Celá e-kniha Děti Duny ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Často se říká, můj milý Georade, že v melanžové zkušenosti je velká přirozená síla. Možná je to pravda. Přesto však ve mně přetrvávají značné pochybnosti o tom, že každé použití melanže přináší vždycky sílu. Zdá se mi, že jistí lidé zneužívají koření proti Božímu úradku. Slovy ekumény řečeno, znetvořili duši. Sbírají pěnu z povrchu melanže a myslí si, že tak získají milost. Posmívají se sobě rovným, škodí božství a zlomyslně křiví význam tohoto obrovského daru, a napravit toto zmrzačení není v lidských silách. Být skutečně zajedno se silou koření, nepokřiven v žádném směru, pln chvályhodné cti, k tomu si musí člověk být jist, že jeho činy a jeho slova se shodují. Když to, co děláš, má zlověstné následky, měl bys být souzen podle svých činů, a ne podle svých vysvětlení. Tak bychom měli také soudit Muad'Diba.
FORMALISTICKÁ HEREZE
Byla to malá místnost, kde bylo cítit ozon a kde vládlo zelenkavé příšeří zásluhou ztlumených iluminačních koulí a jediné obrazovky transoka. Obrazovka byla asi metr široká a asi dvě třetiny metru vysoká. Bylo na ní podrobně vidět holé skalnaté údolí, kde dva lazánští tygři hodovali na krvavých zbytcích nedávné kořisti. Na kopci nad tygry stál štíhlý muž v sardaukarské pracovní uniformě s odznakem levenbrecha na límci. Na prsou měl klávesnici servovysílače.
Proti obrazovce stálo veriformové suspenzorové křeslo, v něm seděla světlovlasá žena neurčitého věku. Měla srdčitý obličej a štíhlé ruce, které se teď zatínaly do područek křesla. Bohatá bílá říza ozdobená zlatem zakrývala její postavu. Krok od ní stál mohutný muž oblečený v bronzové a zlaté uniformě bašára starých imperiálních sardaukarů. Jeho prošedivělé vlasy byly nakrátko sestřihány kolem širokých, bezvýrazných rysů.
Žena zakašlala a řekla: "Šlo to, jak jsi předpovídal, Tyekaniku."
"Samozřejmě, princezno," řekl bašár chraplavě.
Usmála se nad napětím v jeho hlase a zeptala se: "Pověz mi, Tyekaniku, jak se bude mému synovi líbit jméno imperátor Farad'n I.?"
"Ten titul se pro něj hodí, princezno."
"Na to jsem se neptala."
"Možná nebude souhlasit s některými věcmi, které je třeba podniknout, abychom pro něj ten titul, ehm, získali."
"Tak tedy…" Obrátila se a podívala se na něj. "Sloužil jsi dobře mému otci. Nebyla tvoje chyba, že ztratil trůn ve prospěch toho Atreida. Ale ta ztráta tě nepochybně stejně palčivě trápí jako kteréhokoli -"
"Má pro mě princezna Wensicia nějaký zvláštní úkol?" zeptal se Tyekanik. Hlas měl stále chraplavý, ale teď se v něm ozval ostrý přízvuk.
"Skákat mi do řeči je zlozvyk, Tyekaniku," řekla.
Teď se usmál a odhalil přitom bílé zuby, které se zaleskly ve světle obrazovky. "Občas mi připomínáte vašeho otce," řekl. "Vždycky tohle kličkování před uložením choulostivého… ehm, úkolu."
Podívala se jinam, aby zakryla hněv, a zeptala se: "Opravdu si myslíš, že ti lazánci dosadí mého syna na trůn?"
"Je to pravděpodobné, princezno. Musíte připustit, že ti Atreidovi parchanti nebudou pro tyhle dva nic víc než šťavnaté sousto. A až budou ta dvojčata z cesty…" Pokrčil rameny.
"Vnuk Shaddama IV. je logickým následníkem," řekla. "Pokud dokážeme odstranit námitky fremenů, landsraadu a CHOAM, nemluvě už o některém zbylém Atreidovi, který by mohl -"
"Džávid mě ujišťuje, že jeho lidé zvládnou Alii docela snadno. Lady Jessicu k Atreidům nepočítám. Kdo ještě zbývá?"
"Landsraad a CHOAM se přikloní na tu stranu, kde uvidí zisk," řekla, "ale co fremeni?"
"Utopíme je v tom jejich Muad'Dibovském náboženství!"
"To se snadněji řekne, než udělá, milý Tyekaniku."
"Aha," řekl. "Už jsme zase u toho starého sporu."
"Rod Corrino udělal horší věci, aby se dostal k moci," řekla.
"Ale přijmout to… to mahdíovské náboženství!"
"Můj syn si tě váží," řekla.
"Princezno. Toužím po dni, kdy se rod Corrino vrátí na své právoplatné místo na trůně. A stejně po něm touží každý zbylý sardaukar na Saluse. Ale jestli -"
"Tyekaniku! Tohle je planeta Salusa Secundus. Nezvykej si na tu nedbalost, která se šíří Impériem. Plné jméno, úplný tit…
