Kapitula: Duna

Ish yara al-ahdab hadbat-u. (Hrbáč svůj hrb nevidí - lidové přísloví.) Benegesseritský komentář: Pomocí zrcadel by ho vidět mohl, ale to by se viděl celý.

BAŠÁR TEG

 

Bylo to slabé místo Bene Gesseritu a Odradová věděla, že Sesterstvo na to musí brzy přijít. Že ho našla první, jí útěchu nepřineslo. Popírání naší nejskrytější naděje, když ji tolik potřebujeme! Rozptyl překročil hranice lidských schopností shromažďovat zkušenosti v nějaké přijatelné formě. Jediné, co můžeme, je extrahovat nejelementárnější fakta, a to je záležitost úsudku. Životně důležitá data se uloží k zimnímu spánku v malých i velkých událostech, ve shlucích nazývaných instinkty. Nakonec k tomu došlo - musí sáhnout k nevysloveným vědomostem.

Slovo "uprchlík" nabývalo v této době svůj předkosmický význam. Malé skupinky Ctihodných matek vysílané Sesterstvem do Rozptylu měly něco společného s dávnými obrázky vysídlenců plahočících se po zapomenutých cestách, svršky svázané v žalostných uzlících naskládaných do oprýskaných dětských kočárků a vozíčků pro panenky, či naházených na vratké povozy, zvenčí oblepené pozůstatky lidství, uvnitř nacpané k prasknutí, tváře netečné beznadějí či žhnoucí zlobou.

A tak otáčíme kolem dějin stále dokola.

Když krátce před obědem nastupovala do vozidla, její myšlenky patřily jejím Ztraceným sestrám: politickým uprchlíkům, ekonomickým uprchlíkům, uprchlíkům před válkou.

To je ta tvoje Zlatá stezka, Tyrane?

Její Ztracení s ní byli i ve chvíli, když vstupovala do jídelny vyhrazené pouze pro Ctihodné matky. Obsluhovaly se samy, jako v bufetu.

Od chvíle, kdy Tega pustila do výcvikového tábora, uplynulo dvacet dní. Po Centrále se šířily zvěsti, obzvláště mezi proktorkami, přestože o dalším postupu ještě nebylo rozhodnuto. Dnes se musela oznámit nová rozhodnutí, nejen jmenovat ty, kteří ji budou při cestě na Uzel dělat doprovod.

Rozhlédla se po jídelně. Jednoduchá místnost se žlutými stěnami, nízkým stropem, malými čtvercovými stolky, které se daly srazit k sobě. Okna na jedné straně vedla na zahradu zaštítěnou průhledným krytem. Zelené trpasličí meruňky, trávník, lavičky, stolky. Když do kryté zahrady svítilo slunce, Sestry jídaly venku. Dnes tomu tak nebylo.

Sestry jí udělaly místo v řadě. Později, Sestry.

Když došla ke stolu u okna v rohu místnosti, který byl pro ni vyhrazený, úmyslně přemístila židle. Hnědý židlopes Bellondové slabě zatepal. Odradová se posadila zády do místnosti. Věděla, že to bude správně interpretováno: Ponechejte mě mým úvahám.

Čekala a dívala se oknem ven. Krytý dvůr byl obehnaný živým plotem z exoticky vyhlížejících keřů s obrovskými rudými květy s útlými, sytě žlutými tyčinkami.

Bellondová se dostavila jako první. Usedla na svého židlopsa, aniž jakkoli komentovala jeho novou polohu. Bell bývala často neupravená, pás povolený, sutanu pokrčenou, na prsou zbytky jídla. Dnes byla však upravená a čistá.

Copak, copak?

"Tam se Sheeanou přijdou později," řekla Bellondová.

Odradová nepřestávala studovat změněný vzhled své poradkyně. Že by zhubla? Neexistoval způsob, jak Matku představenou zcela odloučit od toho, co se odehrávalo ve smyslové zóně jejích zájmů. Někdy ovšem pracovní tlaky odpoutaly její pozornost od drobnějších změn. Totéž se dalo říct o každé Ctihodné matce. Negativní vjemy stejně poučné jako pozitivní. Odradová si po zralé úvaze uvědomila, že tato nová Bellondová s nimi žila už několik týdnů.

