KAPITOLA XVIII
V tom, co vyprávěl John Dittmar Ansel advokátu Quinnovi, něco nesedělo.
Bouchačka byla silně zrezivělá. Abych mohl uvolnit bubínek, musel jsem pracně zbavit zbraň rzi. Když jsem nakonec částečně odstranil nános svinstva z hlavně, pomocí baterky jsem navzdory vrstvě rzi zjistil, že náboj zasunutý v hlavni byl vypálen. Ve světle kapesní svítilny jsem velmi zřetelně viděl vystřelenou nábojnici. Zbývajících pět nábojů bylo nevypálených. To bylo zatraceně zlé.
Soudní proces začal podle programu. Zatímco probíhalo jmenování porotců, trochu jsme si zdřímli.
Barney Quinn měl naše poznámky. Usadil nás v soudní síni, aby se s námi mohl radit, ale pak ztratil kuráž. Vypadal jako odsouzenec, kterého vlečou na popraviště. Úzkostlivě se střežil zeptat se nás na cokoli o té bouchačce.
O polední přestávce jsem si ho odvedl stranou, kde nebyli nikde poblíž novináři, a rovnou bez obalu jsem mu to vyklopil.
„Právě v tomhle tkví rozdíl mezi muži a chlapci,“ řekl jsem mu. „V tomto procesu hájíte obžalovaného, který je obviněn z vraždy. Za vraždu je trest smrti. Porotci sledují státního zástupce, a pozorují také vás. Vypadáte jako advokát obhajující klienta, který je vinen. To není vhodné pro vás samotného, a není to fér vůči vašemu klientovi. Dejte se do toho s vervou a bijte se! Nebojujte tak, jako byste měl za zády neprostupnou zeď, ale perte se s úsměvnou sebedůvěrou advokáta, který zastupuje nevinného obžalovaného!“
„Nejsem natolik dobrý herec,“ namítl Quinn.
„Měl byste se to začít učit,“ poradil jsem mu. Odpoledne už si vedl trochu lépe. Z informací, které jsme pro něj sehnali, věděl všechno potřebné o členech poroty. Hrozilo ovšem nebezpečí, že seznam kandidátů na funkce porotců bude vyčerpán. Pak by musel soudce nařídit mimořádné jmenování porotců, načež by Quinn dostal soupis jmen lidí, o nichž by nic nevěděl.
Státní zástupce Mortimer Irvine byl vysoký, pohledný, širokoramenný, důvěryhodně vypadající muž s vlnitými tmavými vlasy. Nadto byl svobodný a všeobecně platil za jednoho z nejvíce žádoucích kandidátů ženitby v okrese. V porotě měl rád atraktivní mladé ženy. Také byl pro starší, bělovlasé matrony. Zato neměl v oblibě farmáře s mozolnatýma rukama.
Atraktivní mladé ženy na něj zíraly jako na miláčka divadelního obecenstva. Naslouchaly jeho přesvědčování, vynášely odsuzující verdikty a při odchodu ze soudní síně si navzájem říkaly: „Ten byl ale úžasný!“
Starší ženy s oblibou prohlašovaly, že kdyby byl jejich „Jimmy“ naživu, byl by jako on. Také „Jimmy“ vždycky chtěl být právníkem…
Někteří staří, mozolnatí farmáři se sice dívají na Irvinovy pečlivě učesané vlasy, sledují jeho oduševnělý pohled, ale hlasují proti výroku o vině.
Barney Quinn si zpracoval seznam porotců ve snaze mít v porotě co nejméně mladých žen. Irvine se naopak pokusil mít porotu složenou pokud možno ze samých žen.
Když jsem zjistil situaci, vzal jsem si Barneye stranou.
„Hrajte mu do ruky, Barneyi,“ radil jsem mu.
„Jak to myslíte?“
„Nechte ho, ať si nabere do poroty ženy!“
„To je nesmysl – to nejde,“ protestoval Quinn. „Už teď jich tam má příliš mnoho. Ženské jsou pro něj. Má zvučný, melodický hlas. Když hovoří, podmanivě se dívá každé porotkyni do očí. Kupuje si obleky za tři sta dolarů a každé ráno si bere čerstvě vyžehlené šaty. Je natolik bohatý, že není závislý na vykonávání soudní praxe. Touží po pochlebování a získávání stále většího vlivu. Vzal si do hlavy, že se stane senátorem, generálním prokurátorem a guvernérem.“
„Přesto mu nahrávejte,“ naléhal jsem, „a nechte ho, ať si vybere do poroty ženy.“
Quinn si povzdechl. „Nevím, u sta hromů, nač vůbec potřebujeme porotu. Ten chlapík může tak jako tak rovnou přiznat vinu.“
„Vy teď potřebujete,“ radil jsem mu, „láhev dobrého pití, pořádně se vyspat a sehnat si ženskou. Seberte se! Tenhle případ vás buďto proslaví, anebo položí na lopatky.“
„Hm, jsem přesvědčen, že mě neproslaví,“ odpověděl zasmušile advokát. „To je jisté.“
„Neproslaví vás, jestli budete postupovat takhle…
