Kapitula: Duna

Nelze pochopit dějiny bez znalosti zákonitostí, podle nichž vůdcové plynou s jejich proudy. Každý vůdce potřebuje nezasvěcené ke zvěčnění svého vedoucího postavení. Vezměte si mě: Byl jsem vůdce i nezasvěcený. Nemyslete si, že jsem vytvořil jen církevní stát. To mi kázal můj úřad vůdce. Napodobil jsem historické modely. Primitivní umění mé doby mě ukazuje jako nezasvěceného. Oblíbená poezie: epika. Oblíbený divadelní vzor: heroismus. Tanec: nespoutaně hříšný. Prostředky, aby lidé pochopili, o co jsem je připravil. O co? O právo zvolit si vlastní úlohu v dějinách.

LETO II. (TYRAN), PŘEKLAD VETHER BEBE

Zemřu! napadlo Lucillu.

Kéž stačím předat drahocenné břímě, jež nosím ve své mysli, mé drahé Sestry. Prosím!

Sestry!

V řadách Bene Gesseritu se jen zřídkakdy hovořilo o rodině, přestože její členky na sebe v tomto smyslu pohlížely. Z genetického hlediska skutečně spřízněné byly. A díky Zděděným vzpomínkám často věděly jak, přestože výrazy jako "sestřenice z druhého kolena" nebo "prateta" pro ně ztratily smysl. Krevní pojítka viděly očima tkadleny sledující látku před sebou. Věděly, jakým způsobem vzniká z osnovy a útku výsledná struktura, Sesterstvo, struktura Bene Gesseritu - výstižnější pojmenování než Rodina - vytvořená na pradávné osnově rodinných instinktů.

V tuto chvíli Lucilla na své sestry pohlížela toliko jako na rodinu. A rodina potřebovala to, co měla u sebe.

Hledat útočiště na Gammu bylo ode mě pošetilé!

Její zmrzačená neloď by se ovšem dál nedostala. Jak jen byly tyhle Ctěné matre strašně extravagantní! Nenávist, jež toho byla důsledkem, jí naháněla hrůzu.

Únikové dráhy kolem Lampady byly plné smrtících pastí - mimoprostor po obvodu posetý malými neglóby, v každém na dotyk aktivovaný silomet a laserpal. Laser zasáhne Holzmanův generátor v neprostorové kouli a řetězová reakce uvolní nukleární energii. Prásk do pasti a kolem vás se rozprostře němá, zato zničující exploze. Nákladné, ale účinné! Pár takových explozí by udělalo neovladatelný vrak i z obří Gildolodi. Obranné palubní analyzátory prohlédly povahu pasti příliš pozdě, ale i tak musela mluvit o štěstí.

Když se tak dívala z horního patra tohoto odlehlého statku na Gammu, necítila se příliš šťastně. Okno bylo otevřené a odpolední vánek k ní nesl neodmyslitelný zápach oleje a zakouřené špíny. Harkonnenové vtiskly svůj olejový cejch této planetě tak hluboce, že se ho možná nikdy nezbaví.

Její místní spojka byl vysloužilý sucký lékař, který byl však někým mnohem víc, osobou natolik tajnou, že tuto vědomost sdílel jen omezený počet členů Bene Gesseritu. Tato vědomost spočívala ve speciální klasifikaci: Tajemství, o nichž nemluvíme, dokonce ani mezi sebou, pro újmu, jež by nám z toho vznikla. Tajemství, jež při předávání životů nepřechází ze Sestry na Sestru, neboť pro ně není otevřené cesty. Tajemství, jež se odvážíme poznat toliko v nouzi. Lucilla na ně narazila díky jedné mlhavé poznámce Odradové.

"Víš, co je na Gammu zajímavé? Hmm, žije tam společenství, které spojuje konzumace posvěcené stravy. Dávný zvyk z doby přistěhovalců, kteří nikdy neasimilovali - stranili se ostatních, s nelibostí pohlíželi na svazky vně své komunity a podobně. Přirozeně kolem sebe rozhazovali obvyklou mytickou drť: řeči, dohady. Aby se ještě více izolovali od ostatních. O to jim totiž jde."

Lucilla věděla o jednom starodávném společenství, které odpovídalo tomuto popisu. Byla zvědavá. Společenství, které měla na mysli, údajně vymřelo záhy po Druhém mezihvězdném stěhování. Uvážlivé hledání v Archivech podnítilo její zvědavost ještě více. Životní styly, legendami opředené popisy náboženských obřadů - obzvláště kandelabry - a tradice určitých dnů, během nichž byla zakázána jakákoli práce. A nebyli pouze na Gammu!

Jednoho dopoledne Lucilla využila neobvyklé chvíle nečinnosti a vstoupila do pracovny, aby si ověřila svoji "projektivní domněnku", která sice nebyla tak spolehlivá jako mentatská, ale zato jistě něčím víc než pouhou teorií.

"Řekla bych, že máš pro mě nový úkol."

"Vidím, že jsi strávila mnoho času v Archivech."

"Zdá se, že je to v této době užitečná činnost."

"Souvislosti?"

"Domněnka." To tajné společenství na Gammu - jsou to Židé, že?

"Tam, kam tě zanedlouho vyšleme, budeš možná potřebovat některé speciální informace." Krajně ledabylý tón.

Lucilla, aniž k tomu byla vyzvána, se usadila do židlopsa Bellondové.

Odradová uchopila pero, naškrábala něco na kus papíru, a podala ho Lucille tak, aby to neviděly transoči.

Lucilla pochopila, sklonila se nad kusem papíru a dala si ho těsně před oči.

"Tvá domněnka je správná. Musíš zemřít, než bys ji měla vyzradit. To je cena za jejich spolupráci, známka nesmírné důvěry." Lucilla zprávu roztrhala.

Odradová pomocí oční a dlaňové identifikace otevřela panel na stěně za svými zády. Vytáhla z něj malý riduliánský krystal a podala ho Lucille. Byl teplý, ale Lucilla ucítila mrazení. Co mohlo být tak tajného? Odradová vysunula zpod stolu bezpečnostní kuklu.

Lucilla rozechvělou rukou zasadila krystal do lůžka a natáhla si kuklu. V její hlavě se okamžitě začala formovat slova. Prastarý způsob řeči začínal dostávat smysl: "Lidé, k nimž se upírá tvá pozornost, jsou Židé. Před dávnými věky učinili jisté defenzivní rozhodnutí. Vyhnout se opakujícím se pogromům úplným odchodem z veřejného života. Vesmírné lety to nejenže umožnily, nýbrž dokonce učinily zajímavým. Ukryli se na bezpočtu planet - takový soukromý Rozptyl - pravděpodobně existují planety, na kterých žijí jen oni. To ovšem neznamená, že upustili od pradávných praktik, v nichž díky nutným požadavkům přežití tolik vynikali. Staré náboženství nesporně přetrvává i nadále, byť v poněkud pozměněné podobě. Je pravděpodobné, že dávný rabbi by se za šábesovou menorou současné židovské domácnosti necítil nijak nezvykle. Jejich mlčenlivost je však taková, že člověk může bez sebemenšího podezření po Židově boku pracovat celý život. Říkají tomu Úplné utajení, a jsou si vědomi úskalí, které to s sebou přináší."

Lucilla to přijala bez …