III.
Možná, že jsem o panu Jimmym Vailovi vyvolal nesprávný dojem, pokud ano, měl bych jej opravit.
Věk – třicet čtyři; výška – sto sedmdesát pět; váha – sedmdesát pět. Tmavé oči, pohled někdy líný a nevšímavý, jindy jasný a bystrý. Rovné, hladce učesané, téměř černé vlasy, pravidelný bledý obličej s širokými ústy. Vídal jsem ho téměř tak často jako jeho manželku, protože skoro vždycky byli v nějaké restauraci nebo v divadle společně. V roce 1956 se velkolepě předvedl ve Village při třicetiminutovém talkshow s ostrými komentáři ke všemu a ke každému. Tam ho viděla Althea Tedderová, vdova po Haroldu F. Tedderovi, a v roce 1957 se za něj provdala, nebo on se s ní oženil, podle toho, kdo o tom právě mluví.
Mám zato, že žádná žena, která si vezme muže o deset let mladšího, z toho určitě nevyjde moc dobře, když její jméno padne mezi přáteli, nemluvě o nepřátelích, bez ohledu na to, jaká je skutečnost. Řeči můžou být prostě jen řeči. Jimmyho Vaila měly v oblibě ženy jakéhokoliv věku a měly rády jeho společnost, to je bez debat, a nebylo pochyb, že by své ženě středních let mohl zahnout třeba každý den, kdyby na to přišlo, ale já ho při tom na vlastní oči nikdy neviděl. Jen říkám, že pokud vím, pomineme-li řeči, byl ukázkový manžel. To, že jeho žena Wolfa požádá, aby ho dal sledovat, jsem očekával na základě domněnky, že se její přítelkyně postaraly, aby se k ní ty řeči donesly.
I ona se před pětadvaceti lety velkolepě předvedla – Althea Purcellová jako dívka od krav ve hře Vlhovec – ale vzdala se herecké dráhy a provdala se za muže o maličko staršího, ale o to bohatšího. Zplodili spolu dvě děti, syna a dceru; párkrát jsem je viděl ve Flamingu. Tedder v roce 1954 zemřel, takže Althea nějakou dobu vyčkala, jak se slušelo a patřilo, načež si obstarala náhradu.
Za čtyři roky manželství ani Althea ani Jimmy neudělali nic, co by vešlo ve všeobecnou známost, dokonce ani nic, co by vzbudilo pozornost. Často o nich padla zmínka v tisku, ale to jen proto, že se čekalo, že každou chvíli něco takového udělají. Althea opustila Broadway právě v rozkvětu své slávy, vzala si bohatého muže středního věku a význačného jména, a Jimmy opustil mikrofon v rozkvětu své slávy a oženil se s bohatou ženou středního věku. Když takováto dvojice převzala Tedderův dům a tedderovské peníze, mohlo se stát cokoliv, a pravděpodobně se i stane. Taková panovala představa.
A nyní, před dvěma dny, se cosi stalo, cosi senzačního, a v tisku o tom ani slovo. Ve Wolfově sdělení panu Knappovi nebylo nic, co by jeho obsah nějak spojovalo s Vailovými. Kdyby to sdělení viděla Helen Blountová, přítelkyně paní Vailové, mohla by se třeba něčeho domýšlet, ale ne něčeho, co by bylo ke zveřejnění. Oznámení jsem viděl krátce poté, co Wolfe odešel nahoru do svých skleníků. Do půl šesté, kdy do našeho starého domu přinesou Gazette, se mi čekat nechtělo, vyšel jsem si tedy ke stánku na rohu Třicáté čtvrté a Osmé Avenue. Oznámení bylo na páté straně, se spoustou místa kolem. Nikomu jménem Knapp nemohlo ujít, to ovšem nebylo únoscovo pravé jméno.
Na ten večer jsem měl smluvenou schůzku s přítelkyní, večeři a návštěvu show, a ne, že bych se na to zrovna třásl. Většina toho, co detektiv běžně dělá, dokonce i ten, který je pravou rukou Nero Wolfa, a navíc i jeho nohama, je rutinní a pěkně nudná, a pomyšlení na to, jak sleduju ženskou nesoucí půl milionu babek únosci, bylo velmi lákavé. Nejenže by to byl zajímavý způsob, jak strávit večer, ale nabízel se i tucet různých možností. Ale protože to byl Wolfův případ a já pracuju pro Wolfa, nemohl jsem tu myšlenku uskutečnit bez jeho vědomí a svolení a zmínit se o ní by bylo jen plýtvání dechem. Řekl by na to ‚fuj‘ a vzal by si knihu. Takže jsem v šest hodin šel do svého pokoje, převlékl se a šel na tu schůzku, ale celý večer jsem si každou chvíli říkal, kde asi naše klientka je a jak si vede, a když jsem se kolem jedné vrátil domů, měl jsem hodně co dělat, abych se přemohl a nevytočil její číslo, než zalehnu.
Telefon zadrnčel. Ze v…
