14
Mason zastihl telefonicky Dellu Streetovou několik minut po páté.
„Končíte?“ zeptal se.
„Čekala jsem na vás. Jak to dopadlo?“
„No, taktak. Nechtělo by se vám vyrazit na výlet?“
„Kam?“
„Do San Franciska.“
„Jak?“
„Rezervoval jsem letenky na letadlo, které odlétá v šest. Setkáme se na letišti.“
„Dobře. Přepudruji si nos a letím k výtahu,“ souhlasila Della Streetová.
„Oukej,“ řekl Mason. „Švihněte sebou, Dello! Budu na palubě. Vaši letenku nechám v odbavovací kanceláři. Vyzvedněte si ji tam u okénka a nikde se nezdržujte!“
„Beru letiště útokem!“ slíbila a zavěsila.
Navečer bylo na letišti rušno. Přijížděla svištící auta, jiná s rámusem odjížděla. Kroužily zde skupinky lidí, kteří se buď loučili, nebo vítali přilétající cestující. Tlampač vykřikoval, že letadlo startující v osmnáct hodin do San Franciska je připraveno k odletu. Mason se naposled rozhlédl a vykročil k bráně, když Della Streetová úprkem proběhla vchodem. Zamávala na něho přátelsky rukou a rozběhla se k okénku pro letenku. Připojila se k němu, když vystupoval po schůdcích do letadla.
„Mám srdce až v krku,“ prohodila zadýchaně. „Ulice jsou úplně zablokované. Jste zde už dlouho?“
„Asi deset minut, snad čtvrthodinku. Co je nového v kanceláři?“
„Nic zvláštního. Drake vyslal spoustu chlapců vyzkoumat některé podrobnosti. Musela to být ale mizerná whisky! Když jsem tam vpadla a řekla mu, že budu v noci pryč, naléval si právě třetího bromoseltera.“
„Řekla jste mu, kam jedete?“
„Ne.“
Uvelebili se v letadle na pohodlných sklopných sedadlech. Za chviličku se rozsvítilo návěstí, vybízející cestující, aby přestali kouřit, pak další, vyzývající, aby se připoutali k sedadlům. Brzy na to motory, které zatím jen lenivě předly, zaburácely zhluboka mocnou melodii. Letadlo rolovalo po startovací ploše, obrátilo se proti větru, pilot zapjal pákou napřed pravý, pak levý motor a letadlo se začalo pomalu odlepovat do hladké rozjezdové dráhy.
„Vždycky se rád dívám, jak se zvedají,“ prohodil Mason a pozoroval okénkem letiště mizející v závratné hloubce.
„Teď už startují letadla tak hladce, že pravý moment odpoutání od země ani nevnímáte,“ podotkla Della.
Mason neodpověděl. Pozoroval zemi, která jako by se náhle propadla. Letadlo bylo již vysoko ve vzduchu, klouzalo nad střechami mrakodrapů, nad železniční tratí, nad silnicemi, ucpanými tisíci aut, která si stopu po stopě probojovávala cestu rušným provozem.
Slunce právě zapadalo a proměnilo mraky na západě v dlouhé sloupy rudého zlata. Hluboko dole se rozsvěcovaly reflektory aut. Začínaly žhnout neónové reklamy. Pak se náhle ztratily všechny známky civilizace. Letadlo letělo nad horami, pokrytými skalami a klečí. Tmavé stíny údolí a kaňonů ostře kontrastovaly se světem, které západ rozléval po vrcholcích vysokých hor.
Hluboko v údolí se po úbočí horského hřbetu klikatila v nesčíslných zatáčkách horská silnice. Pak zmizela. Objevil se pruh náhorní roviny porostlé šalvěji. Vrcholky se ještě zvýšily a byly tentokrát pokryty hřebenem borovic. Celý kraj pomalu zahaloval soumrak jako opona. V letadle rozsvítili, a tak i poslední stopy výhledu zmizely za temnými okénky.
Mason se pohodlněji opřel a řekl Delle: „Tahle cesta se mi vždycky líbí.“
„Tak povídejte, co se dělo?“ vyzvídala.
„Když jsme se rozešli, potkal jsem Tragga. Trochu jsme si pohovořili. A pak jsem šel ven a koupil jsem si noviny vydávané v San Francisku.“
„Jak dopadlo jednání u Karra?“ pokračovala Della Streetová ve zvědavých otázkách. „Udělalo to děvče dobrý dojem?“
„Zřejmě ano. Přinejmenším - na všechny - s výjimkou toho Číňana.“
„Proč?“
„Nevím,“ přiznal Mason. „U něho se vám nepodaří přesně odhadnout, co si myslí. Číňané jsou někdy úplně nevypočitatelní.“
„Odhalil jste něco z toho, co se zběhlo?“
„Ten muž, který vystupoval v Číně pod jménem Dow Tucker, a Elston Karr byli zřejmě obchodní společníci v letech 1920 až 1921. Na sklonku roku 1920 přijali ještě třetího a ten zradil partu. Tucker byl zajat, buď popraven, nebo zavražděn. Karrovi se …
