Není úniku - platíme za násilnosti svých předků.
PRINCEZNA IRULÁN: SEBRANÁ RČENÍ MUAD’DIBA
Když Jessica zaslechla z velké haly hluk, rozsvítila světlo vedle své postele. Hodiny nebyly správně seřízeny na místní čas, a proto musela odečíst dvacet jedna minut, aby zjistila, že jsou asi dvě hodiny po půlnoci.
Hluk byl hlasitý a nesouvislý.
Zaútočili Harkonnenové? ptala se sama sebe.
Vyklouzla z postele, zahleděla se na obrazovky monitorů, aby zjistila, kde jsou její nejbližší. Obrazovka prozradila, že Paul spí v hluboko položené sklepní místnosti, kterou mu narychlo předělali na ložnici. Do těch míst hluk zřejmě nepronikal. Ve vévodově pokoji nikdo nebyl, postel nebyla zmačkaná. Byl ještě na polním velitelském stanovišti?
Jessica stála uprostřed místnosti a soustředěně naslouchala.
Zaslechla jeden výkřik, nejasný hlas. Pak slyšela, že někdo volá doktora Yueha. Uchopila plášť, přehodila jej přes ramena, nohy zasunula do trepek, řemínkem si připevnila k noze krispel.
Znovu se ozval hlas, který volal doktora Yueha.
Jessica si ještě ovázala plášť páskem a vstoupila do chodby. Pak jí mozkem pronikla myšlenka: Co když je Leto zraněn?
Běžela a připadlo jí, že chodba se pod jejíma nohama táhne do nekonečna. Na jejím konci zabočila pod klenutý oblouk, proběhla jídelnou a pak chodbou do velké haly. Zjistila, že je zde plno jasu, všechny nástěnné suspenzory svítily na plný výkon.
Po pravé straně, poblíž předního vchodu, zahlédla dva příslušníky osobní stráže, kteří mezi sebou drželi Duncana Idaha. Idahovi volně visela hlava dopředu. A na ten výjev náhle padlo ticho, přerušované prudkým oddechováním.
Jeden z příslušníků osobní stráže pronesl k Idahovi s výčitkou: »Vidíš, co jsi proved? Probudil jsi lady Jessiku!«
Za muži vlály velké závěsy a odkrývaly pohled na otevřené přední dveře. Po vévodovi nebo Yuehovi nebylo ani vidu ani slechu. Na jedné straně stála Mapes a netečně se na Idaha dívala. Na sobě měla hnědý dlouhý plášť lemovaný klikatým vzorem, nohy jí vězely v nezavázaných pouštních botách.
»Tak j-já probu-dil la-dy Jes-siku,« zabručel Idaho. Obrátil obličej ke stropu a zakřičel: »Poprvé... jsem si zkrvavil meč... na Grum-manu!«
Velká matko! On je opily! uvědomila si Jessica.
V Idahově tmavém okrouhlém obličeji seděl zamračený výraz. Kadeřavé vlasy připomínající srst černé kozy měl slepené špínou. Pod zubovitě natrženou tunikou byla vidět hedvábná košile, kterou si oblékl na včerejší slavnostní večeři.
Jessica k němu zamířila.
Jeden ze strážců ji pozdravil úklonou hlavy, ale Idaha nepustil. »Nevěděli jsme, co si s ním počít, má lady. Tropil venku výtržnost a nechtěl dovnitř. Měli jsme strach, že by ho mohli přijít okukovat domorodci. Což by nešlo. Uškodilo by nám to tady na reputaci.«
»Kde byl?« zeptala se Jessica.
»Doprovázel z večeře domů jednu z těch mladých dam, má lady. Na Hawatův příkaz.«
»Jakou mladou dámu?«
»Jednu z těch holek, co dělají společnice. Rozumíte, má lady?« Zalétl pohledem k Mapes a ztišil hlas. »Vždycky se obracejí na Idaha, když jde o speciální dohled nad dámami.«
A Jessica si pomyslela: To ano, ale proč je opily?
Zamračila se a obrátila se k hospodyni. »Mapes, přines nějaký povzbuzující prostředek. Třeba kofein. Snad ještě zůstalo trochu kořeněné kávy.«
Mapes pokrčila rameny a zamířila do kuchyně. Nezašněrované pouštní boty mlaskaly o kamennou podlahu.
Idaho zakýval nejistou hlavou, pod ostrým úhlem stočil pohled na Jessiku. »Za-bil jsem přes t-tři s-sta chláp-ků k-kvůli vévodovi,« soukal ze sebe zvolna. »Co-o mys-líte, p-proč jsem tady? N-ne-mů-žu ta-dy ž-žít pod ze-mí. N-ne-mů-žu ta-dy ž-žít na ze-mi. Co tod-leto je z-za dí-ru, h-ha?«
Pozornost Jessiky upoutal zvuk, který se ozval od vchodu do boční chodby. Otočila se a spatřila, jak k nim míří Yueh - v leví ruce se mu houpala lékařská brašna. Byl ve společenském obleku, obličej měl bledý, vypadal vyčerpaně. Na čele mu výrazně vystupovalo démantové tetování.
»Á, n-náš dokt-ůrek,« zvolal Idaho. »Cos-si z-zač, doktore? Řez-pík…
