Tři kamarádi (Erich Maria Remarque)

Celá e-kniha Tři kamarádi ke stažení v ePUB, PDF a MOBI

VIII.

Stanul jsem proti své bytné. „Kdepak hoří?" zeptala se paní Zaiewská.

„Nikde,“ odvětil jsem. „Chci jen zaplatit nájemné.“ Bylo to o tři dny dřív a paní Zaiewská překvapením div neupadla.

„V tom něco je,“ řekla podezřívavě.

„Ani to nejmenší,“ odpověděl jsem. „Mohu si vzít na dnešní večer ta dvě brokátová křesla z vašeho salónu?“

Bojovně si opřela ruce o tlusté boky. „Tady to máme! Už se vám váš pokoj nelíbí?“

„Ale ano. Ale vaše brokátová křesla se mi líbí víc.“

Vysvětlil jsem jí, že mě pravděpodobně přijde navštívit jedna sestřenice, a proto bych byl rád, kdyby pokoj vypadal trochu hezčí. Zasmála se, až se jí ňadra dmula. „Sestřenice,“ opakovala opovržlivě, „a kdypak přijde ta sestřenice ?“

„To není ještě tak docela jisté,“ řekl jsem, „ale přijde-li, pak ovšem brzy, brzy zvečera, na večeři. Pročpak by vlastně nemohly existovat sestřenice, paní Zaiewská ?“

„Tu a tam existují,“ odvětila, „ale pro ty si člověk nevypůjčuje křesla.“

„Já ano,“ tvrdil jsem, „mám velký smysl pro rodinu.“

„Vy na to tak vypadáte! Všichni dohromady jste jen flamendři. Brokátová křesla si můžete půjčit. Zatím postavte v salóně ta s červeným plyšem.“

„Děkuji. Zítra všechno vrátím. Koberec také.“

„Koberec?“ Otočila se. „Kdo říkal co o koberci ?“

„Já. A vy také, právě teď.“

Rozhořčeně na mne pohlédla. „Ten k tomu přece patří,“ řekl jsem. „Křesla přece stoji na něm.“

„Pane Lohkampe,“ prohlásila paní Zaiewská majestátně, „nežeňte to tak daleko! Všeho s mírou, říkával nebožtík Zaiewský. To byste si také měl vzít k srdci.“

Věděl jsem, že se nebožtík Zaiewský přes tato svá hesla doslova uchlastai k smrti. Jeho žena mi to sama při jiných příležitostech dost často vyprávěla. Ale to jí vůbec nevadilo. Používala svého muže jako jiní lidé bible: k citování. A čím déle byl mrtev, tím více věcí mu přičítala. Teď už se hodil na všechno - jako bible.