Něco se muselo stát. Každá Ctihodná matka dokáže přiměřeně regulovat váhu i postavu. Otázka vnitřní chemie - tlumení či přidávání ohni na síle. Buřičská Bellondová už roky stavěla na odiv své zavalité tělo.

"Shodila jsi," poznamenala Odradová.

"Tuk mi začínal překážet v pohybu."

Což pro Bellondovou nebylo nikdy dostatečným důvodem k tomu, aby změnila své zásady. Tělesnou rychlost vždycky kompenzovala rychlostí myšlenek, nápady a rychlými dopravními prostředky.

"Nemůžeš strávit, co ti Duncan řekl, viď?"

"Nejsem ani pokrytec, ani zločinec!"

"Je načase tě poslat někam do vyhnanství."

Toto oblíbené dloubnutí Matky představené Bellondovou obvykle rozčilovalo. Tentokrát ji zanechalo klidnou. Pod upřeným pohledem Odradové ale nakonec přiznala: "Když to musíš vědět, je to Sheeanina práce. Pořád do mě ryje, abych vylepšila svůj vzhled a rozšířila okruh svých přátel. Jak ta se naotravuje! Dělám to, abych ji umlčela."

"Co zdrželo Tam a Sheeanu?"

"Přezkoumávají tvé poslední setkání s Duncanem. Tvrdě jsem omezila přístup k tomu záznamu. Nevíme, co se může stát, kdyby se to rozneslo."

"Jako že se to roznese."

"Samozřejmě. Pouze nám chci poskytnout čas na přípravu."

"Nechtěla jsem to tajit, Bell."

"Dar, co máš za lubem?"

"Přednést to na Synodu."

Výraz Bellondové byl dostatečně výmluvný - překvapení, hodnocení, pochyby… to vše beze slov. Poslední benegesseritský Synod byl svolán při Tyranově smrti. Předposlední, když se chopil moci. Po útoku Ctěných matre už nebyl Synod možný. Jejich zoufalé snahy jim zabíraly příliš mnoho času.

Bellondová se po chvíli zeptala: "Hodláš riskovat a povolat Sestry z našich zbylých základen?"

"Ne. Bude je zastupovat Dortujlová. Precedenční postup, jak jistě víš."

"Nejprve pustíš Murbellu a teď Synod."

"Pustím? Murbella je přikovaná okovy ze zlata. Kam by se bez Duncana poděla?"

"Ale ty jsi Duncanovi dovolila opustit loď!"

"Odešel snad?"

"Myslíš si, že informace z lodní zbrojovky je to jediné, co si vezme?"

"Nemyslím, vím."

"Vzpomínám si na Jessiku, která se obrátila zády k mentatovi, který ji chtěl zabít."

"A ten mentat nebyl díky svému přesvědčení schopen pohybu."

"Ale někdy býk matadora nabodne, Dar."

"Ale častěji ne."

"Otázka našeho přežití by se neměla zakládat na statistice!"

"Souhlasím. Proto svolávám Synod."

"Týká se to i akolytek?"

"Všech."

"I Murbelly? Bude mít hlasovací právo jako akolytka?"

"Tou dobou už z ní může být Ctihodná matka."

Bellondová zalapala po dechu. "Jsi příliš rychlá, Dar!"

"Doba to žádá."

Bellondová vrhla pohled ke dveřím. "Přichází Tam. Později, než jsem čekala. Jestli s tím nešly ještě za Murbellou."

Tamalanová dorazila udýchaná. Klesla na svého modrého židlopsa, zaregistrovala nové rozestavění a řekla: "Sheeana tu bude za chvíli. Ukazuje Murbelle záznamy."

Bellondová se obrátila na Tamalanovou: "Chce nechat Murbellu projít Agonii a svolat Synod."

"Mě to nepřekvapuje," odvětila Tamalanová se svou typickou precizností. "Status naší Ctěné matre je třeba co nejrychleji vyřešit."

Když dorazila Sheeana, usedla do závěsného křesla po levici Odradové a přitom se zeptala: "Dívaly jste se, jak Murbella chodí?"

Odradovou Sheeanina náhlá otázka, vyslovená bez jakéhokoli úvodu, zaskočila, strhla na sebe její pozornost. Murbellina chůze po lodi. Zrovna dnes ráno ji měla možnost pozorovat. Murbellina krása, které se nedalo nepovšimnout. Pro ostatní členky Bene Gesseritu, Ctihodné matky a akolytky, byla Murbella něco jako exot. Dorazila k nim přímo z nebezpečného Odtud. Jedna z nich. To, co poutalo lidské oko, však byly její pohyby. Homeostáze v jejím těle se nic nevyrovnalo.

