Přišli jsme z Caladanu - ze světa, který je pro naší formu života rájem. Na Caladanu neexistovala nutnost budovat fyzický ráj nebo ráj ducha - mohli jsme ho ve skutečnosti vidět všude kolem sebe. Ale cena, kterou jsme zaplatili, byla cenou, jakou lidé vždy platí za dosažení ráje v tomto životě - stali jsme se měkcí, ztratili jsme říz.
PRINCEZNA IRULÁN: HOVORY S MUAD’DIBEM
»Tak ty jsi ten velký Gurney Halleck,« řekl muž.
Halleck stál a přes okrouhlou jeskynní kancelář upíral oči na pašeráka, který seděl za kovovým stolem. Pašerák měl na sobě fremenský oděv a v očích nádech modrého zbarvení svědčícího o tom, že zdroj jeho potravy není na Arrakisu. Kancelář byla věrnou napodobeninou hlavního řídícího střediska kosmické fregaty - spojovací zařízení a obrazovky podél třicetistupňového oblouku stěny, vedle nich pulty pro dálkové nabíjení a odpalování a stůl vyčnívající ze stěny - v částí zbývajícího oblouku.
»Jsem Staban Tuek, syn Esmara Tueka,« představil se pašerák.
»Pak jsi tedy ten, komu vděčím za pomoc, kterou jsme obdrželi,« řekl Halleck.
»Ach, vděčnost,« usmál se pašerák. »Posaď se.«
Ze stěny vedle obrazovek se vynořilo sedadlo a Halleck na něj s povzdechem usedl, cítil, jak je unaven. Na reflexním povrchu vedle pašeráka viděl svůj vlastní obraz a zamračil se, když z něho zjistil, jaké rýhy vryla únava do jeho poďobaného obličeje. Při, zamračení se mu zvlnila jizva po signutě, táhnoucí se podél čelisti.
Halleck se od svého obrazu odvrátil a zahleděl se na Tueka. Nyní si uvědomil, že pašerák nezapře rodinnou podobu - otcovo převislé obočí a neústupné, rovné tváře a nos.
»Tví muži mi řekli, že tvůj otec je mrtev, že ho zabili Harkonnenové,« řekl Halleck.
»Harkonnenové nebo zrádce z řad vašich lidí,« doplnil Tuek. Hněv zčásti přemohl Halleckovu únav. Napřímit se a položil otázku: »Znáš jméno zrádce?«
»Nemáme jistotu.«
»Thufir Hawat podezříval lady Jessiku.«
»Ach, tu benegesseritskou čarodějnici..., snad. Ale Hawat je teď zajatcem Harkonnenů.«
»Slyšel jsem.« Halleck se zhluboka nadechl. »Zdá se, že nás čeká další zabíjení.«
»Neuděláme nic, co by na nás obrátilo pozornost,« varoval Tuek.
Halleck strnul. »Ale...«
»Ty a ti z tvých lidí, které jsme zachránili, jste mezi námi v útočišti vítáni,« přerušil ho Tuek. »Hovoříš o vděčnosti. Dobrá. Svůj dluh u nás si tedy odpracujete. Schopní muži se nám vždycky hodí. Ale bez zaváhání vás zlikvidujem, jestliže proti harkonnenským podniknete sebemenší akci.«
»Vždyť ti, člověče, zabili otce!«
»Možná. A jestli zabili, řeknu ti, co by můj otec odpověděl těm, kdo jednají bez uvažování: “Kámen je těžký, i písek je těžký, ale hněv blázna je těžší než obojí dohromady.”«
»Nehodláš s tím tedy nic dělat?« zeptal se opovržlivě Halleck.
»Nic takového jsi ode mne neslyšel. Pouze říkám, že budu chránit naši dohodu s Gildou. Gilda chce, abychom jednali uváženě. Nepřítel se dá ničit i jinými způsoby.«
»Ach.«
»Ach ano. Jestli budeš mít náladu hledat tu čarodějnici, prosím. Ale musím tě upozornit, že možná jdeš pozdě..., jenže my pochybujeme, že ona je tím, po kom chceš jít.«
»Hawat se mýlil málokdy.«
»Dovolil, aby ho harkonnenští zajali.«
»Myslíš, že on je zrádcem?«
Tuek pokrčil rameny. »To se bavíme akademicky. Ale myslíme si, že ta čarodějnice je mrtvá. Alespoň Harkonnenové tomu věří.«
»O Harkonnenech toho víte zřejmě hodně.«
»Z náznaků a narážek..., z povídání a tipů.«
»Je nás čtyřiasedmdesát,« pronesl Halleck. »Jestli nás vážně chceš vzít k sobě do služeb, musíš být přesvědčen, že náš vévoda je mrtev.«
»Viděli jeho tělo.«
»A ten chlapec - mladý pan Paul - taky?« Halleck se pokusil polknout, ale měl příliš sevřené hrdlo.
»Podle toho, co jsme slyšeli naposledy, ztratil se se svou matkou v písečné bouři. Asi se po nich nikdy nenajdou ani jejich kosti.«
»Ta čarodějnice je tedy mrtvá..., všichni jsou mrtví.«
Tuek přikývl. »A říká se, že zde na Duně se opět dostane k moci bestie Rabban.«
»Hrabě Rabban z Lankiveilu?«
»Ano.«
Chvíli trvalo, než Halleck potlačil zách…
