Bratrstvo kamene (David Morrell)

15

Stal se z toho zaběhaný rituál. Každý večer nechával Drew před myší dírou část své porce - kousek mrkve, lístek salátu, dílek jablka. Nabídka nebyla nikdy odmítnuta, ale myška stále zůstávala v doupěti, jako by se jí Drewova štědrost zdála podezřelá. Jistěže, pomyslel si Drew, proč by se měla obtěžovat nějakými výlety, když jí servíruju jídlo přímo pod nos.

Motivy, které myšce přisuzoval, ho pobavily, i když nepřipustil, aby tato nevinná zábava narušila jeho odhodlání plně se oddávat víře. Jeho dny byly vyplněny modlitbami a pokáním pro čest a slávu Boha a odčinění ohavných hříchů, které v minulosti spáchal.

Pátá zima, kterou v klášteře trávil, přinesla obzvlášť bohatou sněhovou nadílku a závěje sahaly až po okenní parapety. Drew vytrvával v nábožném vytržení, neustále očišťoval svou mysl od strašných emocí a tlumil v sobě pocit viny, který mučil jeho duši. Teď se však někdy stávalo, že když klečel uprostřed místnosti a modlil se, myška se odvážila ven. Tělíčko se jí zakulatilo a očka hleděla živěji. Nevzdalovala se od díry dál než na metr, ale její krok už byl pevný a srst se jí zdravě leskla.

Pak přišlo jaro a myš byla již natolik sebevědomá, že si troufala ukázat se, i když Drew cvičil. Seděla před dírou, přední nohy zvednuté, a pozorovala to, co rozhodně musela pokládat za velmi výstřední chování.

Bylo stále tepleji a Drew každým dnem očekával, že se myška ztratí. Nastávají ti zlaté časy, pomyslel si. Můžeš ochutnat sladká rašící poupata a navázat nějakou známost. Dokonce tě zprostím celibátu. Tak jdi, maličká. Založ si rodinu. Svět potřebuje i polní myši.

Ale myška se ukazovala stále častěji a podnikala delší a delší výlety.

Jaro se přehouplo v léto. Byla taková vedra, že Drewovi pod drsnou žíněnou košilí a těžkým hábitem stékaly po kůži potůčky potu. Seděl na lavici a jedl, když vtom ucítil lehký pohyb u nohou. Podíval se, co se děje, a viděl, jak mu myš očichává oděv. Tehdy si uvědomil, že zvířátko zůstane.

Další bratr poustevník. Neměl ani ponětí, jakého pohlaví myš vlastně je. Vzhledem k tomu, že byl uzavřen v klášteře, raději na ni myslel jako na samečka. Vzpomněl si na myšku, o které před mnoha lety četl v knize E. B. Whitea, a svého společníka pokřtil.

Stuart Malý.

Tehdy jsem byl ještě nevinný, pomyslel si.