Sheeana svou otázkou obrátila jejich úvahy jiným směrem. Na Murbellině zcela přijatelných pohybech bylo něco, co si vyžadovalo přezkoumání. Co?

Murbelliny pohyby byly vždy pečlivě volené. Vyloučila z nich všechno nadbytečné. Cesta nejmenšího odporu? Byl to právě pohled na Murbellu, co v Odradové vyvolávalo svírání žaludku. Sheeana si toho všimla, jak jinak. Byla Murbella jednou z těch, které volí tu nejsnadnější cestu? Stejnou otázku viděla na rtech svých družek.

"Agonie to vyřeší," řekla Tamalanová.

Odradová pohlédla Sheeaně do očí. "A?" Koneckonců to byla ona, která otázku položila.

"Třeba jen nechce plýtvat energií. Ale souhlasím s Tam - nechme to na Agonii."

"Neděláme hroznou chybu?" otázala se Bellondová.

Něco ve způsobu, jakým byla otázka pronesena, Odradové řeklo, že Bell učinila mentatské shrnutí. Pochopila, co zamýšlím!

"Pokud víš o lepší strategii, prozraď nám ji," vyzvala ji Odradová. Anebo buď zticha.

Zavládlo ticho. Odradová jednu po druhé přeměřila pohledem. Na Bell se její pohled zastavil.

Pomozte, bohové, ať jste kdokoli! A já, která patřím k Bene Gesseritu, jsem příliš agnostická, tuto prosbu činím s nadějí na zahrnutí všech alternativ. Neříkej to, Bell. Jestli víš, co chci udělat, víš také, že čas na vyjevení teprve přijde.

Odradovou vytrhlo ze zamyšlení zakašlání Bellondové. "Budeme jíst, nebo vykládat? Dívají se po nás."

"Neměly bychom to znovu zkusit se Scytalem?" zeptala se Sheeana.

Měl to být pokus o odvrácení mé pozornosti?

Odpověděla jí Bellondová. "Se Scytalem nic! Je naše záloha. Ať se smaží."

Odradová se na Bellondovou pozorně zadívala. Prskala kvůli mlčení, k němuž ji tajné rozhodnutí Odradové donutilo. Vyhýbala se Sheeaninu pohledu. Žárlí! Bell na Sheeanu žárlí!

Promluvila Tamalanová: "Jsem jen poradce, ale -"

"Přestaň s tím, Tam!" štěkla úsečně Odradová.

"Mluvily jsme s Tam o gholovi," řekla Bellondová. (Když se Bellondová chystala říct něco povýšeného, změnil se Idaho na gholu.) "Proč si myslel, že potřebuje se Sheeanou mluvit bez našeho vědomí?" Tvrdý pohled na Sheeanu.

Odradová pochopila jejich společné podezření. Nepřijala vysvětlení. Odmítá Duncanovu emocionální zaujatost?

Sheeana se rychle ujala slova. "Matka představená to už vysvětlila!"

"Emoce," odfrkla Bellondová.

Odradová zvýšila hlas, sama překvapená svou reakcí: "Potlačování emocí je slabost!"

Huňaté obočí Tamalanové povyskočilo nahoru.

Znovu zasáhla Sheeana: "Pokud se neohneme, můžeme se zlomit."

Než mohla Bellondová odpovědět, Odradová řekla: "Led se dá rozsekat nebo rozehřát. Ledové panny jsou zranitelné vůči jediné formě útoku."

"Mám hlad," řekla Sheeana.

Nabídka míru? Úloha, která paní Myšce neseděla.

Tamalanová se zvedla. "Máme bouillabaissu. Musíme jíst ryby, dokud naše moře docela nevyschla. Nulentropních zásobníků zas tolik nemáme."

Odradová za mírného simulproudu zaznamenala, jak její společnice odcházejí k obslužné lince. Inkriminující slova Tamalanové ji vrátila do onoho druhého dne stráveného se Sheeanou, poté co se rozhodla postupně eliminovat Velké moře. Když toho rána stála u Sheeanina okna, všimla si na pozadí pouště mořského ptáka. Letěl na sever, stvoření, které ani v nejmenším nepatřilo do tohoto dějiště, a právě proto bylo tak hluboce nostalgicky krásné.

