Božský imperátor Duny

Nemůžete pochopit historii, aniž byste chápali její plynutí, její směřování a způsoby, jakými se v rámci takových sil pohybují vůdcové. Vůdce se snaží zvěčnit takové podmínky, v nichž je zapotřebí jeho vedení. To znamená, že vůdce potřebuje nezasvěcence. Pozorně sledujte mou kariéru. Já jsem zároveň vůdce i nezasvěcenec. Nedělám tu chybu, abych si myslel, že já jediný jsem stvořil Církev, která je zároveň Státem. To byla má funkce vůdce a za vzor mi mohlo sloužit mnoho historických modelů. Abyste pochopili mou roli nezasvěcence, prohlédněte si umění mé doby. To umění je barbarské. Nejoblíbenější druh poezie? Epika. Oblíbený dramatický ideál? Hrdinství. Tance? Divošsky zhýralé. Moneo má ze svého hlediska pravdu, když to popisuje jako nebezpečné. Podněcuje to představivost. Lidé v důsledku toho pociťují, co jsem jim vzal. A co jsem jim vzal? Právo účastnit se historie.

UKRADENÉ DENÍKY

Idaho, natažený na lehátku se zavřenýma očima, slyšel, jak na vedlejší lůžko dopadlo něco těžkého. Posadil se a otevřel oči do šikmého odpoledního světla, které v ostrém úhlu vnikalo do místnosti jediným oknem a odráželo se na bílých dlaždicích podlahy a na světle žlutých stěnách. Viděl, že Siona vešla a natáhla se na své lůžko. Už četla jednu z těch knih, které s sebou pořád nosila v zelené látkové tašce.

Proč knihy? uvažoval.

Spustil nohy na podlahu a rozhlédl se po místnosti. Jak může být tahle prostorná krabice s vysokým stropem byť jen vzdáleně fremenská? Mezi oběma lůžky stál mohutný hnědý stůl z nějakého místního plastu. Byly tu dvoje dveře. Jedny vedly přes zahradu přímo ven. Druhými se vcházelo do pohodlné koupelny, kde se v jasném denním světle leskly modré dlaždice. Mimo jiné byla v koupelně zapuštěná vana a sprcha, obojí nejméně dva čtvereční metry velké. Dveře do toho přepychového prostoru byly otevřené a Idaho slyšel odtékat z vany vodu. Siona kdovíproč milovala koupele v nadbytku vody.

Stilgar, Idahův naíb za starých časů Duny, by se nad tou místností ušklíbl. "Taková hanba!" řekl by. "Úpadek! Slabost!" Stilgar by vůbec použil mnoho pohrdavých slov o celé téhle vesnici, která se opovažovala přirovnávat sama sebe k pravému fremenskému síči.

Siona obrátila stránku a papír zašustil. Ležela s hlavou opřenou o dva polštáře. Na sobě měla tenké bílé šaty a pod nimi bylo vidět, že je z koupele stále ještě vlhká.

Idaho zavrtěl hlavou. Co je asi na těch stránkách, které tak poutají její pozornost? Četla je pořád dokola od té doby, co přijeli do Tuona. Svazky byly tenké, ale bylo jich mnoho a na černých obalech měly jen čísla. Idaho viděl číslici devět.

Vstal a šel k oknu. V dálce bylo vidět nějakého starce, jak se rýpe v květinovém záhoně. Zahradu ze tří stran chránily budovy. Květiny byly veliké - zvenčí červené, ale když se rozvinuly, měly bílý střed. A nepokryté starcovy vlasy vypadaly jako další květina, klátící se mezi bělí květin a zářivými poupaty. Idaho cítil tlející listy a čerstvě zrytou půdu a v kontrastu s tím i výraznou květinovou vůni.

Fremen, který pěstuje venku květiny!

Siona sama mu neřekla nic o tom, co čte. Pokouší mě, myslel si Idaho. Chce, abych se zeptal.

Snažil se nemyslet na Hwi. Když to udělal, pocítil hněv, který ho málem pohltil. Vzpomínal si na fremenské slovo pro tenhle silný cit: kanawa, ocelový prstenec žárlivosti. Kde je Hwi? Co teď asi dělá?

Dveře ze zahrady se bez zaklepání otevřely a vešel Teišár, Garunův pobočník. Teišár měl mrtvolně bledý obličej plný tmavých vrásek, zapadlé oči byly kolem panenek světle žluté. Byl oblečen v hnědé roucho. Jeho vlasy se podobaly zetlelé staré trávě. Zdálo se, že je zbytečně ošklivý, jako nějaký temný, elementární duch. Teišár zavřel dveře a díval se na ně.

Siona se za Idahovými zády ozvala: "Tak co je?"

Idaho si povšiml, že Teišár je podivně vzrušený, že se vzrušením doslova chvěje.

"Božský imperátor…" Teišár si odkašlal a začal znova: "Božský imperátor přijede do Tuona!"

Siona se na posteli posadila zpříma a stáhla si bílé roucho přes kolena. Idaho se na ni podíval a pak se obrátil znovu k Teišárovi.

"Bude tu oddán, tady v Tuonu!" pokračoval Teišár. "Podle starého fremenského způsobu! Božský imperátor a jeho nevěsta budou hosty v Tuonu!"

Idaho, kterého naplno sevřela kanawa, se na něj zamračil a zaťal pěsti. Teišár krátce kývl, obrátil se, vyšel a zabouchl za sebou dveře.

"Něco ti přečtu, Duncane, ano?" ozvala se Siona.

Idahovi chvilku trvalo, než pochopil, co říká. Obrátil se k ní, pěsti dosud zaťaté. Siona seděla na okraji lehátka, knihu na kolenou. Jeho pozornost vzala jako souhlas.

"Někteří věří," četla, "že člověk musí učinit kompromis mezi integritou a jistým množstvím špinavé práce, než může uvést génia v činnost. Říkají, že kompromis začíná už ve chvíli, kdy člověk vyjde ze svého útočiště, aby uskutečnil své ideály. Moneo tvrdí, že já jsem to vyřešil tak, že jsem zůstal ve svém útočišti a ostatní nechávám dělat špinavou práci za sebe."

Vzhlédla k Idahovi. "Božský imperátor - to jsou jeho vlastní slova."

Idaho pomalu uvolnil pěsti. Věděl, že tohle rozptýlení potřeboval. A zaujalo ho, že Siona vystoupila ze svého mlčení.

"Co …