DLOUHÁ PROCHÁZKA K UŽ NAPOŘÁD
Vyrostli v domech, které spolu sousedily, na okraji města, nedaleko lesů, polí a sadů, na dohled půvabné zvonici, která patřila škole pro slepé.
Teď jim bylo dvacet a téměř rok se neviděli. Vždycky mezi nimi vládla hravá, bezstarostná vřelost, nikdy však nepadlo ani slovo o lásce.
On se jmenoval Newt. Ona byla Catharine. Nedlouho po poledni zaklepal Newt na hlavní dveře domu, ve kterém bydlela Catharine.
Catharine přišla ke dveřím. Nesla si tlustý, lesklý magazín, který právě četla. Magazín byl věnován výhradně nevěstám. "Newte!" zvolala. Překvapilo ji, že ho vidí.
"Nešla by ses projít?" zeptal se. Byl to nesmělý člověk, dokonce i před Catharine. Svou plachost maskoval tím, že mluvil, jako by byl duchem nepřítomen, jako kdyby to, co ho skutečně zajímalo, bylo kdesi daleko - jako kdyby byl tajným agentem, který se krátce zastavil na služební cestě po krásných, vzdálených a zlověstných místech. Tenhle způsob hovoru byl Newtovi odjakživa vlastní, a to i v situacích, které se ho zoufale dotýkaly.
"Projít?" řekla Catharine.
Jedna noha, druhá noha, znáš to," řekl Newt, "listím, přes lávky -"
"Vůbec jsem nevěděla, že jsi ve městě," řekla Catharine.
"Právě jsem dorazil," řekl Newt.
"Pořád na vojně, jak vidím," řekla Catharine.
"Ještě sedm měsíců," řekl Newt. Byl vojínem první výkonností třídy u dělostřelectva. Uniformu měl zmuchlanou, střevíce zaprášené. Potřeboval oholit. Natáhl ruku k magazínu. "Ukaž, ať se podívám na tu pěknou knížku," řekl.
Podala mu ji. "Budu se vdávat, Newte."
"Já vím," odpověděl. "Pojďme se projít."
"Mám hrozně moc práce, Newte. Svatba je už za týden."
"Když se půjdeme projít, zrůžoví ti líčka. Budeš nevěsta jako růžička," řekl Newt. Obracel listy magazínu. "Nevěsta jako růžička jako tahle - a tahle - a tahle," říkal a ukazoval jí nevěsty jako růžičky.
Catharine zrůžověla líčka; myslela na nevěsty jako růžičky.
"To bude můj dárek Henrymu Stewartovi Chasensovi," řekl Newt. "Tím, že té vezmu na procházku, dám mu nevěstu jako růžičku."
"Ty víš, jak se jmenuje?" řekla Catharine.
"Máma psala," řekl Newt. "Z Pittsburghu?"
"Ano. Líbil by se ti."
"Možná."
"Můžeš - můžeš přijít na svatbu, Newte?" zeptala se.
"To pochybuju," řekl Newt.
"Tvoje dovolenka nepotrvá tak dlouho?" zeptala se.
"Dovolenka?" řekl Newt, zatímco studoval dvoustránkovou reklamu na stříbrné příbory. "Já nejsem na dovolený."
"Ne?"
"Jsem na tom, čemu říkají N.O.P.," řekl Newt.
"Ale ne, Newte! To není pravda!" zvolala.
"To víš, že je," řekl, aniž zvedl pohled od magazínu.
"Ale proč, Newte?" zeptala se Catharine.
"Potřeboval jsem vědět, pro jaký stříbrný dezén jsi se rozhodla," řekl Newt a četl názvy stříbrných dezénů. "Albemarle? Vřes? nebo Legenda? Popínavá Růže?"
Zvedl pohled a usmál se. "Chci tobě a tvému manželovi dát lžičku," řekl.
"Newte, řekni mi - ale doopravdy," naléhala Catharine.
"Chci se jít projít," řekl.
Křečovitě sevřela ruce v projevu mučivé sesterské úzkosti. "Ach, Newte - ty si ze mě děláš legraci s tím N.O.P."
Newt zvedl obočí a tiše napodobil policejní sirénu.
"A - a odkud?" zeptala se.
"Fort Bragg," odpověděl.
"V Severní Karolině?" zeptala se.
"Správně. Blízko Fayetteville - chodila tam do školy Scarlet O'Hara."
Jak jsi se sem dostal, Newte?" zeptala se.
Vztyčil palec jako stopař. "Dva dni."
"Ví to tvoje máma?" zeptala se.
"Nepřijel jsem za mámou," odpověděl.
"Za kým jsi přijel?"
"Za tebou."
"Proč za mnou?" zeptala se.
"Protože tě miluju," řekl. "Takže, půjdeme se projít?" zeptal se. "Krok za krokem - listím, přes lávky -"
Pomalu se procházeli, právě byli v lese vystlaném kobercem z hnědého listí.
Catharine byla rozhněvaná a vyděšeně se třásla, slzy na krajíčku. "Newte, tohle je úplné šílenství."
"Pročpak?" zeptal se Newt.
"Taková nemožná chvíle, říct mi, že mě miluješ. Nikdy před tím jsi takhle nemluvil." Zastavila se.
"Nezastavujme," řekl.
"Ne. Až sem a dál už ne. Neměla jsem s tebou vůbec chodit," prohlásila.
"Ale šla jsi."
"Abych té dost…