Bílá křídla lesknoucí se v paprscích ranního slunce. Tmavá maska kolem očí. Křídla najednou znehybněla. Plachtil. Potom se nechal větrným proudem vynést vzhůru a s křídly složenými jako jestřáb se prudce snesl za vzdálené budovy. Když se znovu objevil, držel něco v zobáku. Začal sousto za letu polykat.

Mořský pták. Sám a přizpůsobující se.

Přizpůsobujeme se. Chceme se přizpůsobit, opravdu.

Byla to zneklidňující myšlenka. Nenavozovala pocit míru. Spíše naopak. Odradová měla v tu chvíli pocit, jako kdyby ji strhl nebezpečný větrný proud. Nejen její milovaná Kapitula, nýbrž celý lidský vesmír ze sebe strhával starou podobu a bral na sebe podobu novou. Možná bylo správné, že v tomto novém vesmíru Sheeana nadále před Matkou představenou něco tají. A že něco tají, nebylo pochyb.

Kysele pronesená poznámka Bellondové Odradovou už podruhé přiměla plně vnímat okolí. "Vypadá to, že se o tebe musíme postarat my, když se nehodláš obsloužit sama." Položila před ni misku s pronikavě vonícím rybím vývarem a vedle něj kus česnekového chleba.

Když ochutnaly rybí polévku, Bellondová položila lžíci a upřeně na Odradovou pohlédla. "Doufám, že nám nechceš vnucovat, abychom se ,navzájem milovaly', nebo jiný podlamující nesmysl?"

"Děkuji za jídlo," řekla Odradová.

Sheeana polkla a na tváři se jí rozlil široký úsměv. "Je to výborné."

Bellondová obrátila svoji pozornost zpátky k talíři. "Dá se to jíst." Nevyslovený komentář ale slyšela.

Tamalanová jedla pomalu, obracejíc svoji pozornost ze Sheeany na Bellondovou a potom na Odradovou. Zdálo se, že Tam s navrhovaným uvolněním emocionálních restrikcí souhlasí. Alespoň nedala najevo svůj nesouhlas a starší sestry byly první, od kterých Odradová očekávala námitky.

Láska, kterou se Bene Gesserit snažil popírat, je všude, napadlo Odradovou. Ve věcech malých i velkých. Kolika způsoby bylo lze připravit lahodnou, výživnou stravu, vždyť kuchařské recepty byly ve skutečnosti ztělesněním starých a nových lásek. Jako tahle bouillabaissa na jazyku; její prapůvod byl také obestřený láskou: žena, která doma tímto způsobem zužitkovala tu část denního úlovku, kterou manžel nemohl prodat.

Láska halila samotnou podstatu Bene Gesseritu. Proč jinak sloužit oněm samozřejmým potřebám, jež s sebou lidstvo vždy neslo? Proč jinak usilovat o zdokonalitelnost lidstva?

Miska byla prázdná. Bellondová odložila lžíci a posledním kouskem chleba vytřela dno. Pozřela sousto se zadumaným výrazem v očích. "Láska nás oslabuje," prohlásila, ale jejímu hlasu chyběla síla.

Akolytka by to neřekla jinak. Jako vystřižené z Kodexu. Odradová skryla své pobavení a kontrovala jinou kodexovou poučkou. "Střez se frází. Obvykle bývají pláštíkem neznalosti a poznaného je v nich jen málo."

Do očí Bellondové vstoupila uctivá opatrnost.

Sheeana se odsunula od stolu a ubrouskem si utřela ústa. Tamalanová učinila totéž. Když se s ohníčky v očích narovnala, její židlopes srovnal polohu.

Tam to ví! Ta prohnaná stará čarodějnice mě má ještě stále přečtenou. Ale Sheeana… co za hru to hraje Sheeana? Skoro bych řekla, že se snaží odvrátit moji pozornost od své osoby. A je v tom velmi dobrá, jak také ne, sama jsem ji to naučila. Dobrá… tahle hra se dá hrát i ve dvou. Tlačit na Bellondovou a současně pozorovat mého malého sirotka z Duny.

"Cena slušnosti, Bell?"

Bellondová tento výpad přijala mlčky. Definici slušnosti skrývající se v benegesseritské hantýrce znaly všechny.

