Celá e-kniha Okresní prokurátor vypaluje rybník ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 12
A. B. Carr uvedl Jacksona Teela do Selbyho kanceláře přesně ve stanovenou dobu. Představil oba muže s notnou dávkou okázalosti. Zpod uhlazené zdvořilosti v jeho chováni však prosvítaly známky trpkosti, jako by si uvědomoval, že Selby od někoho dostal tip ohledně Teelova postavení, ale tápe přitom v mlze. Carr mu svým chováním dával jasně najevo nejen to, že z právního hlediska je jeho situace nenapadnutelná, ale také že bude Selbymu dovoleno zajít při vyšetřování jen po určitou mez.
Jackson Teel byl tlouštík kypící zdravím, jemuž tloušťka propůjčovala pevný a žoviální vzhled. Až na skryté záblesky v hlubinách jeho očí vypadal jako typický exemplář muže, kterému se dobře daří, těší se dobrému zdraví a dopřává si dobrého jídla. Kolem očí se mu dělaly vrásky od smíchu. Na rtech měl ze zvyku nasazen lehký úsměv. Prošedivělé vlasy, přirozeně zvlněné, se mu nad čelem stáčely dozadu. V ruce s čerstvě provedenou manikúrou držel doutník, z něhož se do kanceláře linula delikátní vůně.
„Nuže, tady jsme,“ spustil Carr. „Můj klient má…“
Teel ho zvednutím ruky zarazil. „To stačí, Carre. Jste můj právní poradce. Když budu chtít vědět cokoliv o právu, tak se vás zeptám. Pan Selby je okresní prokurátor. Poslal pro mě, protože mi chce klást otázky, a…“ obrátil se s rozmáchlým gestem na Selbyho, „… tady jsem, hochu, k vašim službám. Řeknu vám všechno, co chcete vědět. Já nemám tajemství. Žádná.“
Carr ho přerušil opatrnou poznámkou: „Jsou tu jistá soukromá hlediska vašeho podnikání, Teele, která…“
„Která panu Selbymu bez váhání sdělím,“ skočil mu Teel do řeči. „Je mi dobře známo, že pan Selby má pověst bezúhonného muže. Vím, že mne nezradí. Ať mu řeknu cokoliv, zůstane to jen mezi námi. Snaží se objasnit záhadnou vraždu, a u všech hromů, já se mu vynasnažím pomoci!“
Teel na svého právního poradce energicky zavrtěl hlavou a šťastně se usmál na Selbyho.
Selby věděl, že je to promyšlená taktika, pečlivě nazkoušené představení, které se patrně zrodilo ve vynalézavé Carrově mysli a mělo dodat rozhovoru správné pozadí, ale přistihl se, že v něm to umělecké provedení vyvolalo úsměv.
„Jaký máte zájem na tomto případě?“ zeptal se Teela.
„Na jakém případě?“
„Grolleyho případě.“
„Snad nemáte na mysli tu vraždu?“
„Ne, majetek.“
Carr se předklonil a vytáhl si doutník z úst. Teel mu dal posunkem najevo, že má být zticha. „Zachovejte klid, starý brachu,“ řekl. „Povím to panu Selbymu a celou situaci mu objasním. Není důvod, proč bych neměl.“
„Na stranu druhou,“ namítl Carr spěšně, „není důvod, proč byste měl.“
„Ale ano, je,“ odporoval Teel. „Selby by mi tu otázku nepoložil, kdyby si nemyslel, že mu pomůže vyřešit záhadu té vraždy.“
„Jenže tohle nemá s vraždou nic společného,“ podotkl Carr.
„Tohle divadýlko na mě působí mocným dojmem, pánové,“ řekl Selby tiše, „ale snad bychom si mohli ušetřit čas a přejít k věci.“
Pohlédli na něj a třpyt z Teelových očí na okamžik zmizel, avšak téměř vzápětí se tam vrátil. „Prokrindapána, máte recht. Přestaňme kolem toho trdlovat. Sázíte někdy na koníčky, Selby?“
„Ne.“
„Hrajete poker?“
„Příležitostně.“
„Vyhráváte rád?“
„Copak rád nevyhrává každý?“
„Nu,“ řekl Teel“ já myslím, že je to přímo v lidské povaze. V rozličných stupních. A u mě je to vášeň, posedlost. Rád riskuju a chci vyhrávat. Prohru nenávidím. Když prohraju, tak se dokážu usmívat, to zas ano, ale jen protože vím, že je to součást hry, a když v té hazardní hře budu pokračovat, možná příště vyhraju. Kdybych si hned myslel, že svou ztrátu nemůžu získat zpátky tím, že zdvojnásobím sázku, byl bych mizerný hráč.“
„Tyhle věci by se okresnímu prokurátorovi neměly říkat,“ namítl Carr.
„Ale je to pravda a jsem tu proto, abych mluvil pravdu. Já sám říkám, že člověk má vyložit karty na stůl, když je k tomu vyzván. Nuže, pojďme k věci. Selby, mám rád hazardní hry a rád vyhrávám. Vsadil jsem na pani Grolleyovou. Chtěl jsem vyhrát, a proto jsem se pojistil proti každé eventualitě, která by mohla nastat.“
„Jak jste na ni vsadil?“ zepta…
