Kacíři Duny

Život nemůže najít důvody k tomu, aby sám sebe udržoval, nemůže být zdrojem slušných vzájemných ohledů, pokud se každý z nás nerozhodne takové vlastnosti do něj vložit.

CHENOEHOVÁ: ROZHOVORY S LETEM II.

Hedley Tuek, velekněz Rozděleného Boha, se na Stirose stále více zlobil. I když byl Stiros příliš starý, než aby mohl sám doufat, že usedne na lavici velekněze, měl syny, vnuky a spoustu synovců. Stiros svou osobní ctižádost převedl na svou rodinu. Cynický člověk, ten Stiros. Byl představitelem mocné frakce kněží, takzvaného "vědeckého společenství", jejíž vliv byl zákeřný a pronikal všude. Jejich názory se nebezpečně blížily kacířství.

Tuek si připomněl, že nejeden velekněz se už ztratil v poušti při různých politováníhodných nehodách. Stiros a jeho klika byli schopni takovou nehodu zorganizovat.

V Kénu bylo odpoledne a Stiros právě odešel, zjevně nespokojený. Stiros chtěl, aby se Tuek osobně vypravil do pouště sledovat příští Sheeanino dobrodružství. Tuekovi ale bylo to pozvání podezřelé a odmítl ho.

Následovala podivná hádka, plná narážek a nejasných zmínek o Sheeanině chování i mnohomluvných útoků na Bene Gesserit. Stiros, vždycky podezřívavý vůči Sesterstvu, pojal okamžitou nechuť vůči nové velitelce Pevnosti Bene Gesseritu na Rakis, té… jak se vlastně jmenuje? Ano, Odradová. Divné jméno, ale Sestry obvykle mívají taková divná jména. Mají na to právo. Bůh sám nikdy neřekl, že by Bene Gesserit nebyl v zásadě v pořádku. Proti jednotlivým Sestrám se vyslovil, to ano, ale Sesterstvo jako takové sdílelo Boží Svatou vizi.

Tuekovi se nelíbilo, jak Stiros mluví o Sheeaně. Cynicky. Tuek nakonec umlčel Stirose prohlášeními vyslovenými tady ve svatyni, před vysokým oltářem a obrazy Rozděleného Boha. Paprsky přenášené přes hranoly vrhaly přes lehký opar kadidla ze spalované melanže úzké proužky záře na dvojitou řadu vysokých sloupů, které vedly k oltáři. Tuek věděl, že odtud jdou jeho slova přímo k Bohu.

"Prostřednictvím naší moderní Siony jedná Bůh," řekl Tuek Stirosovi a všiml si přitom zmatku ve tváři starého rádce. "Sheeana je živoucí připomínkou Siony, lidského nástroje, který Ho proměnil v Jeho současná Rozdělení."

Stiros zuřil a říkal věci, které by se neodvážil opakovat před celou Radou. Příliš se spoléhal na svou dlouhou známost s Tuekem.

"Říkám ti, že ona si tady sedí a dospělí kolem se div nepřetrhnou, jen aby se před ní ospravedlnili -"

"A před Bohem!" Taková slova nemohl Tuek nechat jen tak projít.

Stiros se naklonil těsně k veleknězi a zasyčel: "Ona je v centru výukového systému, který plní všechno, co si její fantazie vymyslí. Nic jí neodepřeme!"

"To je správné."

Stiros ale pokračoval, jako by Tuek nic neřekl: "Cania jí donesla záznamy z Dár-es-Balátu!"

"Já jsem Kniha osudu," protáhl zpěvavě Tuek. Citoval Boží slova z pokladu z Dár-es-Balátu.

"Přesně tak! A ona poslouchá každé slovo!"

"A proč tě to znepokojuje?" zeptal se Tuek svým nejklidnějším tónem.

"My nezkoušíme její znalosti. Ona zkouší naše!"

"Bůh si to tak asi přeje."

