Kapitola 21
Letadlo se hřímavě sneslo z oblohy, klouzalo pár metrů nad zemí, pak se kola dotkla betonu a velký transkontinentální letoun zvolna přistál, zavrčel na přistávací dráze, velkolepě se obrátil a zastavil téměř přímo před východem.
Emory G. Hale vystoupil jako druhý pasažér. Rozmlouval s docela distingované vyhlížejícím člověkem, který měl krátce při střižený šedý knír, brýle půlky a vůbec příliš vypadal na bankéře, než aby byl bankéřem doopravdy.
Hale vypadal obzvlášť dobře naladěn, jako by měl báječnou cestu. Při pohledu na nás k nám vykročil s nataženou rukou a s tváří poskládanou do jeho charakteristického strnulého úsměvu.
Bertu pozdravil spěšně. Většina jeho pozornosti patřila mně.
„Lame, to jsem rád, že vás vidím! Však jsem doufal, že přijdete. Je to od vás ohromné. Lame, chtěl bych vás seznámit – ale promiňte, zapomínám na dobré způsoby. Paní Coolová, smím vám představit poručíka Pellinghama z neworleanské policie? A tohle je Donald Lam, poručíku.“
Všichni jsme si potřásli rukama, Hale zřejmě vychutnával svou roli ceremoniáře. „Poručík Pellingham je odborník v balistice. Vykonává většinu technické práce pro neworleanskou policii. Přivezl tu zbraň, Lame, Pověděl jsem mu, že jste byl u toho, když jsme na tu zbraň přišli, že jsme diskutovali, jestli máme zavolat policii hned nebo počkat, až provedete v Los Angeles přesné šetření ohledně vraždy Craiga.“
Hale na mne významně pohlédl, jako by mi chtěl dát najevo, že tyto úvodní řeči mám sledovat a nerušit poznámkami.
Kývl jsem na poručíka Pellinghama se slovy: „Už jsem navázal kontakt se seržantem Rondlerem tady na policii.“
„Neřekl jste mu o té zbrani?“ ptal se Hale.
Tvářil jsem se překvapeně. „O zbrani? To ne! Myslel jsem, že mám vyšetřovat vraždu, a kdyby se ukázalo, že byla spáchána revolverem ráže třicet osm, který nebyl nalezen, že mám kontaktovat vás a vy že byste informoval policii.“
„Správně,“ zazářil na mne Hale. „Přesně tak jsem to chápal. Ale,“ pokračoval, „byl jste u toho, když jsme na tu zbraň ve stole přišli. To poručíka Pellinghama zajímalo. Chtěl by nijaké podpůrné důkazy.“
Obrátil jsem se na poručíka, „Pan Hale si prohlížel stůl. Do prostoru za zásuvkami zřejmě zapadly nijaké papíry. Když jsme je vyndávali, našli jsme revolver.“
„Ten revolver byste jistě mohl identifikovat?“ zeptal se poručík Pellingham.
Odpověděl jsem: „Byla to osmatřicítka, kalená ocel. Nejsem si jist jaké výroby. Byla to…“
Pellingham mě přerušil: „Na tom nezáleží. Jde mi o to, jestli můžete identifikoval zbraň, kterou jste tam viděl.“
Bezvýrazně jsem na něj pohlédl. „No, můžu vám říct, jaký typ zbraně to byl.“
„Ale nemůžete mi povědět, jestli je to ta zbraň, kterou mám u sebe?“
„Zajisté je,“ ozval se Halo.
Okamžik jsem váhal, pak jsem řekl; „Nikdo z, nás si ovšem nezapsal sériové číslo nebo něco takového. Prosti jsme viděli ve stole zbraň a pak jsme ji zase dali na místo. A Jestliže Hale říká, že je to ona, tak mi to stačí.“
„Ovšemže je to ona,“ přisvědčil Hale. „O tom vás ujišťuji.“
Pellingham namítl: „Ale my potřebujem někoho, kdo by ujistil porotu.“
„Ale to můžem i my,“ prohlásil sebejistě Hale.
Obrátil jsem se na Pellinghama: „Máte-li tu zbraň u sebe, mohl bych ji možná identifikovat. A jestli ano, nebylo by špatné vyškrábat na ni moje iniciály.“
Pellingham souhlasil: „To je výborný nápad. A až budete stát na místě svědků, nemusíte nikomu vykládat, kdy tam ty Iniciály byly vyškrábány. Chápete?“
„Tím si nejsem jist.“
„Okresní státní zástupce prostě řekne: ‚Pane Lame, ukazuji vám zbraň s vyškrábanými iniciálami D.L. Ptám se vás, zda víte, kdo je vyškrábal‘. Vy odpovíte: ‚Já.‘ Pak okresní státní zástupce řekne: ‚Proč?‘ a vy odpovíte: , Abych ji mohl identifikovat.‘ Pak se okresní zástupce zeptá: ‚Je to tentýž revolver, který jste poprvé viděl v psacím stole v jednom bytě v New Orleansu?‘, a tak dál a tak dál.“
Podotkl jsem jen: „Aha.“
„To je skvělé,“ jásal Hale. „Vyškrábeme na ni oba svoje iniciály.“
Pellingham nás zavedl do kouta čekárny. „…
