Bratrstvo kamene (David Morrell)

14

„Nuže, nepopírám, že vašeho synovce tady provokovali.“ Řediteli se třásla dvojitá huspeninovitá brada. „Whetmanův chlapec je známý rváč. Předpokládám, že víte, kdo jsou jeho rodiče. Otec je šéfem autosalonu firmy Cadillac na Palmer Road.“

Jméno ,Whetman' Drewově tetě ani strýci nic neříkalo, ovšem slovo ,Cadillac' pochopitelně zaregistrovali.

„Takže situace vypadá takto.“ Ředitel si utřel kapesníkem zpocené čelo. „Whetmanovic klukovi je dvanáct. Na svůj věk je velký a rád to dává najevo. Popravdě řečeno... Ale to jen mezi námi a doufám, že mě nebudete nikde citovat. Kluk je prostě po otci. Průbojný, abych se vyjádřil mírně. Jeho otec ovšem bohatě sponzoruje náš sportovní klub. Ten hoch dává každému znát, kdo je tady šéfem, takže váš synovec... Váš synovec se mu prostě nepodvolil, a v tom je kámen úrazu. Svým způsobem ho obdivuji. Je malý, ale tvrdohlavý jako mezek. Všichni sklonili hlavu, jen váš synovec ne. Když začala škola, mladý Whetman zjistil, že zde máme nový přírůstek, a vybral si Andrewa jako fackovacího panáka. Podle toho, co jsem slyšel, mu nejdřív slepil vlasy žvýkačkou, pak ho pobodal tužkou a nakonec ho o polední přestávce shodil venku na zem, až si Andrew roztrhl kalhoty.“

„A proč jste nezasáhl, abyste mu to překazil?“ zeptal se Drewův strýc.

„Byla to jen šeptanda. Slyšel jsem to od dětí. Kdybych měl věřit všemu, co mi žáci napovídají...“

„Tak co?“

„No, v podstatě...“ Ředitel si povzdechl. „Dnes se mladý Whetman do Andrewa znovu pustil, a pěkně zostra. Rozrazil mu ret.“

Drewův strýc se zlostně zamračil. „A?“

„Andrew vůbec neplakal. Klobouk dolů, dokáže být opravdu tvrdý, ale jde o to, že si měl stěžovat učiteli, který s nimi byl na hřišti.“

„Změnilo by se tím něco?“

Ředitel tázavě pozvedl obočí. „Promiňte, ale teď vám nerozumím.“

„To nic, pokračujte.“

„Místo toho Andrewovi došla trpělivost.“

„Nedokážu si představit proč.“

„Praštil Whetmanovic kluka přes ústa baseballovou pálkou.“

Drewův strýc zbledl. „Ach, do prdele.“

„Málem mu vyrazil zuby. Jistě, mladý Whetman už potřeboval dostat lekci, o tom není sporu, ale baseballovou pálkou? Určitě se mnou budete souhlasit, že to váš synovec trochu přehnal. Pan Whetman tady před chvílí byl. Snad vám nemusím líčit, jak byl vzteklý. Ptal se, co za školu tu vlastně vedu. Hrozil, že se obrátí na školský úřad a na policii. Díky bohu se mi povedlo mu to rozmluvit, ale teď jde o to, že dokud se tenhle problém nevyřeší... No, pozval jsem vás sem vlastně proto, že vám chci navrhnout, aby váš synovec zatím zůstal doma a nějakou dobu do školy nechodil.“