18
Mason právě upadal do příjemné vlahé letargie, která předcházívá spánek, když telefon vedle jeho lůžka, naléhavě zazvonil.
Uchopil sluchátko a ospalým hlasem se ozval: „Haló, co se děje?“
Hlas, který uslyšel, byl vzrušený, slova překrývala vzlyky: „Tady je Gentrieová. Mohla jsem vědět, že celou dobu všechno víte! Nevydržím to už! Udělejte pro Artura, co můžete! Spáchala jsem ten čin kvůli němu. Já vím, že vraždu nemůže nic ospravedlnit - ale jako matka - musela jsem něco udělat, abych ho zbavila Opaly Sunleyové. Pane Masone, já už nemohu dál - prosím vás - ať mi Artur nic nezazlívá - máte mé otisky prstů. Aspoň to tvrdí zpráva v té plechovce. Poručík Tragg plechovky vyměnil. Měla jsem v kapse tužku a tajně jsem si tu zprávu zaznamenala. Jste na mně příliš chytrý, vím, že nemá smysl pokoušet se vás dále klamat. Vím - že byste mi chtěl zabránit v mém úmyslu - ale už nemůžete. Jste moc chytrý - pane Masone - moc chytrý -sbohem… já…“
Mason ji přerušil hlasem silně podnapilého člověka: „Jó, to je báječný, sestřičko. Jen rovnou do toho! Hezky se bav! Škoda že nevíš, co jsem právě dělal! Slavil! JÓ! Slavil! Na svatbě. Rodney Wenston se oženil. S Doris Wickfordovou. Hezká holka, to jo. A toho šampaňskýho! Tak na mně nechtěj nic úředního. Až zejtra - zejtra - povídám ti, dostanu Artura z kaše zejtra. Hip! Zejtra - už budu v pořádku! Pápá!“
Mason položil sluchátko, odhodil pokrývku, shodil pyžama, hodil přes sebe župan, vsunul nohy do trepek a vyrazil na chodbu, kde byl telefonní automat. Vhodil minci, vytočil ústřednu a požádal: „Rychle, prosím, policejní ředitelství. Jde o úraz! Urychlete spojení!“
Téměř hned se mu ozval hlas: „Velitelství.“
„Perry Mason. Kde mohu najít poručíka Tragga?“
„Nelze. Poručík Tragg je mimo. On… Cože? Co je zas? Počkejte okamžik, prosím… Chápu… Haló! Právě mi tu říkají, že se zrovna vrátil ze San Franciska. Chcete s ním mluvit?“
„Zatraceně! A jak!“ zvolal Mason. „Jde o sakramentsky důležitou věc!“
„Nepokládejte!“
Za pár vteřin se ozval Traggův nakvašený, nepřátelský hlas: „Co je, Masone, tady je Tragg!“
„Poručíku, teď neodporujte. Pošlete co nejrychleji nejbližší hlídkový vůz s radiostanicí k Gentrieovu domu. Bez sirén. Velmi potichu. Ať se dostanou do domu a zadrží všechny, které tam najednou, dokud nepřijdete. Musí zabránit vraždě - nebo sebevraždě.“
„Co je tohle zase za nápady?“ zabručel Tragg.
„Zatraceně! Řekl jsem vám, že teď není čas na to, abychom se přeli. Udělejte, oč jsem vás požádal - zítra vám bude váš šéf blahopřát. A neuděláte-li, půjdete na kobereček. Jasné? Jedu tam za vámi.“
Mason už Traggovi neposkytl příležitost k námitkám; odložil sluchátko a úprkem se vrátil z chodby do svého bytu. Shodil župan a v nejdivějším spěchu se oblékl. Když byl hotov, vytočil číslo Dellina bytu.
„Haló,“ ozvala se Della.
„Probuďte se, Dello! Víčko je rozluštěno!“
„Kdo? Co… Aha..“ probírala se Della pomalu. „Kde jste?“
„Jedu k Gentrieovým. Vezměte si taxi a jeďte tam také, co nejrychleji dokážete. Budete potřebovat blok. A taky kufříkovku. Možná že dokonce získáme přiznání. Člověk nikdy neví! Zdá se, že vrah se kaje, ale záleží na každé vteřině. Já už jedu. Na shledanou!“
Položil sluchátko, nasadil si v letu klobouk a vyrazil z bytu, ani nezhasnul světlo.
Podle dohody s garážmistrem byl Masonův vůz zaparkován v boxu nejbližší k výjezdu. Stačilo, aby Mason otevřel dvířka, vsedl za volant a šlápl na startér. Garážmistr sledoval s obdivem bravurní zatáčku a chvíli vrtěl nad tím výkonem starostlivě hlavou; pak se podíval na hodinky. Bylo pět minut po páté ráno.
„Ten chlapík by měl vstoupit do odborů,“ zabrblal si garážmistr sám pro sebe.
Před domem Gentrieových stály už dva rádiové vozy; právě když se Mason pokoušel vklínit svůj vůz do zbývajícího prostoru, přihnal se v jednom z nejrychlejších vozů oddělení pro vraždy poručík Tragg.
Mason se zastavil pod schody a kývnul na Tragga. Tragg k němu poklusem přiběhl a sykl: „Doufám, že nejde o planý poplach, Masone!“
„Také doufám“ přívěti…
