Kapitola desátá
BYLI JIŽ DVA DNY NA CESTĚ ZE SENDARU DO RIVY, na moři hnaném neustávajícím silným větrem. Záplatovaná plachta se dmula a vodní tříšť umrzala na všem, čeho se jen dotkla. Kajuta v podpalubí byla přeplněná, a tak Garion strávil většinu času na palubě, kde se snažil nějak uchránit větru a zároveň se neplést pod nohy námořníkům. Nakonec mu nezbylo, než se přesunout ke krytému místu na přídi. Posadil se zády k hrazení paluby a pevněji si k sobě přitáhl svůj modrý kabátec. Oddal se vážnému přemyšlení. Loď se strašlivé houpala a kymácela, když pravidelně vjížděla do obrovských vln, rozstřikujíc všemi směry vodní tříšť. Moře kolem bylo potřísněno bílými skvrnami zpěněné vody a nebe bylo výhružně šedé.
Garionovy myšlenky byly téměř stejně temné jako počasí. Jeho život byl posledních patnáct měsíců tolik zasvěcen pátrání po Orbu, že neměl vůbec čas podívat se kupředu, do budoucnosti. Nyní bylo pátrání a vše s ním spojené takřka u konce. Zajímalo ho, co se stane, až bude Orb znovu přinesen do Síně rivanského krále. Nebude tu už žádný důvod, aby jeho společníci zůstávali spolu. Barak se vrátí do Val Alornu, Silk si určitě najde nějakou další zajímavou část světa, Hettar, Mandorallen a Relg se vrátí domů. A Se'Nedra, až proběhne ceremonie, kdy se představí v trůnním sále, i ta bude zavolána zpět do Tol Honetu. Tohle dobrodružství se blížilo.ke svému konci a oni znovu začnou žít své životy. Slíbí si, že se spolu někdy setkají. Pravděpodobně to budou myslet upřímně, ale Garion věděl, že jak se jednou rozejdou, nikdy je všechny společně už neuvidí. Uvažoval také o svém životě. Návštěva na Faktorově statku mu od něj navždy zavřela dveře, i kdyby tam nějaké kdy otevřené byly. Ty kousíčky a střípky různých poučení, která za poslední více než rok nasbíral, zcela jasně hovořily o tom, že po nějakou dobu nebude v postavení, kdy by mohl činit svá vlastní rozhodnutí.
"Řekl bych, že jsi ještě neuvažoval o tom, říci mi, co mě čeká poté?" Ve skutečnosti od toho druhého vědomí ani neočekával nějakou uspokojivou odpověď.
"To je trochu předčasné," odpověděl suchý hlas v jeho mysli,
"Zítra budeme v Rivě," poznamenal Garion. "Jakmile vrátíme Orb, kam patří, bude tahle část dobrodružství skončena. Nemyslíš, že by byl alespoň nějaký náznak v takovou chvíli namístě?''
"Nechtěl bych ti něco zkazit."
"Víš, někdy si myslím, že držíš věci v tajnosti jen proto, že víš, jak to lidi rozčiluje."
"Toť' zajímavá myšlenka. "
Rozhovor se potom už vůbec nikam nedostal.
Bylo kolem poledne, den před Slavností Stvoření, když Greldi-kova loď těžce doplula do ukrytého přístavu města Rivy na východním pobřeží Větrného ostrova. Vyčnívající, větrem ošlehané útesy chránily přístav i město samotné. Riva, jak si Garion ihned povšiml, byla pevnost. Přístavní mola byla až za vysokými, tlustými zdmi města a úzký, sněhem pokrytý písečný břeh byl od přístupu k městu také odříznut. Na pobřeží stála, nakupená u městské zdi, řada nouzových stavení a nízkých různobarevných stanů, zpola zasypaných sněhem. Garion měl dojem, že rozpoznal nějaké Tolnedřany a pár drasnijských kupců, jak se v rychlosti pohybují v náporech ostrého větru.
Město samo bylo vystavěno na příkrém srázu, kdy se každá řada domů z šedého kamene tyčila nad tou pod ní. Okna hledící k přístavu byla velmi úzká a velmi vysoko. Garionovi byla jasná taktická výhoda takových staveb. Terasovité město bylo něčím jako množstvím zátarasů za sebou. Prolomení bran by nevedlo takřka k ničemu. Každá terasa by byla stejně odolná jako hlavní zeď. Nad tím vším se na závěr tyčila samostatná tvrz, jejíž věže a hradby byly stejně šedé jako všechno ostatní v bezútěšnem městě Rivanů. Nad tvrzí ostře se rýsující proti temně šedým mrakům uhánějícím po zimní obloze hrdě vlály ve větru rivanské modrobílé prapory s meči.
Král Anheg z Šereku, oděný do kožešiny, stál s Brandem, ri-vanským Správcem v šedém plášti, na molu před branami města Čekali, až Greldikovi muži hladce přirazí. Za nimi, s rudozlatými vlasy splývající…
