Arrakis učí filozofii nože - uřízneš to, co není dokončené, a řekneš: »A teď už je to dokončené, protože to končí zde.«
PRINCEZNA IRULÁN: SEBRANÁ RČENÍ MUAD’DIBA
Na konci chodby se prudce zastavil rozběhnutý muž v harkonnenské uniformě. Věnoval pátravý pohled Yuehovi, letmé sklouznutí zraku Mapesině tělu a vévodovi ležícímu s roztaženýma rukama a nohama. Muž držel v pravici laserpal. Vyzařovala z něho jakási krutost, dojem tvrdostí a sebevědomí, které Yuehem otřáslo.
Sardaukar, řekl si Yueh. A bašár, podle toho, jak vypadá. Asi jeden z imperátorových bašárů, kterého sem vyslali, aby na všechno dohlédl. Na tom, jakou má uniformu, nezáleží, žádné přestrojení je nezmění.
»Vy jste Yueh,« pronesl muž. Zahleděl se hloubavě na prstence Sukovy školy v doktorových vlasech, pozorným pohledem spočinul na démantovém tetování a pak pohlédl Yuehovi do očí.
»Jsem Yueh,« potvrdil doktor.
»Můžete si dát pohov, Yuehu,« řekl muž. »Když jste spustil domovní štíty, vpadli jsme rovnou dovnitř. Všechno zde máme pod kontrolou. Toto je vévoda?«
»Je to vévoda.«
»Mrtev?«
»Pouze v bezvědomí. Měl byste ho spoutat.«
»Jak jsou na tom ti ostatní?« Muž ukázal krátkým pohledem do chodby, kde leželo Mapesino tělo.
»Bohužel hůř,« pronesl málo zřetelně Yueh.
»Bohužel?« vyhrkl sardaukar opovržlivě. Přiblížil se a prohlédl si vévodu. »Tak tohle je velký Purpurový vévoda.«
Kdybych měl pochybnosti o tom, kdo ten člověk je, tímto by se rozptýlily, pomyslel si Yueh. Jedině imperátor říká Atreidovi Purpurový vévoda.
Sardaukar se sehnul a odřízl znak s purpurovým jestřábem z Letovy uniformy. »Na památku,« prohodil. »Kde je vévodský pečetní prsten?«
»Nemá ho u sebe,« odpověděl Yueh.
»To vidím taky!« utrhl se sardaukar.
Yueh strnul, polkl. Jestli mě zmáčknou, předvedou k mluvčí pravdy, zjistí všechno o prstenu, o toptéře, kterou jsem nachystal - všechno selže.
»Vévoda někdy posílal svého posla s prstenem na důkaz, že rozkaz je přímo od něho,« vysvětloval Yueh.
»Musel mít zatraceně důvěryhodné posly,« zabručel sardaukar.
»Nesvážete ho?« odvážil se Yueh.
»Jak dlouho bude v bezvědomí?«
»Asi tak dvě hodiny. Nedal jsem mu tak přesně odměřenou dávku jako té ženě a chlapci.«
Sardaukar kopl vévodu špičkou do boku. »Toho se není třeba bát, i kdyby byl vzhůru. Kdy se probudí ta ženská s klukem?«
»Asi za deset minut.«
»Tak brzy?«
»Řekli mi že baron přijede ihned za svými vojáky.«
»To přijede. Vy počkáte venku, Yuehu.« Vyslal na Yueha nelítostný pohled. »A padejte!«
Yueh sklouzl očima na Leta. »Co bude...«
»Dodáme ho baronovi hezky a řádně převázaného jako drůbež na grilování.« Sardaukar pohlédl na démantové tetování na doktorově čele. »Vás znají; v domě vám nebude hrozit nebezpečí. Teď už nemáme čas na klábosení, zrádče. Jak slyším, ostatní už přicházejí.«
Zrádce, pomyslel si Yueh. Sklopil oči a protlačil se kolem sardaukara; věděl, že to slovo předurčuje, jak si ho bude připomínat historie: Yueh, zrádce.
Cestou k přednímu vchodu prošel kolem více těl, věnoval jim letmé pohledy v obavě, že některé z nich může patřit Paulovi nebo Jessice. Těla však patřila buď domovní osobní stráži, nebo měla na sobě harkonnenské uniformy.
Když se vynořil z hlavního vchodu do noci prozářené plameny, harkonnenští strážní zaujali pohotovostní polohu a pozorně ho očima sledovali. Palmy podél silnice hořely, zapálili je, aby osvětlovaly sídlo. Oranžovými plameny se vzhůru prodíral černý dým z hořlavin.
»To je zrádce,« poznamenal kdosi.
»Baron se s ním bude chtít brzy setkat,« řekl někdo jiný.
Musím zajít k toptéře, řekl si Yueh. Musím tam schovat vévodský pečetní prsten tak, aby ho Paul našel. A náhle se ho zmocnil strach. Jestliže mě Idaho bude podezřívat nebo propadne netrpělivosti - jestliže nepočká a nepoletí přesně tam, kam jsem mu řekl - Jessica a Paul zabití neujdou. Nebude mi dopřána ani ta nejmenší útěcha v mém počínání.
Harkonnenský strážný ho pustil: »Počkejte tam někde stranou.«
Náhle si Yueh připadl jako ztroskotanec v místě zkázy, v němž nic ne…
