VIII.
Údaje o pohybu v prostoru a čase, které někdo uvádí o sobě samém, ještě nemusí nic dokazovat, a to ani tehdy, když navzájem nesouhlasí. Spousta lidí nedokáže přesně říct, kde byli a co dělali mezi osmou v neděli večer a osmou ve středu ráno, i když nikoho neunesli ani nezavraždili. Wolfe, který ví, jak snadno se dá sestavit falešné alibi, se jen zřídkakdy pokusil nějaké rozbít. Za ta léta, co s ním pracuju, jsem neověřoval víc než čtyři nebo pět. Někdy pověřil Saula Panzera, Freda Durkina nebo Orrieho Cathera, aby se na nějaké podívali, ale také ne často. To, co Noel Tedder vypověděl, jsem si zapsal, věděl jsem však, že ověřovat se to nebude, pokud okolnosti nepovedou k podezření, že do něčeho přece jen spadl. A kromě toho ohledně Noela i ostatních mělo zásadní význam jen jedno místo a jedna denní doba. Nemuselo to být tak, že právě on v neděli večer Jimmyho Vaila unesl, pomáhal držet ho tam, kde byl držen, v úterý večer vkládal do telefonních seznamů vzkazy nebo se v úterý v noci vyskytoval na Iron Mine Road. Místem a denní dobou se zásadním významem byly knihovna Harolda F. Teddera a středa večer, a my jsme věděli, že tam byl. Všichni tam byli. Zeptat jsme se ale museli. Kdyby Noel v neděli ráno někam vzlétl v balonu se šesti senátory Spojených států a přistál až ve středu v poledne, nedalo by se čekat, že ví, kde ty peníze jsou, a o to právě šlo. Ale nebudu plýtvat místem ani časem popisováním, kde všude těch šedesát hodin pobýval.
Zajímavější byla jeho reakce na sdělení, že za Wolfem přijde Margot. Byl z toho vedle víc, než ze všeho, co mu Wolfe až dosud pověděl. Když prohlašoval, že nevěří, že matka jeho sestře něco takového slíbila, musel slova cedit mezi zuby. Očividně vůči sestře choval nějaký silný cit a bratrská láska to nebyla. Wolfe se pokoušel vypáčit z něj něco o Dinah Utleyové a jejích vztazích k Purcellovi, Frostovi a Margot, ale odpovědi, které dostal, mu k užitku nebyly. Noelovi nesmírně záleželo na tom, aby se Wolfe nenechal od Margot umluvit a nepřehodil výhybku, dokonce se nabídl, že ještě večer přivede strýce Ralpha a ráno Andrewa Frosta. Když Fritz ohlásil večeři, Noel šel za Wolfem až ke dveřím jídelny a já ho musel uchopit za paži a vyvést ven.
Vrátil jsem se a při vstupu do jídelny viděl, že Wolfe si přichystal židli, ale nesedl si. „Úplná groteska,“ prohlásil. „Proti zdravému rozumu. Bude ta žena přesná?“
„Pravděpodobně ne,“ odtušil jsem a také si vytáhl židli. „Nevypadá na někoho, kdo si potrpí na přesnost.“
„Ale mohla by. Budete si muset vzít kávu k telefonu a sehnat Saula, Freda a Orrieho. Do mé kanceláře ráno v osm, do vaší v devět.“ Už se dostavil Fritz s plněnými mušlemi, Wolfe se posadil a chopil se lžíce a vidličky. Nemohl se posadit dřív, než mi tyhle instrukce vydal, protože to by pak hovořil o práci při jídle, a pravidlo je pravidlo, hergot. Když jsem si nakládal mušle na talíř, musel jsem zadržet dech, protože když je člověk cítí, smíchané se šalotkou, pažitkou, kerblíkem, žampiony, strouhankou, sherry a suchým bílým vínem, nabere si jich tolik, že už nezbude místo na mladou kachnu pečenou v jablečném moštu, se španělskou omáčkou, zvlášť upravenou Wolfem a Fritzem tak, že odpadá mrkev a petržel, a nahradí se ančovičkami. Při pojídání mušlí jsem si říkal, že bychom se měli zatraceně snažit nalézt třeba aspoň zbytek toho půl milionu, protože Saul, Fred a Orrie nás přijdou na pětadvacet babek za hodinu plus výdaje.
Nevím, jak Wolfe poprvé dospěl k představě, že mi stačí pořádně se na nějakou ženskou podívat a slyšet ji mluvit, zvlášť takovou, které ještě není třicet, a už mu můžu odpovědět na cokoliv, co o ní chce vědět, ale vím, že takovou představu pořád ještě chová, hlavně na základě takových drobností jako ta, že jsem o Margot Tedderové prohlásil, že nebude přesná. Přišla pozdě o pětadvacet minut. Ovšemže, kdyby přišla včas, poznamenal bych k tomu, že určitě potřebuje nějaké hotové peníze, a to hodně rychle. Když člověk jednou přijde k nějaké reputaci, musí se jí drže…
