27
Obličej se mu propadl a já v něm uviděl hrůzu. Byla způsobena spíš tónem Chrisova hlasu než obsahem jeho slov, nelíčenou lítostí, že se ještě zhoršuje už tak dost mizerná situace. Jestli to byla jenom finta, byla nejlepší, jakou jsem kdy viděl. Ostatní už byli zcela přesvědčeni; tvářili se, jako by někdo přikládal zápalku k rozbušce s krátkou zápalnou šňůrou.
Eso se pomalu vzpamatovával. Svaly v obličeji mu znovu zpevněly. Stiskl rty upřel pohled na Chrise, jako by od něho vzešel nějaký seriózní obchodní návrh – že se sloučí s Esovou společností nebo mu opatří mimořádný úvěr nebo mu ustřelí koule. Eso měl teď ve tváři vyčkávavý, téměř zvědavý výraz, který přesvědčivě vypovídal o tom, že ho strach buď přešel, nebo se mu podařilo ho ovládnout. Znovu si spočítal pravděpodobnost, že ho Chris neodpráskne, a usoudil, že situace mu není příliš nakloněna. Přesto byl stále nebezpečný – možná víc než předtím. Od té doby jsem se nesetkal s tak otevřenou hrou na ostří nože. Nikdo z nich neblafoval a oba chtěli vydělat.
„Tak dobře,“ řekl Eso tiše. „Jenže já vím, jak tohle pro tebe dopadne, ty hajzle.“
„Víš hovno,“ řekl Chris.
„Ty pazgřivče!“ zařval Bulva. „Za tohle budeš viset.“
„Vyliž mi prdel,“ odpověděl mu Chris.
Bulva se s neartikulovaným zuřivým výkřikem rozběhl k nám a Chris vystřelil do vody asi tři metry před něj. Voda se rozstříkla a Bulva s klením zabrzdil.
„Takže co teď?“ zeptal se Eso.
„Teď si vlezete do svejch aut a pošviháte do Castle Rocku. Pak jste mi ukradený. Ale v žádným případě ho nedostanete.“ Lehce, téměř uctivě se dotkl Raye Browera špičkou promáčené tenisky. „Rozumíte mi?“
„Ale tebe dostaneme,“ řekl Eso. Znovu se začal usmívat. „To nevíš?“
„Možná jo. A možná taky ne.“
„To si piš, že tě dostanem,“ řekl Eso s úsměvem. „A dáme ti pěkně pokouřit. Není mi jasný, jak můžeš bejt tak blbej. Pošlem tě do špitálu celýho rozlámanýho. Fakt.“
„Proč nejdeš domů a nerozdáš si to se svou mámou? Slyšel jsem, že od tebe to má zvlášť ráda.“
Esův úsměv ztuhl. „Za tohle tě zabiju. Nikdo nebude urážet mou mámu.“
„Taky jsem slyšel, že šuká za prachy,“ informoval ho Chris. Eso příšerně zbledl. „A taky že kouří péra za deseťáky,“ dodal Chris. „Ještě jsem slyšel…“
Bouřka najednou popadla druhý dech. Déšť se změnil v kroupy. Stromy ožily a místo šepotu se teď z lesa ozývalo plačtivé bubnování, které vydávaly velké kroupy odrážející se od kmenů. Na záda mi bolestivě dopadaly kusy ledu, jako by je vrhala nějaká zlovolná síla. Horší bylo, že útočily i na nekrytý obličej Raye Browera a vydávaly strašlivé pleskání, které nám ho znovu připomnělo v jeho příšerné a nekonečné trpělivosti.
První kapituloval Vern. Zakvílel a mohutnými skoky prchal po náspu. Teddy vydržel jen o chvíli déle a pak se s rukama přes hlavu pustil za Vernem. Na druhé straně vycouval pod stromy Vince Desjardins následovaný Chlupáčem Bracowiczem. Ostatní ale setrvali a Eso se začal znovu usmívat.
„Zůstaň tu se mnou, Gordie,“ řekl Chris tichým třaslavým hlasem. „Zůstaň tu se mnou, kamaráde.“
„Jsem tu.“
„No tak pokračuj,“ vybídl Chris Esa a nějakým zázrakem se mu podařilo zbavit se třesu v hlase. Znělo to, jako když nabádá hloupé dítě.
„My tě dostanem,“ řekl Eso. „Nikdy ti to nezapomeneme. Tohle je velká chvíle, chlapče.“
„Výborně, pokračuj. Dneska mě nedostaneš.“
„My si na tebe počkáme, Chambersi. My –“
„Vypadni!“ zařval Chris a namířil na něj revolver. Eso ustoupil.
Chvíli se ještě díval na Chrise, pak pokýval hlavou a otočil se. „Jdeme,“ řekl ostatním. Pak se naposled ohlédl. „Určitě se uvidíme.“
Zmizeli ve stromoví mezi močálem a silnicí. Stáli jsme v naprosté tichosti. Při ledové masáži nám zrudla kůže. Kroupy pokryly všechno kolem nás jako letní sníh. Stáli jsme a naslouchali a přes šílené bubnování krup na kameny stromů jsme zachytili zvuk dvou startujících motorů.
„Zůstaň tady,“ řekl mi Chris a vydal se přes močál.
„Chrisi!“ zavolal jsem vyděšeně.
„Musím tam jít. Zůstaň tady.“
Byl pryč nekonečně dlouho. Napadlo mě, že Eso nebo Bulva…
