Kapitola 12
Selby byl stále ještě u holiče, když mu tam zatelefonoval šerif Brandon. Holič z něj sloupl nahřáté ručníky a Selby, zahalený po kolena do holičské plachty, šel k telefonu a řekl:, Ahoj, Rexi.“
„Dougu, myslím, že jsme připraveni jít,“ řekl Brandon opatrně. „Něco mám, ale nechci ti to vykládat do telefonu. Co kdybychom se setkali v hotelu Madison?“
„V hotelu?“ otázal se Selby překvapeně.
„Ano, počkáme tě dole v hale.“
„No dobrá, hned tam přijdu,“ řekl Selby, a jakmile zavěsil, začal si odvazovat plachtu uvázanou kolem krku., Jen mi dejte hřeben a kartáč,“ požádal holiče, „a já se učešu sám. Musím běžet.“
Holič, který hořel zvědavostí, jak to vypadá s těmi vraždami, a moc rád by se dozvěděl poslední novinky, starostlivě přešlapoval na místě a přihlížel, jak si Selby pročísl hřebenem vlnité vlasy, zapnul si knoflík na límečku a utáhl uzel na kravatě.
„Je to nejspíš pořádná fuška, bejt vzhůru celou noc a hned ráno se zas muset pustit do práce,“ podotkl.
„Mhm,“ zamumlal Selby, přidržuje si ústy jehlici do kravaty.
„Něco nového ve vývoji události?“ zeptal se holič zvědavě.
„Jen nějací svědkové,“ zamumlal Selby.
Holič se díval, jak si bere jehlici z úst a zasouvají do kravaty. „Podle toho, co jsem se doslech, bych myslel, že s tím chlápkem z Tucsonu to začíná bejt pořádně nahnutý.“
Selby si nenápadného vyptávání nevšímal a zamířil ke dveřím, přičemž na něm spočívaly oči všech přítomných. Hotel Madison stál na stejné ulici jen o jeden a půl bloku dál a Selby, který tam pospíchal, se musel cestou omlouvat nejméně půl tuctu občanů – lidem, kteří by byli těmi prvními, kdo by okresního prokurátora kritizovali za to, že nedokáže vyřešit případ, ale přesto se ho snažili okrádat o čas chodníkovými diskusemi jen proto, aby se pak mohli důležitě chvástat informacemi z první ruky při nějaké další takové diskusi.
Selby dorazil do hotelu Madison a připojil se k malé skupince v hale, jejímiž členy byli Rex Brandon, policejní náčelník z Las Alidas Billy Ransome, muž, který mu byl představen jako Sam Light, a další muž jménem Philip Crow.
Brandonovy oči byly zlověstně klidné a vyrovnané. Ransome vypadal rozčileně. Ostatní dva byli poněkud nervózní z toho, že se rázem ocitli na oficiální konferenci o případu vraždy.
„Víš o tom, že se dnes odpoledne sejde velká porota, Dougu?“ zeptal se Šerif.
Selby přikývl.
„Prý se chystají provést nezávislé vyšetřování,“ řekl Brandon.
Selby znovu přikývl, vrhaje na šerifa varovný pohled, kterým ho chtěl upozornit, že by toho neměl před svědky příliš mnoho prozradit.
„Tak tohle je ten člověk, co svez jednoho pasažéra z Las Alidas do Santa Delbarra, a tady pan Crow ze Santa Delbarra je pilot, kterej ho dopravil pronajatým letadlem do Phoenixu. Light v něm poznal Laceyho. Z Crowova popisu vyplývá, že je to jeden a týž člověk. Ale když jsme přišli sem kvůli identifikaci…“ Šerif pokrčil rameny a významně se odmlčel.
„Chceš říct, že tu není?“ zeptal se Selby.
„Jsou pryč,“ řekl Brandon. „Nechali tu vzkaz pro ředitele hotelu s tím, že ho má otevřít v pět odpoledne. Když jsem zjistil, že nejsou na pokoji a od snídaně se nevrátili, pojal jsem podezření a vyzval ředitele, aby dopis otevřel. Stálo tam, že byli odvoláni v obchodní záležitosti a možná se už nevrátí. Pokud prý nebudou zpátky do pěti hodin, ať jim zabalej kufry a někam je uloží. V obálce byla dvacetidolarovka.“
„Moment,“ řekl Selby a vrhl se k telefonní budce. Zavolal na informace a řekl: „Jistá slečna Inez Stapletonová si někde otevírá advokátní kancelář. Má už telefon?“
„Ano, na Hlavní ulici 604.“
„Dejte mi to číslo, prosím, a pospěšte si. U telefonu je okresní prokurátor Selby.“
„Ano, pane,“ řekla spojovatelka a Selby o chvíli později uslyšel signál, z něhož bylo zřejmé, že telefon u Inez Stapletonové vyzvání. Ani nečekal, že by ji zastihl, a pocítil zřetelně úlevu, když se ze sluchátka ozval její klidný hlas, kterým se chladně ohlásila: „Haló, u telefonu advokátka Stapletonová.“
„Tady je Doug Selby, Inez,“ řekl.
„A…
