Děti Duny

Toto jsou iluze obecné historie, které musí úspěšné náboženství propagovat: Zlým lidem se nikdy nedaří; jen stateční si zaslouží odměnu; čestnost se vyplácí; činy mluví hlasitěji než slova; dobro vždycky zvítězí; dobrý skutek je sám sobě odměnou; každého špatného člověka je možno napravit; náboženské talismany chrání před posedlostí démony; jen ženy chápou dávná mysteria; bohatí jsou odsouzeni být nešťastní…

Z MANUÁLU MISSIONARIE PROTECTIVY

"Jmenuji se Muríz," řekl vyhublý fremen.

Seděl na kameni v jeskyni v přísvitu melanžové lucerny, jejíž mihotavé světlo odhalovalo vlhké stěny a tmavé díry v místech, kudy vedly chodby k tomuto místu. V jedné z těch chodeb bylo slyšet odkapávání vody, a i když zvuky vody byly nezbytnou součástí fremenského ráje, šest svázaných mužů naproti Murízovi nemělo z rytmického odkapávání žádné potěšení. Ve vzduchu bylo cítit pižmový pach destilátoru.

Mladík ve věku asi čtrnácti standardních let vyšel z chodby a postavil se po Murízově pravici. V obnaženém krispelu se odrazilo bledě žluté světlo lampy, když mladík zvedl čepel a krátce jí namířil na každého ze svázaných mužů.

Muríz ukázal na mladíka rukou a řekl: "To je můj syn, Assan Tárik, který podstoupí zkoušku mužnosti."

Muríz si odkašlal a podíval se postupně na všech šest zajatců. Seděli proti němu v polokruhu, pevně spoutáni lany z kořenného vlákna, nohy měli zkřížené a ruce za zády. Pouta končila pevnou smyčkou na hrdle každého z mužů. Filtršaty měli odříznuté u krku.

Svázaní muži se dívali na Muríze zpříma. Dva z nich měli na sobě volné exotické oděvy, které prozrazovaly bohaté obyvatele města Arrakén. Také jejich pleť byla hladší a světlejší než pleť jejich společníků, jejichž vyschlé rysy a kostnatá těla naznačovaly, že se narodili v poušti.

Muríz se podobal obyvatelům pouště, ale oči měl zapadlejší, hluboké jámy bez bělma, kterých se nedotklo ani světlo lampy. Jeho syn vypadal jako jeho nehotová kopie a v tváři měl nic neříkající výraz, který nedokázal dostatečně zakrýt jeho vnitřní zmatek.

"Mezi Zavrženci máme zvláštní zkoušku mužnosti," řekl Muríz. "Jednoho dne bude můj syn soudcem v Shulochu. Musíme vědět, zda bude schopen jednat tak, jak bude nezbytné. Naši soudci nesmějí zapomínat na Jacurutu a na náš den zoufalství. Kralizec, Boj uragánů, žije v našich srdcích." Vyslovil to bezvýrazně, jako součást rituálu.

Jeden z městských obyvatel s měkkými rysy naproti Murízovi se pohnul a řekl: "Děláte chybu, že s námi zacházíte jako se zajatci. Přišli jsme v míru na pouť umma."

Muríz kývl. "Přišli jste hledat …