Kapitola 8.
Přišel k nám od západu a zprvu jsme si mysleli, že je slepý, protože měl oči zakryté pruhem látky. Podle jeho oblečení jsem poznal, že je to Ulgo. Tyhle kožené košile s kapuci jsem už viděl v Prolgu. Trochu mě překvapilo, že ho tu vidím, protože pokud nám bylo známo, byli Ulgové vyvražděni. Vyšel jsem ven ho uvítat jeho vlastním jazykem. "Yad ho, groja UL," řekl jsem.
"Vad mir shum."
Ucuknul. "To není třeba," řekl mi normální řečí. "Gorim mě naučil vašemu jazyku."
"To je štěstí," řekl jsem trochu kajícně. "Já nemluvím moc dobře řečí Ulgo."
"Ano," řekl s lehkým úsměvem, "všiml jsem si toho. Ty musíš být Belgarat."
"Nebyl to úplně můj nápad. Máš nějaké problémy s očima?"
"To světlo mě bolí."
Podíval jsem se vzhůru na oblohu. "Dneska není zas až tak jasno."
"Pro tebe možná ne," řekl. "Pro mě je to oslepující. Můžeš mě zavést k vašemu pánovi? Mám pro něj nějaké informace od svatého Gorima."
"Samozřejmě," souhlasil jsem okamžitě. Třeba se teď konečně dozvíme, co se skutečně stalo v zemi Ulgů. "Je to tudy," řekl jsem mu a ukázal jsem na pánovu věž. Asi jsem to udělal automaticky. Nejspíš nemohl mé gesto vidět se zakrytýma očima. I když na druhou stranu, možná mohl; vypadalo to, že mu nedělá žádné potíže mě následovat.
Belsambar byl u našeho pána. Náš tajemný angaracký bratr byl čím dál malomyslnější od té doby, co se rozpadl svět. Čas od času jsem se neúspěšně snažil mu pozvednout náladu, takže jsem nakonec pánovi navrhl, že by možná nebylo na škodu, kdyby se on pokusil Belsambara rozveselit.
Aldur Ulga přivítal zdvořile. "Yad ho, groja UL." Jeho přízvuk byl podstatně lepší než můj.
"Yad ho, groja UL," odpověděl Ulgo. "Mám zprávy od Gorima svatého ULa."
"Hladovím po slovech vašeho Gorima," řekl na to Aldur. Ulgové se snaží být upjatí a formální a Aldur znal všechny patřičné zdvořilé odpovědi. "Jak se daří služebníkům mého otce?"
"Ne moc dobře, božský Aldure. Dolehla na nás katastrofa. Poškození země pobláznilo všechna zvířata, která s námi žila v míru už od té doby, co nás první Gorim zavedl do Prolgu."
"Takže takhle to tedy bylo!" vykřikl jsem.
Podíval se na mě trochu zmateně.
"Šel jsem přes svatou zemi Ulgů před pár lety a hrulginové a algrotové se mě snažili ulovit. Prolgu bylo opuštěné a dračice se nad ním vznášela jako na hlídce. Co se stalo, příteli?"
Pokrčil rameny. "Já osobně to neviděl," odpověděl. "Bylo to dřív než jsem se narodil, ale mluvil jsem s našimi nejstaršími a ti mi pověděli, že poškození země otřáslo okolními horami. Zprvu si prý mysleli, že to nebylo nic jiného než obyčejné zemětřesení, ale svatý UL promluvil se starým Gorimem a pověděl mu, co se stalo v Korimu. Nedlouho potom příšery napadly ulgský lid. Starý Gorim byl zabit eldrakem - strašlivou příšerou."
Aldur vzdychl. "Ano," souhlasil. "Já a mí bratři jsme chybovali, když jsme stvořili eldrakyna. Jsem zarmoucen smrtí vašeho Gorima." Byla to slušnost, ale myslím, že pán neměl předchozího Gorima o nic raději než já.
"Neznal jsem ho, první mezi božskými," přiznal Ulgo s lehkým pokrčením ramen. "Naši nejstarší mi pověděli, že se zem ještě nepřestala třást a chvět a příšery už se na nás vrhly. Dokonce i lesní panny nějak zdivočely. Ulgové se stáhli do Prolgu protože si mysleli, že se příšery zaleknou svatých míst, ale nestalo se tak. Pronásledovaly lidi i tam. Pak nám UL odhalil jeskyně."
"Jeskyně," zauvažoval Aldur. "Samozřejmě. Dlouho jsem přemýšlel o významu těch jeskyní pod Prolgu. Teď už je mi to jasné. Taky mi nebylo jasné, proč se nemohu spojit s myslí mého otce, když mi Belgarat řekl o svém podivném dobrodružství v ulgských horách. Jesliže byl se svými lidmi v jeskyních, pak jsem špatně směroval svou mysl. Obdivuji jeho moudrost. Jsou tam ULovi služebníci v bezpečí?"
"Úplně, božský Aldure. Svatý UL seslal na jeskyně své kouzlo a příšery se bály nás tam následovat. Žijeme v těch jeskyních od té doby, co se země zatřásla."
"Kletba tvého bratra sahá velice daleko, pane," řekl Belsambar temně. "Dokonce i zbožní li…
