Osm
Slaughter otevřel těžké dveře z masivního dřeva a vstoupil do stinného chladu policejní stanice. Schodištěm vpravo se scházelo do suterénu k celám, odkud vedl podzemní průchod přímo do budovy soudu, a přímo před Slaughterem se tyčila dvě podlaží vysoká dvorana s ambitem, kam vedla druhá větev schodiště a odkud se vcházelo do jednotlivých kanceláří v prvním patře. Strop haly korunovala prosklená kupole.
Slaughter vyšel po schodech do patra, zastavil se uprostřed ochozu, zaklonil hlavu a zadíval se na barevná skla stropu. Slunce ještě nevystoupilo tak vysoko, aby rozehrálo barevnou symfonii, a Slaughter cítil, že pološero, které ho obklopuje, dokonale vystihuje jeho duševní rozpoložení a neveselé vzpomínky na starého veterináře. Pak potřásl hlavou, aby zaplašil smutnou náladu, a rázně vstoupil do své kanceláře.
„Dobré ráno, Marge.“
„Dobré ráno, šéfe. Kafe máte na stole. Hned vedle hrnku leží hlášení noční služby.“
„Díky.“
Slaughter pochopitelně věděl, co od Marge na uvítanou uslyší. Přesně stejná slova si vyměňovali každé ráno, až se z nich stal rituál. Navzdory ztrátě, která ho postihla, se mu tvář rozjasnila úsměvem, když procházel kolem sekretářčina stolu k prosklené sekci v pravém zadním rohu kanceláře, kde měl svou svatyni. Pětačtyřicetiletá Marge měla prošedivělé vlasy a velmi ,plnoštíhlou' postavu. Nastoupila krátce předtím, než předchozí šéf zemřel, a protože se Slaughter v zájmu co nejefektivnějšího chodu oddělení snažil omezit personální změny na minimum, ponechal si ji jako svou osobní sekretářku. Ukázalo se, že to byl snad nejrozumnější tah, jaký dokázal vymyslet. Marge byla vdova, obě děti odrostlé a na vlastních nohou, a do práce nastoupila proto, aby po manželově smrti dala svému životu nějaký řád. Pomohla Slaughterovi v těžkých začátcích, informovala ho, kdo z podřízených je poctivý pracant a kdo aktivitu jenom předstírá. Zorganizovala mu povinnosti tak, aby co nejrychleji pochopil, jak je nejsnáze zvládat a kde leží hlavní priority. To Marge přišla s nápadem přemístit vysílačku z druhého konce budovy do jejich společné kanceláře, aby Slaughter slyšel všechna hlášení a díky včasné informovanosti získal v mnoha případech vzácný čas. Toto opatření navíc ušetřilo městu část nákladů, protože Marge vedle náročné práce sekretářky vzala na svá bedra i obsluhu vysílačky, činnost, pro níž byl předtím uvolněn jeden policista (který mohl být nasazen v ulicích).
Vysílačku si Marge postavila na psací stůl umístěný hned vedle dveří do kanceláře. Na vedlejším stole měla psací stroj a telefon, a když přijímala hlášení jednotlivých hlídkových vozů, stačilo jí posunout se na kolečkové židli k vysílačce. Za jejími zády stála řada psacích stolů, u kterých jednotliví strážníci po konci směny sepisovali hlášení. Tak brzy ráno zůstávaly stoly osiřelé. Policistovo místo je v ulicích, ne za psacím stolem, kde čeká, až ho bude někde potřeba. Tohle zvládne Marge se svou vysílačkou a pošle ho na místo incidentu. Slaughter se krátce rozhlédl po prázdné místnosti a vstoupil do prosklené kukaně. Zavřel za sebou a vyhlédl oknem na řadu osobních a nákladních aut projíždějících ulicí lemovanou stromy. Pak se posadil za stůl a pomalu usrkával vychladlou kávu. Vzal do rukou hlášení noční směny a zaklonil se dozadu, až opěradlo židle spočinulo na kovové registračce na spisy.
Hlášení obsahovalo deset záznamů, takže minulá noc byla poměrně klidná. Vloupání do železářství. Slaughter s povděkem kvitoval, že na případu už pracují dva muži z denní směny. Prověří modus operandi, tedy způsob provedení činu, a pořídí seznam ukradených věcí. V pondělí by už mohli mít pachatele. Cizí zloději se sem kvůli krádežím vydávali jen velmi zřídka, a když už, rozhodně ne proto, aby se vloupali do železářství. Dvacet tisíc obyvatel nepředstavovalo velkou skupinu možných podezřelých a zjistit, kdo tak nutně zboží z obchodu potřeboval, by neměl být žádný problém.
Dva řidiči pod vlivem alkoholu. Jedno napadení (v baru, kde se scházejí řidiči kamionů, d…
