Kapitola 3
V pátek ráno vyšel v Clarionu nadmíru zajímavý článek. Ezra Grolley, známý v Madison City jakožto výstřední staromládenecký farmář, který ve svém skrblictví dospěl až k bodu, kdy šetrnost přestává být ctností, zemřel v místní nemocnici a zanechal po sobě nejen poměrně velký majetek, ale také manželku a dítě. Až do roku devatenáct set dvacet devět byl Ezra Grolley evidentně zdatný obchodník a vydělával peníze s rychlostí, s jakou se daly vydělávat jen v období bezprostředně předcházejícím velkému krachu. Potom se cosi stalo. Grolley přišel do Madison City, usadil se na deseti akrech půdy a stal se z něj samotář a skrblík až do doby, kdy se odtud šestnáct měsíců před svou smrtí na čtyři měsíce záhadně vytratil. V té době se zjevně oženil a několik měsíců žil se svou manželkou. Pak se vrátil na svou farmu, oblek, ve kterém se oženil, poskládal do ošuntělého kufru a znovu se vrátil k jednotvárnému běhu svého skrblického života.
Manželku a dítě, které se vydaly na cestu, aby byly u něj v jeho poslední chvíli, postihlo nějaké neštěstí. Žena zmizela a dítě zanechala na autobusovém nádraží společnosti Pacific Greyhound. Bylo možné, že na ní někdo spáchal zločin, nebo byla obětí ztráty paměti. Příslušné úřady patrně měly nějaké informace, které prozatím nehodlaly zveřejnit, ale všichni občané byli vyzváni, aby sdělili redakci Clarionu cokoliv týkající se mladé ženy přibližně ve věku dvaceti sedmi let, štíhlé a oděné do světle hnědého kostýmku s růžovou halenkou.
V poledne už měl šerif hlášení od policie v San Franciscu a hned ho probral u oběda se Selbym. Za Ezra Grolleyho se provdala dvacátého třetího července předchozího roku Alice Dollmanová, sekretářka jednoho z vedoucích pracovníků místní elektrárny. Ti dva spolu žili zhruba do druhé poloviny října, kdy došlo k rozchodu, ale rozvod se evidentně nekonal. Ze záznamů vyplývalo, že dítě se narodilo devatenáctého července následujícího roku. V rodném listu bylo řádně uvedeno, že otcem dítěte je Ezra Grolley a dítě se jmenuje Ruth. Ezra Grolley své manželce evidentně posílal peníze. Ona se však co nejdřív vrátila do práce. Požádala o tříměsíční dovolenou, vrátila se na své místo a pokračovala v každodenní dřině až do předchozího týdne, kdy podala náhle výpověď. Její zaměstnavatel toho věděl jen velmi málo o jejím osobním životě.
Když se Doug Selby vrátil do kanceláře, zjistil, že na něj v předkanceláři někdo čeká. Pohlédl bez nadšení na svého návštěvníka. Měl toho k přemýšlení dost i bez toho, aby musel mít co do činění s A. B. Carrem. Všem dobře známý advokát v oblasti trestního práva byl v místní společnosti rušivým prvkem už od té doby, co se přihrnul se vším všudy z města a zřídil si venkovské sídlo v exkluzivní čtvrti Orange Heights. Pokaždé, když Doug narazil na Carra, znamenalo to potíže. A. B. Carr k poklidnému venkovskému společenství nepatřil. Selby měl tisíc důvodů nemít ho rád, avšak proti své vůli zjišťoval, že ho fascinuje Carrova vyrovnanost, duševní svěžest a klidná sebejistota. Doug byl v duchu odhodlán říct odměřeně: „Dobré odpoledne, pane Carre,“ ale namísto toho se přistihl, jak mu podává pravici a říká: „Zdravím vás, Carre. Co pro vás můžu udělat?“
Carr si s ním potřásl rukou a nasadil úsměv, při němž se prohloubily vrásky v obličeji a bystré šedé oči se rozzářily. Když promluvil, jeho hlas zněl velmi zvučně. „Selby, já jsem se polepšil,“ ohradil se a jeho úsměv přešel do potutelného smíchu.
„Pojďte dál,“ pozval ho Selby, odváděje muže do své soukromé kanceláře.
Ve velkém městě používali lidé, kteří potřebovali advokáta, pro A. B. Carra láskyplnou přezdívku ‚Starej Abeceda‘. Najmout si Starého Abecedu bylo pořádně drahé, ale jakmile se začal zajímat o nějaký případ, usoužení okresní prokurátoři to obvykle raději rovnou vzdali. Ten člověk měl pronikavý smysl pro dramatizaci a bleskurychlý úsudek, vyhraněný tak ostře jako čepel žiletky. Když před ním stálo dvanáct mužů v lavici porotců, dokázal hrát na jejich city úplně stejně jako výborný va…
