Celá e-kniha Konečná dedukce ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
IV.
Bylo jedna patnáct odpoledne; Clark Hobart, okresní zástupce Westchester County, se na mě zadíval přivřenýma očima a prohlásil: „Vám už mlíko na bradě oschlo, Goodwine, víte, do čeho se pouštíte.“
Seděli jsme v jeho kanceláři v soudní budově, ve velké rohové místnosti se čtyřmi okny. Takhle usazený za stolem vypadal Hobart každým coulem jako volený služebník lidu – pevná brada, pozorné zvídavé oči a velké, odstávající uši. Já seděl po jedné straně stolu, na židlích před stolem seděli kapitán Saunders od státní policie a člověk, se kterým jsem už měl co do činění dřív, Ben Dykes, vedoucí týmu okresních detektivů. Za ty dva roky, co jsem ho neviděl, trochu ztloustl, to, co dřív byla vráska, se změnilo v brázdu, takže z toho vznikly dvě brady, a když seděl, břicho se mu přelévalo přes opasek. Stále však měl pověst chytrého policajta.
Můj zrak se setkal s Hobartovým. Hleděl zpříma, ale nikoliv nepřátelsky. „Rád bych měl jistotu, že máte o věci správnou představu,“ prohlásil jsem. „Hlášení jste dostal, než mě sem přivedli. Nepředpokládám, že se něco úmyslně překroutilo, to by Ben Dykes určitě neudělal, ale nechci, aby došlo k sebemenšímu nedorozumění. Viděl jsem tu mrtvou, identifikoval ji jako Dinah Utleyovou, kapitán Saunders se mě ptal, jak dobře jsem ji znal, a já řekl, že jsem se s ní setkal jen jednou, včera odpoledne, ale identifikoval jsem ji spolehlivě. Dykes se ptal, kde jsem se s ní včera odpoledne setkal, a já řekl, že v kanceláři Nero Wolfa. Ptal se, proč tam přišla, a já řekl, že ji tam na žádost Nero Wolfa poslala paní Althea Vailová, aby jí Wolfe mohl položit pár otázek ohledně vyšetřování důvěrné záležitosti, kvůli které ho paní Vailová najala. Ptal se, jaká důvěrná záležitost to je, a já –“
„A vy jste odmítl říct mu to.“
Přikývl jsem. „V tom to vězí. Moje odmítnutí mělo své důvody. Řekl jsem, že jednám podle příkazů pana Wolfa. Kdyby mi Dykes do všech podrobností řekl jak, kdy a kde Dinah Utleyová zemřela a kde byla její mrtvola nalezena, hlásil bych to panu Wolfovi, a kdyby byl spáchán zločin, pan Wolfe by uvážil, jestli je tu rozumný předpoklad, že ten zločin nějak souvisí se záležitostí, o které se s ním paní Vailová radila. Ani jsem ale nestačil domluvit, když se do toho vložil kapitán Saunders a řekl, že Dinah Utleyová byla zavražděna a já ať mu koukám povědět, co přesně řekla panu Wolfovi a co přesně řekl on jí. Já na to, že koukat nebudu, a on zase, že slyšel, za jakého pašáka se považuju, a že si mě vezme někam, kde nebudeme rušeni, a podívá se, jaký pašák teda jsem. Očividně je to ten týpek, kterému se říká sůl země. Ben Dykes, který je akorát policajt a ne vejtaha, trval na tom, že mě vezme k vám. Jestli se to, do čeho se pouštím, přehodí na kapitána Saunderse, docela se mi to bude hodit. Už jsem uvažoval o tom, že půjdu k psychiatrovi, abych zjistil, jaký jsem pašák, a takhle bych si aspoň ušetřil námahu.“
„Tu laskavost vám milerád prokážu,“ prohlásil Saunders. Při řeči otvíral ústa co nejméně, někdo mu zřejmě řekl, že tak předvede, že má ještě leccos nachystáno v záloze, a on si tedy tenhle způsob řeči zřejmě zkouší před zrcadlem.
„Nikdo vás nikam nepřehazuje,“ řekl Hobart. „Nejvyšší soudní úředník v tomhle okrese jsem já. Byl spáchán zločin. Dinah Utleyová byla zavražděna. Viděl jste se s ní několik málo hodin předtím, než zemřela, a pokud je nám zatím známo, jste poslední, kdo ji viděl živou. Kapitán Saunders měl plné oprávnění ptát se vás na podrobnosti toho rozhovoru, a právě tak ho mám i já.“
Zavrtěl jsem hlavou. „On se neptal, on ze mě odpověď vymáhal. A pokud jde o ten zločin, kdy a kde? Kdyby ji přejelo nějaké auto třeba dneska –“
„Jak víte, že ji přejelo auto?“ vyjel na mě Saunders.
Nevšímal jsem si ho. „Kdyby ji přejelo nějaké auto třeba dneska ráno tady na hlavní třídě a kdyby lidi, kteří řidiče viděli, říkali, že to byl trpaslík s fousama a s jedním okem, pochybuju, že by si pan Wolfe myslel, že se jeho včerejší rozhovor s ní té záležitosti nějak týká. Tu mrtvolu jsem …
