Kacíři Duny

Lidé žijí nejlépe, když každý z nich má své místo, když každý ví, kam v pořádku věcí patří a čeho může dosáhnout. Znič místo a zničíš osobu.

BENEGESSERITSKÉ UČENÍ

Miles Teg o to přidělení na Gammu nestál. Mistr zbraní pro dítě-gholu? Dokonce i když je to takové dítě-ghola jako tohle, se vší tou historií, která se kolem něj točila? Byl to nepříjemný zásah do Tegova zaslouženého odpočinku.

Ale celý život žil jako vojenský mentat podle vůle Bene Gesseritu a dokázal si spočítat, jaké následky by mělo neuposlechnutí.

Quis custodiet ipsos custodiet?

Kdo ochrání ochránce? Kdo dohlédne, aby se ochránci nedopustili zločinu?

To byla otázka, kterou Teg při mnoha příležitostech podrobně rozebíral. Byl to jeden z pilířů jeho věrnosti Bene Gesseritu. Ať už si člověk myslel o Sesterstvu cokoli, rozhodně se u nich projevovala obdivuhodně důsledná cílevědomost.

Morální cílevědomost, ohodnotil to Teg.

Morální cílevědomost Bene Gesseritu se naprosto shodovala s Tegovými zásadami. To, že tyto zásady byly důsledkem benegesseritského kondicionování, nebylo podstatné. Racionální myšlení, zvlášť mentatsky racionální, nemohlo dojít k žádným jiným závěrům.

Teg se omezil jen na to základní: Pokud se byť jen jediný člověk řídí takovými zásadami, je vesmír o něco lepší. Nikdy nešlo o právo. Právo znamená sklonit se před zákonem - a zákon může být vrtošivá milenka, která je neustále vystavena rozmarům a předsudkům těch, kdo zákony vykonávají. Ne, šlo o spravedlnost, což je mnohem hlubší věc. Lidé, o nichž se rozhoduje, musejí cítit, že rozhodnutí je spravedlivé.

Pro Tega představovala taková tvrzení jako "litera zákona musí být dodržena" ohrožení zásad, kterými se řídil. Být spravedlivý znamená dohodu, předvídatelnou stálost a především loajalitu k těm nahoře i k těm dole. Vůdce, který se řídí těmito zásadami, nemusí být kontrolován zvenčí. Koná svou povinnost, protože je to správné. A neposlouchá proto, že se dá předvídat, že to tak je správné. Dělá to proto, že je to správné v daném okamžiku. Předvídání a předzvěstný smysl s tím nemají naprosto nic společného.

Teg věděl, že Atreidové jsou pověstní spolehlivým předzvěstným smyslem, ale nabubřele sebejisté výroky neměly v jeho vesmíru místo. Člověk prostě bral vesmír takový, jaký byl, a uplatnil své zásady, pokud mohl. Absolutních příkazů bylo v hierarchii vždycky uposlechnuto. Tarazová sice své pověření nepostavila jako absolutní příkaz, ale rozumělo se to samo sebou.

"Pro ten úkol se dokonale hodíš."

Žil dlouhý život s mnoha vrcholy a na odpočinek odešel se ctí. Teg věděl, že je starý, pomalý a že všechny chyby stáří číhají na okraji jeho vědomí, ale povolání do služby zrychlilo jeho reakce, i když byl nucen potlačit své přání odpovědět "Ne".

Ten úkol mu uložila Tarazová sama. Mocná nadřízená všech (včetně missionarie protectivy) si ho vybrala. Ne jen obyčejná Ctihodná matka, ale Ctihodná matka představená osobně.

Tarazová za ním přiletěla na Lernaeus, kde trávil dny svého odpočinku. Prokazovala mu tím poctu a on to věděl. Objevila se u jeho dveří bez ohlášení, doprovázena jen dvěma služebnými akolytkami a malou strážní jednotkou, v níž rozeznal některé známé tváře. Osobně je vycvičil. I čas, kdy přijela, byl zajímavý. Ráno, krátce po snídani. Znala rytmy jeho života a určitě věděla, že v tuhle hodinu je nejčilejší. To znamenalo, že chce, aby byl bdělý a na vrcholu svých schopností.

Patrin, Tegův dávný vojenský sluha, přivedl Tarazovou do obývacího pokoje ve východním křídle, malé a elegantní místnosti, zařízené jen pevným nábytkem. Tegova nechuť k židlopsům a jinému živému nábytku byla dobře známa. Když Patrin uváděl černě oděnou Matku představenou do místnosti, tvářil se kysele. Teg ten výraz okamžitě poznal. Patrinova dlouhá, bledá tvář se spoustou vrásek možná pro ostatní vypadala jako nepohnutá maska. Ale Teg si uvědomoval, jak se mu prohloubily rýhy kolem úst, jak zarputile se dívají ty staré oči. To znamenalo, že Tarazová cestou řekla něco, co Patrina znepokojilo.

Vysoká posuvná okna z těžkého plaskla nabízela na východní straně výhled na dlouhý svažitý trávník a na stromy u řeky. Tarazová se zastavila hned u vchodu a obdivovala ten výhled.

Teg stiskl knoflík. Výhled zakryly závěsy a rozsvítily se luminy. Tegovo jednání Tarazové řeklo, že si spočítal, že bude potřeba soukromí. Ještě to podtrhl tím, že Patrinovi přikázal: "Dohlédni, ať nás nikdo neruší."

"Rozkazy pro Jižní statek," dovolil si připomenout Patrin.

"Postarej se o to sám, prosím. Ty a Firus víte, co chci."

Patrin za sebou zavřel dveře trochu příliš zprudka. Byl to drobný signál, ale Tegovi řekl hodně.

Tarazová udělala další krok do místnosti a rozhlédla se. "Limetově zelená," řekla. "Jedna z mých oblíbených barev. Tvoje matka měla dobrý vkus."

Tega ta poznámka potěšila. Měl tuhle budovu a tohle místo ze srdce rád. Jeho rodina tu žila teprve tři generace, ale ty už po sobě stačily zanechat mnoho stop. Nápady jeho matky zůstaly v mnoha místnostech nedotčené.

"Milovat zemi a místa je bezpečné," podotkl Teg.

"Obzvlášť se mi líbily ty hnědooranžové koberce v hale a ta mozaika nad vchodovými dveřmi," pokračovala Tarazová. "Ta je určitě starožitná."

"Nepřijela jsi sem popovídat si o zařizování domů, že?" zarazil ji Teg.

Tarazová se zasmála.

Měla vysoko posazený hlas a Sesterstvo ji naučilo používat ho s ničivou účinností. Byl to hlas, který nebylo snadné ignorovat, dokonce i když mluvila tak záměrně obyčejně jako teď. Teg ji viděl v benegesseritské Radě. Tam jednala rozhodně a přesvědčivě, každé její slovo naznačovalo, v jak bystré mysli se zrodilo. I teď z jejího chování vycítil důležité rozhodnutí.

Teg ukázal na zeleně polstrovanou židli po své levici. Podívala se na ni, znovu se rychle rozhlédla po místnosti a potlačila úsměv.

Vsadila by se, že v celém domě není ani jediný židlopes. Teg byl starožitnost a starožitnostmi se také obklopoval. Posadila se, uhladila si háv a čekala, až se Teg posadí na stejnou židli proti ní.

"Mrzí mě, že tě musím požádat, abys př…