Fremeni byli první lidé, u nichž se vyvinula vědomá i podvědomá symbolika, kterou vyjadřovali pohyby a vztahy svého planetárního systému. Byli to vůbec první lidé kdekoli ve vesmíru, kteří byli schopni vyjádřit klimatické podmínky polomatematickým jazykem, jehož psané symboly zahrnují (a zvnitřňují) vnější vztahy. Jeho psaná podoba měla tvar toho, co bylo popisováno. Důvěrná místní znalost všeho, co mohlo napomoci životu, byla v tomto vývoji nezbytnou podmínkou. Rozsah vzájemného působení jazyka a systému můžeme posoudit podle faktu, že fremeni sami sebe brali jako slídící a pátravá zvířata.
HÁRK AL-ADA: LIET-KYNESŮV PŘÍBĚH
"Kaveh wahid," řekl Stilgar. Přines kávu. Pokynul zdviženou rukou pomocníkovi, který stál stranou u jediných dveří do strohé jeskynní místnosti, kde strávil tuto noc beze spánku. Bylo to místo, kde starý fremenský naíb obvykle pojídal svou spartánskou snídani - a už na ni byl skoro čas, ale po takové noci neměl hlad. Vstal a protáhl se.
Duncan Idaho seděl na nízkém polštáři kousek ode dveří a pokoušel se nezívat. Právě si uvědomil, že v hovoru zůstali se Stilgarem vzhůru celou noc.
"Odpusť, Stile," řekl. "Zdržel jsem tě celou noc."
"Zůstat celou noc vzhůru znamená prodloužit si život o den," odpověděl Stilgar a přijal tác s kávou, který mu podali ode dveří. Postrčil před Idaha nízkou lavici, postavil na ni tác a posadil se proti svému hostu.
Oba muži měli na sobě žlutá smuteční roucha, ale to Idahovo bylo vypůjčené a nosil je proto, že lidé v Tabru neměli rádi atreidskou zeleň jeho uniformy.
Stilgar nalil tmavou tekutinu z mohutné měděné konvice, napil se první a pozvedl šálek k Idahovi - starý fremenský zvyk: "Je to bezpečné; sám jsem se napil."
Kávu vařila Harah a připravila ji právě tak, jak ji měl Stilgar rád: kávové boby opražené do růžovohněda, roztlučené na jemný prášek v kamenném moždíři ještě za horka a okamžitě zavařené se špetkou melanže navrch.
Idaho nadechl melanžovou vůni, upil opatrně, ale hlučně. Pořád ještě nevěděl, jestli Stilgara přesvědčil. Jeho mentatské schopnosti se v těchto ranních hodinách nepříjemně zpomalily a všechny jeho výpočty nakonec narazily na ten nevyhnutelný údaj, který mu poskytl vzkaz od Gurneyho Hallecka.
Alia věděla o Letovi! Věděla to.
A musela to vědět díky Džávidovi.
"Musíš mě vyjmout ze svých omezení," řekl nakonec Idaho, pouštěje se znova do sporu.
Stilgar trval na svém. "Dohoda o neutralitě mě nutí dělat těžká rozhodnutí. Ghani je tu v bezpečí. Ty a Irulán jste tady v bezpečí. Ale nesmíte posílat žádné vzkazy. Dostávat ano, ale posílat ne. Dal jsem své slovo."
"Takhle se obvykle nezachází s hostem a dobrým přítelem, který s tebou sdílel nebezpečí," podotkl Idaho, i když věděl, že tohoto argumentu už neúspěšně použil předtím.
Stilgar odložil šálek, postavil ho pečlivě na jeho místo na tác a při řeči se na něj díval. "My fremeni nemáme výčitky svědomí pro stejné věci, které vyvolávají takové pocity u jiných," řekl. Zvedl oči k Idahovi.
Musím ho přimět, aby vzal Ghani a prchl odtud, myslel si Idaho. Řekl: "Neměl jsem v úmyslu vyvolávat v tobě výčitky svědomí."
"Já vím," kývl Stilgar. "Mluvím o tom proto, abych ti připomněl fremenský přístup, protože s tím máme co do činění: s fremeny. Dokonce i Alia přemýšlí jako fremenka."
"A kněží?"
"To je jiná věc," řekl Stilgar. "Ti chtějí, aby lidé polkli šedý vítr hříchu, aby si tohle zapamatovali na věky. Je to jako velká skvrna, kterou potřebují, aby rozeznali vlastní svatost." Promluvil vyrovnaným hlasem, ale Idaho slyšel tu hořkost a přemýšlel, proč ani hořkost Stilgarem nepohne.
"To je starý, prastarý trik autokratické vlády," připomněl Idaho. "Alia to dobře ví. Ti dobří se musejí cítit vinni. Na počátku pocitu viny je pocit neúspěchu. Dobrý autokrat poskytuje lidu mnoho příležitostí k neúspěchu."
"Všiml jsem si," podotkl Stilgar suše. "Ale musíš prominout, že ti ještě jednou připomenu, že mluvíš o své ženě. O Muad'Dibově sestře."
"Říkám ti, že je posedlá!"
"Mnozí to říkají. Bude se jedn…
