Kapitola osmnáctá
POHŘEB BRANDA, RIVANSKÉHO SPRÁVCE, se odehrál následujícího dne v trůnním sále rivanského krále. Garion, celý v černém, seděl na bazaltovém trůnu, po jeho boku Se'Nedra, a rivanský velekněz pronášel k zaplněnému sálu chvalořeč.
Přítomnost šereckého krále Anhega na této smuteční slavnosti vyvolala mezi rivanskými šlechtici rozhořčené reptání a jedině diky jejich hluboké úcta k Brandovi a Garionově hrozivému výrazu nepřerostlo šuškání na okrajích sálu v otevřené obviňování. Anheg, usazen mezi Porennou a Čo-Hagem, zachoval během obřadu kamennou tvář a sál opustil ihned po jeho závěru.
"Nikdy jsem ho neviděl v takovémhle stavu," řekl tiše Garionovi po skončení ceremoniálu Barak. "Nikdo ho ještě nikdy neobvinil z vraždy a on neví, jak se s tím vypořádat."
"Nikdo ho neobviňuje ani teď," opáčil rychle Garion.
"Tak se, Garione, ohlédni a podívej na tváře svých poddaných," namítl Barak smutně. "Každá je zosobněná obžaloba."
Garion si povzdechl. "Ani se nemusím dívat. Přesně vím, co si myslí."
"Kdy budeš chtít zahájit náš sněm?"
"Ještě chvíli počkáme," rozhodl se Garion. "Nijak zvlášť netoužím po tom, aby se Anheg procházel chodbami Citadely spolu se všemi smutečními hosty, kterým koukají z opasků dýky."
"To je rozumné," přitakal Barak.
Shromáždili se pozdě odpoledne v modré koncilové síni v jižní věži. Jakmile byli všichni a Kail zavřel dveře, Anheg vstal a obrátil se k nim. "Hned na začátek bych chtěl prohlásit, že s tím, co se tu stalo, nemám absolutně nic společného," řekl. "Brand byl vždy jedním z mých nejbližších přátel a raději bych si usekl ruku, než bych mu ublížil. Máte na to mé slovo - jako krále i jako Alorna."
"Nikdo tě z ničeho neobvinil, Anhegu," ozval se Čo-Hag tiše.
"Pche! Nejsem ani zdaleka tak pitomý, jak vypadám, Čo-Hagu - a i kdybych byl, mám přece uši. Zdejší lidé mi div nenaplivali do obličeje."
Šedovlasý hrabě ze Seline se uvelebil v křesle. "Myslím, že všechna ta podezření - pochopitelné naprosto nepodložená - se opírají o dopis, kterým se vrahové při příchodu prokázali. Nebylo by tedy nejlepší začít prozkoumáním onoho dokumentu?"
"Dobrý nápad," řekl Garion. Obrátil se ke Kailovi. "Mohli bychom se na ten dopis podívat?"
"Ehm... má ho vznešený Belgarat, sire," řekl Kail.
"Co - ano, ovšem," ozval se Belgarat. "Málem bych zapomněl." Sáhl do své šedé róby, vytáhl svinulý pergamen a podal ho starému sendarskému šlechtici.
"Zdá se víceméně v pořádku," zabručel hrabe, když ho přečetl.
"Ukažte mi ho," požádal Anheg. Držel dokument štítivě a při čtení se mračil. "Dobrá, je to můj podpis," připustil, "a taky moje pečeť, ale určitě jsem nic takového nenapsal."
Garion se zamyslel. "A čteš vždy všechno, co ti předloží ke schválení?" položil otázku. "Vím, že mně někdy přinesou celé haldy věcí k podpisu a já jen dospod napíšu své jméno. Co chci říct: nemohl to někdo zamíchat mezi jiné dokumenty tak, abys nevěděl, co vlastně podepisuješ?"
Anheg zavrtěl hlavou. "To se mi už jednou stalo." řekl. "Nyní proto všechno čtu, než to podepíšu. A nejen to, každý dokument, který nese mé jméno, osobně diktuju. Tak mám alespoň jistotu, že obsahuje přesně to, co chci sdělit." Hodil dopis Garionovi. "Podívej na tohle," řekl a ukázal na druhý paragraf." "'Ježto je obchod pro obě naše království životně důležitý...' a tak dále. K čertu, Garione! Nikdy v životě jsem nepoužil slovo 'ježto'."
"Jak si s tím tedy poradíme?" otázal se pléna hrabě ze Seline. "Potvrdili jsme pravost podpisu i pečeti. Král Anheg prohlašuje, že nejen čte všechno, co má podepsat, ale dokonce že i osobně diktuje každý dopis a prohlášení. A navíc jsme v dokumentu nalezli stylové atypičnosti."
"Seline," ozval se kysele Anheg, ,.nepletl ses někdy do práva? Mluvíš úplně jako právník."
Hrabě se rozesmál. "Jen se pokouším být co nejstručnější. Vaše Veličenstvo," podotkl.
"Já ale právníky přímo nesnáším."
Onen zatrachtilý dopis byl sice po zbytek dne hlavním tématem rozmluv, ale k ničemu se nedošlo. Garion šel té noci na lože una…
