Člověk bestie (Émile Zola)

Román z roku 1890, který patří k závěrečným svazkům cyklu Rougon-Macquartů, cyklu líčícího přírodní a sociální historii jedné rodiny za druhého císařství. Dílo zavádí do prostředí železnic a vypráví dramatický příběh strojvůdce, člověka, jenž je ovládán dědičným chorobným pudem zabíjet, vidět lidskou krev, přičemž tomuto pudu nejprve vzdoruje a posléze mu podléhá. Jde tedy o jedince, který páchá hrdelní zločiny bez obvyklých pohnutek ziskuchtivosti, pomsty, ale jako následek chorobného stavu.

Zolův román Člověk bestie ze série románů Rougon-Macquart je zasazen do železničního prostředí. Základ románu je ve všech špatnostech člověk. Hlavní dějová linie vypráví o strojvůdci Jakubovi Lantierovi, který se zamiluje do manželky Roubauda - Severíny. Roubaud se Severínou zavraždí prezidenta Grandmorina pod záminkou peněz kvůli tomu, že v mládí zneužíval Severínu, s čímž se Roubaud nedokázal smířit. Roubaudovy nepřítomnosti doma využívá Severína, aby se mohla stýkat s Jakubem. Dokonce plánují i vraždu Roubauda. Jakub je však psychicky nemocný a rád zabíjí lidi pro potěšení. Nakonec se neubrání své potřebě zabíjet a zabije Severínu. Z vraždy je však lstí obviněn Roubaud. Na posledních stranách knihy autor popisuje deportaci vojáků vlakem do Pruska => několik vražd, které autor popsal v knize, se nevyrovná obětem války.