Jakákoli cesta, která zužuje budoucí možnosti, se může stát smrtící pastí. Lidé se neproplétají bludištěm; obhlížejí široký obzor plný jedinečných příležitostí. Zužující pohled bludiště se může líbit jen tvorům, kteří strkají hlavy do písku. Sexuálně vytvořená jedinečnost a rozdíly chrání život a jeho chuť.
MANUÁL KOSMICKÉ GILDY
"Proč necítím žal?" Alia tu otázku vyslovila ke stropu své malé audienční síně, místnosti, kterou by mohla přejít deseti kroky na šířku a patnácti na délku. Byla tu dvě vysoká a úzká okna, z nichž bylo vidět na střechy Arrakénu a na Štítový val.
Bylo skoro poledne. Slunce pražilo do pánve, v níž byl Arrakén postaven.
Alia se podívala na Buera Agarvese, bývalého obyvatele Tabru a nynějšího pobočníka Zii, velitelky chrámových stráží. Agarves jí přinesl zprávu, že Džávid a Idaho jsou mrtví. Přišel s ním dav patolízalů, pomocníků a stráží a ještě víc se jich tísnilo venku, což znamenalo, že už znají Agarvesovu zprávu.
Špatné zprávy se na Arrakis šíří rychle.
Byl to malý muž, tenhle Agarves, na fremena měl nezvykle kulatou tvář, skoro dětskou. Patřil k té nové generaci, na níž se projevovala vodní tloušťka. Alia ho viděla tak, jako by se rozpadal na dva obrazy: jeden s vážnou tváří a opálově indigovýma očima, s ustaraným výrazem kolem úst, ten druhý byl smyslný a zranitelný, vzrušivě zranitelný. Zvlášť se jí líbily jeho plné rty.
I když nebylo ještě poledne, Alia měla pocit, že něco v tom ohromeném tichu kolem ní hovoří o soumraku.
Idaho měl zemřít za soumraku, řekla si.
"Jak to, Buere, že mi tu zprávu přinášíš ty?" zeptala se a všimla si, jak se mu v očích objevila ostražitá bystrost.
Agarves se pokusil polknout a pak promluvil zastřeným hlasem, který byl jen o něco hlasitější než šepot. "Byl jsem s Džávidem, vzpomínáte? A když mě… Stilgar poslal k vám, řekl, že vám mám vyřídit, že to je jeho poslední gesto poslušnosti."
"Poslední gesto poslušnosti," opakovala. "Co tím myslel?"
"Já nevím, lady Alio," řekl prosebně.
"Vysvětli mi znova, co jsi viděl," přikázala a napadlo ji, jak je její kůže podivně chladná.
"Viděl jsem…" Nervózně pohodil hlavou, zahleděl se na podlahu před Alií. "Viděl jsem Svatého chotě ležet mrtvého na podlaze ústřední chodby, a Džávid ležel mrtvý kousek odtamtud v postranní chodbě. Ženy je už připravovaly pro huanui."
"A Stilgar tě k té scéně přivolal?"
"Je to tak, má paní. Stilgar mě zavolal. Poslal pro mě Modiba Hrbáče, svého poslíčka. Modibo mě nijak nevaroval. Jen mi řekl, že mám přijít za Stilgarem."
"A ty jsi viděl tělo mého manžela ležet na podlaze."
Rychle se na ni podíval, znova sklopil oči k zemi a pak teprve kývl. "Ano, má paní. A vedle mrtvého Džávida. Stilgar mi řekl… řekl, že Džávida zabil Svatý choť."
"A říkáš, že mého manžela… Stilgar -"
"Řekl mi to on osobně, má paní. Stilgar řekl, že to udělal. Řekl, že ho Svatý choť vyprovokoval k zuřivosti."
"K zuřivosti," opakovala Alia. "Jak to udělal?"
"Neřekl mi to. Nikdo mi to neřekl. Ptal jsem se a nikdo mi to neřekl."
"A pak tě poslal ke mně s touhle zprávou?"
"Ano, má paní."
"Nemohl jsi nic dělat?"
Agarves si olízl rty a pak řekl: "Stilgar to přikázal, má paní. Je to jeho síč."
"Aha. A ty jsi vždycky poslouchal Stilgara."
"Poslouchal, má paní, dokud mě nezprostil mého závazku."
"Myslíš - když jsi byl poslán do služby ke mně?"
"Teď poslouchám jen vás, má paní."
"Opravdu? Řekni mi, Buere, kdybych ti poručila zabít Stilgara, tvého starého naíba, udělal bys to?"
Podíval se jí do očí, teď už pevněji. "Kdybyste to poručila, má paní."
"Poroučím to. Máš ponětí, kam odešel?"
"Do pouště; víc nevím, má paní."
"Kolik mužů vzal s sebou?"
"Asi polovinu všech schopných."
"A Ghanima a Irulán jsou s ním!"
"Ano, má paní. Ti, kdo odešli, jsou obtíženi ženami, dětmi a zavazadly. Stilgar dal každému na vybranou - jít s ním, nebo být zproštěni závazku. Mnozí se rozhodli nechat se zprostit. Zvolí si nového naíba."
"Jejich nového naíba vyberu já! A budeš to ty, Buere Agarvesi, toho dne, až mi přineseš…
