Celá e-kniha Těžký prachy ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
8
Ve venkovské světnici na Sands Spitu svítilo jen jedno světlo; stojatá lampa, která stála nedaleko od rozložené pohovky, vrhala kruh světla na holou prkennou podlahu. Uprostřed lůžka spal Jeff Reynolds. Obrátil se, něco zamumlal a deka mu sklouzla z ramen. Kathy Folsomová přistoupila a zase ho přikryla. Eddie Folsom si zapálil cigaretu a mávnutím zhasil sirku.
„Spí?“
„Ano.“
V koupelně si Syd Barnard zpíval na celé kolo. Košili, kravatu a pouzdro s pistolí měl pověšené přes židli ve světnici. Policejní rádio, část složité aparatury, která stála u stěny, monotónně odříkávalo svá hlášení.
„...pokračujte na křižovatku Cambria - Newbridge. Je třeba zablokovat celý úsek. Pomůže vám třistajedenáctka. Máte to, třistasedmičko ?“
„Máme.“
„Vůz 311. Vůz 311. Jeďte na křižovatku Cambria - Newbridge, pomůžete třistasedmičce zablokovat úsek.“
„Tady 311. Okay. Už víte, jaký je to vůz?“
„Nevíme, třistajedenáctko.“
„Dobrá.“
„Syde!“ zavolal Eddie. „Hej Syde, slyšíš to?“
Syd vyšel z koupelny s obličejem napůl pokrytým pěnou. Měl na sobě jen nátělník, paže a ramena zarostlé hustými zcuchanými chlupy. „Co je?“ řekl.
„Blokují silnice na všech možných místech. Autem to nepůjde.“
„Co se, člověče, vzrušuješ? Blokujou silnice. Co je nám po tom?“
„Ty to nechápeš, Syde. Zastaví každej vůz na silnici. My musíme ráno s autem vyjet. Jak...“
„Kolikrát ti to mám vykládat? Já řídím, jo? Sám, že jo? V otřískaný starý fordce, který si nikdo nevšimne. Dejme tomu teda, že mě zastavěj. Řeknu, že jedu do práce. Mám řidičák a ukážu jim ho, když budou chtít. A co dál? Vědí, že jedu v ukradeným voze? Jak by to mohli vědět? Změnili jsme přece poznávací značku, že jo? Nikdo na mě nic nemá. Proč tě teda to jejich pitomý počínání tak rozčiluje?“
„A co, až dostaneme ty peníze?“ řekl Eddie. „Jak odsud zmizíme? Budou po nás pást.“
„A my si pořád ještě nemusíme dělat starosti, protože kluk s náma nebude. Budeme manželskej pár a jejich švára. Nelam si hlavu. Když dovolíš, oškrábnu se, jo? Připadám si jako somrák první třídy.“ Vrátil se do koupelny. Kathy čekala, až se za ním zavřou dveře.
„Eddie... až dostane ty peníze, co se stane s chlapcem?“
„Necháme ho tady. Zavoláme Kinga a řekneme mu, kde je.“
Kathy přikývla. „To bude znamenat velký... velký riziko, viď?“
„Myslím, že ne.“
„Eddie, seberme se a vypadněme odsud. Teď hned, než bude pozdě.“
„Prosím tě, Kathy, přestaň s tím.“
„Vůz 234. Vůz 234. Jste ještě u vchodu do tunelu?“
„Tady dvěstěčtyřiatřicítka. Právě tam jsme, fešáku.“
„Okay, okay.“
„Slyšíš je?“ řekla Kathy.
„Syd říká, že si nemáme dělat starosti. Musíme mu věřit, Kathy. Ví, co dělá.“ Eddie šel k popelníku a zamáčkl cigaretu. „Co Syda znám, nikdy mě nevyšplouch. Je férovej, Kathy.“
„Jo, je ohromnej,“ odpověděla ironicky.
„Vážně, je. Naučil mě spoustu věcí.“
„No to teda jo.“
„Sakra, vždyť je to pravda.“ Eddie se odmlčel. „Nemusel si věšet na krk někoho jako jsem já. Syd je jednička.“
„Jednička!“ řekla Kathy. „Je to gangster!“
„Hele, takhle o něm nemluv. Měl párkrát smůlu, to je všecko. Ale je O. K. Myslíš, že to byla hračka, naplánovat takovouhle věc? Víš, na kolik věcí najednou musí ten chudák myslet?“
„Myslí jen najedno, Eddie.“
„Jo? A na co?“
„Chce toho chlapce zabít.“
„Ty máš nápady! Zabít toho kluka. Syd uvažuje střízlivě jako obchodník. Vůbec netouží zamotat se do maléru, jako je vražda. Záleží mu jen na jeho podílu výkupnýho.“
„A ty?“
„Co já?“
„Co chceš ty?“
„To samý. Dvě stě padesát tisíc.“
„A jak daleko jseš ochotnej zajít, abys je dostal?“
„O čem to ksakru mluvíš?“ řekl Eddie. Šel k prádelníku, vzal si balíček cigaret, hrábl do něj a zmačkal ho, když zjistil, že je prázdný.
„Jak moc chceš ty peníze, Eddie?“
„Strašně moc. Nemáš cigáro?“
Kathy otevřela kabelku a podívala se do ní. „Nemám,“ řekla a kabelku zaklapla. „Eddie, když jsme byli děti, hráli jsme si takovou hru, říkali jsme jí ,Co kdyby'. Co kdyby ti někdo nabídnul milion dolarů, co bys udělal, abys je dostal? Uříz by sis palec na noze? Dal bys za …