"Neměly bychom ctít památku lady Jessiky pro její lidství?" zeptala se Odradová. Sheeana je překvapená!

"Jessica vystavila Sesterstvo nebezpečí!" žaluje Bellondová.

"K Sestrám svým v pravdě se stavěj," zamumlala Tamalanová.

"Naše starodávná definice slušnosti nám pomáhá zůstat lidmi," pravila Odradová. Slyš mě dobře, Sheeano.

Hlasem o něco málo silnějším šepotu Sheeana hlesla: "Přijdeme-li o ni, přijdeme o všechno."

Odradová potlačila ston. Tak je to!

Sheeana jí pohlédla do očí. "Tvé lekce, pochopitelně."

"Soumračné myšlenky," zabručela Bellondová. "Nejlépe se jim vyhnout."

"Tarazová nás nazývala ,poslední Bene Gesserit'," řekla Sheeana.

Úvahy Odradové vykročily sebeobviňujícím směrem.

Kletba naší současné existence. Neblahé představy nás mohou zničit.

Jak snadno se dala přičarovat budoucnost, která na ně hleděla skelnýma, oranžovýma očima zběsilých Ctěných matre. V Odradové se krčily hrůzy tolika minulostí, němé okamžiky zaměřené na tesáky, které tyto oči měly za průvodce.

Odradová násilím soustředila svoji pozornost k bezprostřednímu problému. "Kdo se mnou půjde na Uzel?"

Bolestné zkušenosti Dortujlové jim byly známé. Zvěsti o nich se už roznesly po celé Kapitule.

"Každý, kdo půjde s Matkou představenou, může snadno skončit jako žrádlo pro futáry."

"Tam," řekla Odradová. "Ty a Dortujlová." Může to být rozsudek smrti. Další krok je nasnadě. "Sheeano, ty Předáš s Tam. Dortujlová a já budeme Předávat s Bell. A ještě já s tebou, než odjedu."

Bellondová byla zděšená. "Matko představená! Nepřísluší mi, abych zaujala tvé místo."

Odradová dál upírala svoji pozornost k Sheeaně. "Nic takového jsem neřekla. Jen z tebe udělám zpovědnici mých životů." Na Sheeanině obličeji se jasně zračil strach, ale neuposlechnout přímého rozkazu se neodvažovala. Odradová kývla hlavou na Tamalanovou. "Já budu Předávat později. Ty a Sheeana to uděláte hned."

Tamalanová se naklonila k Sheeaně. Hranice pokročilého věku a bezprostředně hrozící smrt byly pro ni důvodem, aby příkaz Odradové uvítala. Sheeana mimoděk ucouvla.

"Hned!" nařídila Odradová. Ať Tam posoudí, co ukrýváš.

Nebylo úniku. Sheeana naklonila hlavu k Tamalanové. Když se jejich čela dotkla, celá jídelna ucítila elektrizující náboj výměny. Konverzace utichla a všechny zraky se obrátily ke stolu u okna.

Když se Sheeana narovnala, v očích se jí třpytily slzy.

Tamalanová se usmála a oběma rukama pohladila Sheeanu po tvářích. "To je v pořádku, zlato. Tyhle obavy míváme všechny a občas kvůli nim děláme hlouposti. Ale mám radost, že tě mohu nazývat Sestrou."

Pověz nám to, Tam! Hned!

Tamalanová to však udělat nehodlala. Podívala se Odradové do očí a řekla: "Našeho lidství se musíme držet za každou cenu. Tvá lekce dopadla na úrodnou půdu. Byla jsi Sheeaně dobrou učitelkou."

"Až bude Sheeana s tebou předávat Dar," začala Bellondová, "nemohla bys omezit její vliv na Idaha?"

"Nebudu oslabovat potencionální Matku představenou," odvětila Odradová. "Děkuji, Tam. Myslím, že na náš výlet na Uzel si vezmeme jen to nejnutnější. Tak! Do zítřka chci mít před sebou hlášení o Tegově postupu. Byl už dost dlouho bez své přísavky."

"Dozví se, že teď už má přísavky dvě?" zeptala se Sheeana. Ta radost!

Odradová se postavila.

Pokud ji přijala Tam, tedy musím i já. Tam by Sesterstvo nikdy nezradila. A Sheeana - ta má našim lidským kořenům z nás všech nejblíže. Ale stejně…, kéž by nikdy nestvořila tu sošku, které říká "Prázdno".