Hořký hněv ve Stirosově tváři byl zjevný. Tuek si toho všiml a čekal, než starý rádce sebere další argumenty. Zdroje takových argumentů byly samozřejmě obrovské. Tuek to nepopíral. Důležitý byl jejich výklad. Proto také musí být velekněz hlavním vykladačem. I přes způsob, jakým kněží nazírají historii (nebo možná právě proto), vědí hodně o tom, jak se stalo, že se Bůh rozhodl usadit na Rakis. Mají Dár-es-Balát a celý jeho obsah - nejstarší známý neprostor ve vesmíru. Po celá tisíciletí, zatímco Šaj-hulúd měnil zelenou planetu Arrakis v pouštní Rakis, čekal Dár-es-Balát pod pískem. Z tohoto Svatého pokladu získali kněží Boží hlas, Jeho tištěná slova a dokonce holofotografie. Všechno bylo vysvětleno a oni proto věděli, že poušť na povrchu Rakis napodobuje původní podobu planety, to, jak vypadala na začátku, kdy byla jediným známým zdrojem Svatého koření.

"Ptá se na Boží rodinu," začal zase Stiros. "Proč by se ptala na -"

"Zkouší nás. Přisuzujeme Jim takové postavení, jaké si zaslouží? Ctihodné matce Jessice, jejímu synovi Muad'Dibovi a jeho synovi Letovi II. - Svatému triumvirátu nebes?"

"Letovi III.," zavrčel Stiros. "Co ten druhý Leto, ten, který zemřel rukou sardaukarů? Co on?"

"Opatrně, Stirosi," varoval Tuek. "Víš dobře, že můj pradědeček se proti takovým otázkám vyslovil právě z téhle lavice. Náš Rozdělený Bůh se převtělil, část z něj zůstala v nebi, aby vykonával Vládu. Tato jeho část se tím stala bezejmennou, jak tomu vždycky je u Skutečné podstaty Boha!"

"Ano?"

Tuek slyšel v hlase starého muže cynismus. Stirosova slova jako by zůstala viset ve vzduchu prosyceném kadidlem a říkala si o hrozný trest.

"Tak proč se ptá, jak byl náš Leto proměněn v Rozděleného Boha?" nedal se Stiros.

Bere snad Stiros v potaz Svatou proměnu? Tueka to šokovalo. Řekl: "Až přijde čas, osvětlí nám to."

"Naše ubohá vysvětlení ji musejí děsit," ušklíbl se Stiros.

"Zacházíš příliš daleko, Stirosi!"

"Skutečně? Nepovažuješ snad za poučné, že se ptá, jak píseční pstruzi uzavírají do sebe většinu vody na Rakis a obnovují poušť?"

Tuek se snažil nedat na sobě znát svůj vzrůstající hněv. Stiros sice skutečně představoval mocnou frakci kněží, ale jeho tón a jeho slova vyvolávaly otázky, na které velekněží už dávno odpověděli. Proměnou Leta II. se zrodili nesčetní píseční pstruzi, z nichž každý měl v sobě kousek Něj. Z písečných pstruhů povstal Rozdělený Bůh: Ten sled byl znám a uctíván. Pochybovat o něm znamenalo popírat Boha.

"Sedíš tu a neděláš nic!" obvinil ho Stiros. "Jsme pěšáci na -"

"Dost!" Tuek už měl cynismu toho starce právě tak dost. Důstojně se napřímil a vyslovil Boží slova:

"Váš Pán ví velmi dobře, co máte v srdci. Vaše duše postačí, abyste byli zváženi. Nepotřebuji žádné svědky. Nenasloucháte své duši, místo toho nasloucháte své zlobě a hněvu."

Stiros rozhněvaně odešel.

Tuek dlouho přemýšlel, pak se oblékl do toho nejvhodnějšího roucha v bílé, zlaté a purpurové barvě. Šel navštívit Sheeanu.

Sheeana byla ve střešní zahradě na vr…