10
Della Streetová si pobzukovala písničku, když otevírala dveře Masonovy soukromé kanceláře. Pod paží nesla stoh ranní pošty. Na prahu se zastavila a překvapeně pronesla:
„Copak, copak, ranní docházka se stává zvykem?“
Mason se na ni vesele zašklíbil: „Račte dál a posaďte se.“
Vrátila se a zavřela dveře vedoucí do přední kanceláře. „Stalo se něco?“ zeptala se. „Byl jste vzhůru celou noc?“
„Ne. Abych pravdu řekl, pár hodin jsem se prospal. Takže jsem se měl lépe než Paul Drake.“
„A proč jste bděl?“
„Kolem jedné hodiny po půlnoci mi zatelefonovala nějaká žena. Prohlásila se za Sarah Perlinovou a chtěla učinit doznání o vraždě R. E. Hocksleye. Pozvala mě do čísla šest set čtyři na East Hillgrade Avenue a uložila mi, abych nevcházel dříve, dokud neuvidím světlo. Vejít jsem měl zadním vchodem. Požádal jsem Paula Drakea, aby jel za mnou v případě, že se mu do hodiny v naprostém pořádku neozvu.“
„Kde získala vaše soukromé číslo?“
„Zavolala Paula Drakeovi a Paul ji držel na lince tak dlouho, dokud se mne nedovolal. Takže mé číslo se dozvěděla na můj příkaz od Paula.“
„A byla to paní Perlinová, Hocksleyova hospodyně?“
„Hlas tvrdil, že u telefonu je Perlinová. Myslím však, že nebyla.“
„Proč?“
„Protože v tu dobu byla paní Perlinová mrtva. Když jsem dorazil do domu na Hillgrade, našel jsem ji mrtvou na podlaze, s revolverem v pravé ruce a s kulkou v srdci. Mohla to být sebevražda.“
„Podal jste zprávu policii?“
„Nepřímo,“ řekl Mason. „Měl jsem právě na udičce jinou rybičku. Po domě totiž bloudila Opala Sunleyová se stejně divokou historkou, jako byla moje. Neuvědomoval jsem si ani, jak naprosto neuvěřitelně by zněla má historie, až bych ji vypravoval Traggovi, dokud jsem neuslyšel Opalu Sunleyovou vypravovat obdobnou verzi.“
„Co jste udělal?“
Mason se zatvářil spiklenecky: „Nechal jsem to vylízat Paulovi. V té době skoro uplynula domluvená hodina. Opala Sunleyová mě žádala, ať nic neoznamuji policii a nechám ji volně odejít.“
„Nezavání to spojenectvím ve zločinu?“
„S největší jistotou ano - byla-li ona vinna tím zločinem.“
„Splnil jste její přání a nehlásil jste nález mrtvoly policii?“
„Mohl jsem si tu velkorysost dovolit, protože jsem věděl, že co nevidět tam dorazí Paul Drake, nejdéle za pár minut. Jediná věc, která mi dělala starosti, byla ta ženská, ta Sunleyová.“
„Co jste tedy podnikl?“
„Vzal jsem ji do baru a pokusil jsem se trošku ji přimáčknout ke zdi.“
„Výsledek?“
Mason potřásl hlavou. „Je velice chytrá dívka - anebo jsem já svůj útok pěkně zbabral. Začala se bránit dříve, než jsem stačil objednat první skleničku.“
„Jaký způsob obrany volila?“ zeptala se Della Streetová. „Poučila bych se - mohla bych té metody příležitostně použít.“
„Loupáčky a máslo, Dello,“ řekl Mason, „a to spoustu másla. Spořádala pět loupáčků, dříve než jsem do ní dostal první koktajl. Pak už bylo mé úsilí samozřejmě zbytečné.“
„Asi se vyzná,“ uznale poznamenala Della.
Mason přikývl. „Mám její telefonní číslo. Acton jedna-jedna-jedna-jedna-nula.“
„Mluvila o mladém Gentrieovi?“
„Ne mnoho. Mladší Artur Gentrie je do ní bláznivě zamilován. Ona je starší než on a považuje jeho cit za takovou dětinskou lásku, ale nechce zničit jeho iluze. Říká, že je velice, velice vážné, když mladík má starší ženu jako svůj ideál a poprvé v životě se slepě zamiluje.“
„Ona je opravdu první láska mladého Gentrieho?“ zeptala se Della Streetová.
„Svěřil jí, že ano.“
„Nevěřím.“
„Řekl jí, že už byl párkrát zamilován, docela dětsky, ale že zdaleka nešlo o tak mohutný cit, jaký chová k ní.“
„Takže ona s ním stále chodí a povzbuzuje ho?“
„Tvrdí, že ho nepovzbuzuje. Snaží se mu být starší sestrou, ale Artur - jak ona se vyjadřuje - nechce zchladnout. Opala prý se pokoušela najít mu nějakou mladou dívku, která by byla tak přitažlivá, aby ji vypudila z Arturovy mysli a aby nastal - jak ona tvrdí - normálnější stav. Ironie je, Dello, že ona zase je až po uši zamilovaná do nějakého chlapíka a záležitost s mladým Gentriem musí před ním tajit, protož…
