Kacíři Duny

Tím, že věříte v singularity, v zrnka absolutních pravd, popíráte pohyb, dokonce i pohyb vývoje! Zatímco necháváte zrnitý vesmír přetrvávat ve svém vědomí, jste slepí vůči pohybu. Když se věci mění, váš absolutní vesmír mizí, není už dosažitelný vnímáním, které jste si sami omezili. Vesmír se pohnul mimo váš dosah.

PRVNÍ VERZE ATREIDSKÉHO MANIFESTU, ARCHIVY BENE GESSERITU

Tarazová si položila ruce na spánky, dlaněmi před uši, a stiskla. Dokonce i její prsty cítily únavu, která tam vevnitř sídlila: přímo mezi dlaněmi - vyčerpání. Krátké mrknutí a ona upadla do relaxačního transu. Ruce na hlavě byly jedinými ohnisky, v nichž si uvědomovala materiální skutečnost.

Sto úderů srdce.

Tohle provozovala pravidelně od doby, co se to naučila jako dítě. Byla to jedna z jejích prvních benegesseritských dovedností. Přesně sto úderů srdce. Po všech těch letech cvičení je její tělo dokázalo odměřit automaticky jako podle vnitřního metronomu.

Když při čísle sto otevřela oči, cítila se lépe. Doufala, že bude moci ještě aspoň dvě hodiny pracovat, než ji únava znova přemůže. Těch sto úderů srdce jí v životě už přineslo roky bdění navíc.

Ovšem dnes se při myšlence na tenhle trik propadla hluboko do minulosti. Vrátila se do dětství, do školní ložnice, kde v noci Sestra proktorka procházela uličkami, aby se ubezpečila, že všechny zůstanou poslušně spát ve svých postelích.

Sestra Baramová, noční proktorka.

Tarazová si to jméno nevybavila už roky. Sestra Baramová byla malá a obtloustlá a byla to neúspěšná Ctihodná matka. Nebyl k tomu žádný viditelný důvod, ale Sestry lékařky a doktoři ze Súkovy školy na ní něco našli. Baramové nebylo nikdy povoleno pokusit se o melanžovou agonii. To, co o své vadě věděla, sdělovala celkem ochotně. Objevili to u ní, když jí bylo asi sedmnáct: periodické nervové chvění, které se projevovalo, když usínala. Byl to symptom něčeho hlubšího v ní, co také způsobilo, že byla sterilizována. Právě kvůli tomu chvění Baramová v noci špatně spala. Hlídat v ložnici byl tedy úkol, který jí byl přidělen celkem automaticky.

Baramová měla i jiné slabosti, které její nadřízené nezjistily. Dítě, které nemohlo spát a batolilo se do umývárny, mohlo občas zlákat Baramovou k šeptanému rozhovoru. Naivním otázkám se dostávalo většinou naivních odpovědí, ale občas Baramová prozradila i nějakou užitečnou vědomost. To ona naučila Tarazovou ten trik s relaxací.

Jednoho rána našla jedna ze starších dívek v umývárně Baramovou mrtvou. Chvění noční proktorky bylo symptomem fatální vady, což byl fakt důležitý především pro Genetické mistryně a jejich nekonečné záznamy.

Protože Bene Gesserit obvykle zařazoval "individuální výcvik smrti" až do vzdělání akolytek, a i to poměrně pozdě, byla Baramová první mrtvý člověk, kterého Tarazová kdy viděla. Tělo sestry Baramové našli ležet částečně pod umyvadlem, pravou tváří přitisknuté k dlaždicové podlaze, levou ruku měla zachycenou v trubkách pod umyvadlem. Snažila se své řítící se tělo ještě zvednout a při tom pokusu ji zastihla smrt, která poslední pohyb zvěčnila stejně jako hmyz chycený v jantaru.

Když sestru Baramovou obraceli, aby ji odnesli, Tarazová viděla červenou skvrnu v místě, kde byla tvář přitisknuta k podlaze. Denní proktorka to znamení vysvětlila s vědeckou praktičností. Tyto potenciální Ctihodné matky mohou jakoukoli zkušenost proměnit v údaje, kterých později, jako akolytky, využijí ve svých "konverzacích se smrtí".

Posmrtná bledost.

Teď když Tarazová seděla u svého stolu v Kapitule, už tolik roků vzdálená té události, musela použít svou přesně zaměřenou sílu koncentrace k tomu, aby tu vzpomínku zahnala a aby se mohla vrátit k práci, která před ní ležela. Tolik poučení. Její paměť byla tak děsivě plná. Bylo v ní uloženo tolik životů. Znovu se ujistila, že je naživu, když se podívala na práci před sebou. Má co dělat. Je jí zapotřebí. Tarazová se dychtivě sklonila nad svými úkoly.

K čertu s tím, že bylo nezbytné cvičit gholu na Gammu!

Ale u tohoto gholy to potřeba bylo. Obeznámenost se zemí, po které chodil, musela nutně předcházet obnovení jeho původní osobnosti.

Bylo moudré vyslat Burzmaliho do arény Gammu. Jestli Miles skutečně našel nějaký úkryt… jestli se teď někdy vynoří, bude potřebovat veškerou pomoc, které se mu může dostat. Znovu uvažovala, jestli je vhodný čas sehrát předzvěstnou hru. Bylo to tak nebezpečné! A Tleilaxané byli upozorněni, že bude možná zapotřebí jejich náhradního gholy.

"Připravte ho k dodání."

Její mysl přeskočila k problému Rakis. Ten hlupák Tuek měl být pečlivěji sledován. Jak dlouho ho může bez nebezpečí ztělesňovat Tvarový tanečník? To, jak se Odradová rozhodla přímo na místě, bylo ovšem správné. Postavila Tleilaxana do neudržitelné pozice. Podvod může být odhalen a Bene Tleilax se propadnou do propasti nenávisti.

Hra kolem plánu Bene Gesseritu byla teď velmi choulostivá. Už celé generace nabízeli rakiským kněžím vnadidlo spojenectví s Bene Gesseritem. Ale teď! Tleilaxané musejí brát v úvahu, že byli vybráni oni, ne kněží. Trojstranné spojenectví, které vytvořila Odradová, vedlo kněží k domněnce, že každá Ctihodná matka složí Přísahu poslušnosti Rozdělenému Bohu. Kněžská rada bude při myšlence na něco takového přímo koktat nadšením. Tleilaxané v tom samozřejmě viděli příležitost vytvořit monopol na koření a konečně ovládnout ten jediný zdroj, který byl na nich nezávislý.

Zaklepání na dveře řeklo Tarazové, že přišla její akolytka s čajem. Tak zněl trvalý příkaz pro dny, kdy Matka představená pracovala dlouho do noci. Tarazová se podívala na stolní časomíru, iksanský přístroj tak přesný, že se předběhne nebo zpozdí jen o vteřinu za století; 1.23,11.

Zavolala na akolytku, že může dál. Dívka, bledá plavovláska s chladně pozornýma očima, vstoupila a sklonila se, aby obsah svého tácu vyrovnala vedle Tarazové.

Tarazová si dívky nevšímala a dál upírala oči na práci, která jí dosud zbývala na stole. Ještě je tolik co dělat. Práce je mnohem důležitější než spánek. Ale hlava ji bolela a ona cítila výmluvn…