PŘÍLOHY
PŘÍLOHA PRVNÍ
EKOLOGIE DUNY
Pro konečný prostor existuje určitá hranice, za niž se snižuje stupeň volnosti tak, jak se zvyšuje kvantita. To platí pro lidské bytosti v konečném prostoru stejně jako pro molekuly plynu v neprodyšně zazátkované baňce. V případě lidi nejde o to, kolik by jich mohlo uvnitř systému přežit, ale o to, jaký existenční způsob je schůdný pro ty, kterým se podaří přežít.
PARDOT KYNES. PRVNÍ PLANETOLOG ARRAKISU
Na člověka, který zavítá na Arrakis poprvé, zapůsobí nehostinná krajina většinou zdrcujícím dojmem. Takového cizince asi napadne, že by zde pod širým nebem nemohlo nic žít ani růst, že je to skutečná pustina, která úrodná nikdy nebyla a nikdy nebude.
Pro Pardota Kynese představovala ta planeta pouze energetický systém, stroj poháněný svým sluncem, který bylo třeba přestavět tak, aby vyhovoval potřebám člověka. Okamžité se ve svých úvahách soustředil na volně žijící obyvatelstvo, na fremeny. Jaké pokušení představovali! Jakým nástrojem by se mohli stát! Fremeni - ekologická a geologická síla téměř nevyčerpatelných možností.
V mnohém to byl přímý a jednoduchý člověk, ten Pardot Kynes. Je třeba obejít Harkonnenova omezovací nařízení? Dobrá. Tak se oženíš s fremenskou ženou. Až ti dá fremenského syna, začneš u něho, Lieta-Kynese, a u ostatních dětí s výukou abecedy ekologie a vytvářením nové řeči ze symboliky, která je vyzbrojí myšlenkami, jak manipulovat s celou krajinou, jejím podnebím a omezením ročních dob, a nakonec, jak prostřednictvím všech představ o síle proniknout do závratného vědomí řádu.
»Krása pohybu a rovnováhy je nepopiratelně inherentní každé planetě vhodné pro člověka,« říkával Kynes. »V této kráse vidíte dynamický stabilizující účinek, který je nutný pro veškeré životní formy. Jeho cíl je jednoduchý: podporovat a poskytovat stále rozmanitější, ale koordinované struktury. Život zlepšuje schopnost uzavřeného systému uživit život. Život - veškeré jeho formy - slouží životu. Život poskytuje životu stále bohatější nezbytné složky výživy tak, jak se stává rozmanitější. Celá krajina ožije, když ji provážou vzájemné vztahy a vztahy uvnitř vztahů.«
Takto hovoříval Pardot Kynes na přednáškách v podzemí síče.
Než se však k takovým přednáškám dostal, musel nejdříve přesvědčit fremeny. Abyste pochopili, jak se mu něco takového podařilo, musíte si především uvědomit, že ke každému problému přistupoval s nezměrnou cílevědomostí a naivitou. Nebyl prostomyslný, pouze se nechtěl rozptylovat.
Jednoho horkého odpoledne prováděl na Arrakisu v jednosedadlovém pozemním vozidle územní průzkum, když se stal náhodným svědkem odsouzeníhodné, nechutné události. Bylo to nedaleko vesnice Větrná za Štítovým valem. Šest harkonnenských žoldáků, vybavených štíty a plně ozbrojených, tam chytilo tři fremenské mladíky. Pro Kynese to byla obyčejná rvačka, spíš komedie než skutečnost, pokud si plně neuvědomil, že harkonnenští zamýšlejí fremeny zabít. V té chvíli byl už jeden z mladíků sražen k zemi a krvácel z tepny, a i když na zemi leželi také dva z žoldáků, stále zůstávali v převaze čtyři ozbrojenci proti dvěma výrostkům.
Kynes nebyl žádný hrdina, byl pouze posedlý svým záměrem a byl opatrný. Harkonnenové zabíjeli fremeny; ničili mu nástroje, s nimiž chtěl přetvořit planetu! Zapnul si ochranný štít, přihrnul se k nim a mihrotem dostal dva Harkonneny dřív, než si uvědomili, že je za nimi. Obratně se vyhnul ráně mečem vedené jedním ze zbývajících útočníků, na oplátku mu čistým entrisseur prořízl hrdlo a posledního žoldáka přenechal dvěma fremenským mladíkům, aby se mohl plně věnovat záchraně mládence ležícího na zemi. A toho mládence skutečně zachránil... mezitím byl ovšem šestý Harkonnen odesílán na onen svět.
Nyní nastala hezky choulostivá situace! Fremeni nevěděli, jak se ke Kynesovi zachovat. Samozřejmě že věděli, o koho jde. Na Arrakis se na zapřenou nejezdilo a osobní materiál o každém novém si cestu do fremenských pevností našel. Poznali ho: byl to imperiální zaměstnanec.
Ale zabil H…
