7
Linnora upřeně hleděla na malinké bytůstky, které se samy rovnaly do vzorných řad na obrazovce malé krabičky. Daleko vpravo se velkou rychlostí přemisťovaly a přeskupovaly a do nových útvarů se vrhaly s takovou hbitostí, že téměř nebyla schopná je očima sledovat. Další skupina, více vlevo, měnila své formace pomaleji a déle. Daleko nalevo byly blešky trpělivé, zdálo se, že jim to trvá půl dne, než udělají další pohyb.
Krabička nebyla více než čtyřikrát větší než šířka jejího palce. Po obou stranách byly dva řemínky, z nichž jeden byl zakončený malou kovovou součástkou, jejíž účel musela ještě uhodnout.
Váhavě se snažila mačkat několik z mnoha malých vystouplých čtverečků, umístěných v té polovině krabičky, kde netancovaly žádné blešky. Ty se vrhly do nových formací pokaždé, když se jednoho ze čtverečků dotkla.
Jedna část jí samé se chtěla smát skotačení, které tyto bytůstky prováděly - měla nutkání hrát si a přimět je ještě chvíli tancovat.
Ne. Položila krabičku a odtáhla ruku. Nebude dělat pokusy s živými věcmi. Ne, pokud nebude vědět, co dělá a nebude mít jasnou představu, čeho tím chce dosáhnout. Toto bylo jedno z nejstarších přikázání, obsažených ve Staré Víře, které rodiče předávali svým dětem od prvních dní existence L'Toffu.
Pouze hluboké přesvědčení, že tyto bytosti potřebovaly být uzavřeny v krabičce, aby přežily, bránilo Linnoře ji rozbít a ty malé otroky osvobodit.
To, a setrvávající nejistota, zda to skutečně jsou otroci.
Ta uspořádaná seskupení měla něco do sebe... nebyla to přímo radost, ale snad hrdost. Vycítila, že do vytvoření této malé krabičky s jejími drobnými obyvateli muselo být vloženo velmi mnoho úsilí.
Setkala se zde se záhadou, na jakou nikdy, až do doby před jedním měsícem, nenarazila.
Kdybych si tak byla jistá, povzdychla si tiše.
Diákon Hossk to tak detailně logicky zdůvodnil! Kouzelníkův národ musel bezpochyby používat nelítostných metod, aby dosáhl takových zázraků... zvláště zmrazení praktikováním dosaženého stavu těchto úžasných předmětů. Životy mnoha lidí v rodné zemi Dennise Nuela, odpovídající místnímu L'Toffu, musely být obětovány, aby tyto věci zůstaly ve své dokonalosti nezměněny.
Skutečně musely? Linnora zavrtěla zmateně hlavou.
Nemohl být někde jinde celý systém tvoření a praktikování rozdílný?
Kdysi dávno - podle Staré Víry - to bylo zde na Tatiru jiné. V dávných dnech, před pádem, to byl život, co se dalo praktikovat, a nástroje neměly vůbec žádnou moc. Takto to vyprávěly příběhy.
S lokty opřenými o toaletní stolek nechala svou tvář klesnout do dlaní. Ode dne, kdy se Hosskovi muži vyřítili z lesa u kouzelníkova tajemného domu, byly její naděje velmi křehké. A teď, když se Kremer začal domáhat splnění svých požadavků intenzivněji než kdy jindy, teď, kdy pátrači z L'Toffu přicházejí a odcházejí bez jakéhokoli kontaktu, cítila se zoufalejší než kdykoli předtím.
Kdyby tak byl nějaký způsob, jak najít důvěru v toho kouzelníka! Kdyby tak byl takovým člověkem, za jakého ho původně považovala, místo aby sloužil Kremerovi a žil si na vysoké noze - ve svých sametových místnostech se svou hezkou služebnou - a dokazoval tak, že je sám se sebou spokojený přisluhovač Kremerovy vycházející hvězdy, stejně jako všichni ostatní!
Otřela si oči pevně rozhodnuta, že nezačne znovu plakat. Na stolku před ní pokračovaly blešky ve svém tajemném tanci, vpravo vířily a vlevo zvolna měnily polohu. Odměřovaly čas.
