jedno zrno v brázdě za pluhem."

Tegovi se nechtělo mezi ně vstupovat. Co je to za archaický způsob vyjadřování? Ta dvojice ho fascinovala. Ostatní uprchlíci naslouchali jejich debatě s posvátným nadšením v očích. Jediný velitel sektoru vypadal, že je nad tento slovní souboj povznesený. Nespouštěl oči z neznámé skupinky a tu a tam dával rukou signály pobočníkům.

Žena držela hlavu nadále uctivě skloněnou, rukou si stínila oči, ale hájit se nepřestávala. "I z jednoho ztraceného zrna může vzejít život."

Rabbi stiskl rty, načež: "Bez vody a péče, tedy bez milosti a slova, není žádného života."

Ženina ramena se zachvěla, ale stále setrvávala v onom podivně podřízeném postoji, když odvětila: "Rabbi, slyším a podřizuji se. Přesto však musím vědomosti, které na mě byly uvaleny, ctít, neboť obsahují totéž napomenutí, které jsi právě vyslovil."

Rabbi jí položil ruku na rameno. "Potom je předej těm, kteří je potřebují, a nechť žádné zlo nezastoupí tvoji cestu."

Mlčení Tegovi řeklo, že pře je u konce. Pobídl Streggiovou vpřed. Než se však stačila pohnout, prošla kolem nich Murbella, kývnutím hlavy pozdravila Rabbiho, ale její pohled směřoval k neznámé ženě.

"Jménem Bene Gesseritu a našeho závazku vůči vám vás vítám a poskytuji vám útočiště," řekla Murbella.

Žena v hnědém hábitu sňala ruku z očí. V její dlani se leskly kontaktní čočky. Nato zdvihla hlavu a kolem se ozvaly užaslé vzdechy. Měla modromodré oči melanžové závislosti, ale čišela z nich i ona vnitřní síla typická pro ty, kteří přežili melanžovou agonii.

Murbella provedla okamžitou identifikaci. Divoká ctihodná matka! První od doby fremenů Duny.

Žena se Murbelle uklonila a řekla: "Jmenuji se Rebeka. A jsem nesmírně ráda, že vás vidím. Rabbi mě má za hloupou husu, ale já vám nesu zlaté vejce, protože mám s sebou Lampadas: sedm milionů šest set dvacet dva tisíc čtrnáct Ctihodných matek, které vám právoplatně náleží."

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF):

  • 13. 5. 2023